Coffee ✅

49.

"Co tu děláte?"

"Přišli jsme za tebou co jiného." zasmála se Jinnie a objala Ju.

Jimin se začal nervózně koukat na Ju.

"Hodně štěstí."

Jinnie poplácala Jimina po rameni a začala odcházet bůhví kam.

Oba se na sebe jen dívali.

"Uhm.. půjdeme?"

"Kam chceš teď v dešti jít?"

"Kamkoliv. Půjčím ti bundu."

"To je dobrý. Mám svojí."

Ju si upravila bundu u krku a vydali se za město.

Kráčeli po dlouhé silnici.

Bylo na ní tolik deště, že na ní dokázali vidět svůj odraz.

Bylo mezi nimi neuvěřitelné ticho.

Byli jen slyšet kapičky deště co dopadali na silnici jedna za druhou.

"Proč tu vůbec jsi?"

Ju se zastavila a postavila se čelem na Jimina.

Jen odvrátil oči.

"Přece jsem ti tam psala ať mě nehledáš."

"Já tě, ale nehledal. Jinnie tě našla."

"..."

Zadíval se na ní a pokusil se o úsměv.

"Nechci, aby se tohle všechno pořád opakovalo. Přece sám vidíš kam až to došlo. Nemůžu neustále přestat myslet na to, že by jsi v tomhle vztahu trpěl. To nejde. Nemůžeme být spolu."

"Ale-"

"Odejdi prosím. Vrať se zpátky domů a zapomeň na mě."

"Ale já nechci!"

"Pochop to! Ty se neustále trápíš kvůli mé hlouposti. Kam tohle vede?!"

"Vede to v před! Pokročujeme v tom a čím víc jsme dál od sebe tím víc mi dochází, že bez tebe nemůžu být. Potřebuju tě Ju! Chci tě už navždycky objímat, líbat tě a tak se tě teď zeptám.."

Jimin si klekl na jedno koleno.

".. Vezmeš si mě?"

Ju si zakryla ústa.

Do očí jí vstoupili slzy.

"Proč mi tohle děláš.."

Jimin se zarazil.

Klekla si před něj a pevně ho objala.

"Samozřejmě, že si tě vezmu!!"

Déšť začal najednou odstupovat.

Na nebi se konečně objevilo slunce.

Jimin vzal její tváře do dlaní a jemně jí políbil na rty.

Ju mu polibek opětovala.

Už konečně zjistila co chce.

Chce Jimina.

⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐