Coffee ✅

14.

"To myslíš vážně?"

"Naprosto. Jin se nedokázal ani na vteřinku zastavit!"

Celý večer se v jejich společnosti ozýval jen smích.

Seděli v malém altánku uprostřed nádherného parku s osvětlením lamp.

Vypadalo to opravdu romanticky.

"Nedokážu uvěřit, že jsem venku."

"Nechodíš ven?"

"Chodím, někdy.. jenže holkám se to vždy nepovede. Jsem hrozný workoholik."

Ju se začala zhluboka smát.

Jimin na ní upřel oči.

Miloval barvu jejího smíchu.

Znělo mu to jako, když hraje tisíc houslý.

Byl tak jemný a příjemný, jako kdyby ho hladil.

"Musíme chodit častěji."

Zadívala se k zemi.

Zahlédla malý kamínek s kterým si začala tiše pohrávat botou.

Jimin to samozřejmě viděl.

Neudržel se malému smíchu.

Ona k němu nechápavě vzhlédla.

"Mohu zítra přijít?"

"Máš dveře kavárny vždy otevřené."

Šeptla a usmála se jako zářivé sluníčko.

Nijak se neubránil svému smyslu a chytl jí za ruku.

"Nevadí ti to?"

"Nevadí. Máš teplé ruce."

Ju vzala do dlaní jeho obě ruce.

Její úsměv se změnil do šibalského.

"Ale, jsou malinké~"

Řekla a propletla prsty s jeho.

"No tak! Ty taky!"

"Roz-to-mi-lé!" vyhláskovala.

Oba se nezastavitelně rozesmáli.

(---)

Po dlouhé schůzce se opět vydali do svých domovů.

Jimin otevřel dveře.

Myslel si, že už všichni spí.

Jenže.. bohužel tomu tak nebylo.

Vešel tedy do obývacího pokoje, aby pozdravil rodiče.

"Jsem-- kluci? Co vy tu děláte?"

Všichni si začali vyměňovat pohledy.

"Co se děje?"

Yoongi vstal ze svého místa.

"Co se děje? Ty a ta holka jste po celém internetu!!"

⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐