"Já tam jít nemůžu."
"Nemusíš být nervózní. Budu tam s tebou."
"Ale o to nejde."
"A co se tedy děje?"
"Nemám co na sebe!"
Jimin z koupelny vyjde k Ju, která stojí před skříní plné oblečení.
"Uhm.."
Zmateně se začne střídavě dívat na ní a na skříň.
"Co?"
"Nech to na mě. Něco ti přípravným a ty si to bez keců vezmeš na sebe, jdi si zatím připravit vlasy."
"Dobře šéfe, ale raději by jsi měl jít připravit ty. Už hodinu tu chodíš bez trička."
Ju ho bouchla přes holou hruď a se smíchem odešla do koupelny.
Jimin si pohladil místo kde ho uhodila.
Začal ve skříni hledat různé věci, které by se na ní hodili.
Žádné ideální oblečení na ní bohužel nemohl najít.
"Ty vážně nemáš nic na sebe." křikl na ní, když se snažil dostat ze skříně.
"Říkala jsem ti to."
Oba se zamýšleně dívali do skříně plné oblečení.
Byli sice hezké, ale nijak vhodné.
"Co si vůbec bereš na sebe?"
Jimin vytáhl ze svého oblek v černé barvě.
Ju si bradu podepřela dvěma prsty a nahodila svůj zamýšlený výraz.
"Hm."
"Copak?"
"Možná už vím."
Znovu se vrátila do napůl rozebrané skříně.
"A měl by sis ten tvůj apokalipsní kufr už vybavit."
"Proč apokalipsní?"
"Máš totiž zabaleno, jako by se chystala zombie apokalypsa."
Zasmála se svému povedenému vtipu a vrátila se zpět ke svému oblečení.
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
