"Jimine."
Ten hlas.
Začal ho probouzet z hlubokého spánku.
"Jimine, otevři prosím oči."
Najednou spatřil světlo, do hlavy ho udeřila nepříjemná bolest.
Sykl bolestí.
"Jimine."
Jeho maminka vydechla.
"Ma-Mami, kde.. to jsem?"
"Ondlel jsi. Opravdu hodně si se udeřil do hlavy, uniklo ti spoustu krve. Chlapci tě našli a okamžitě tě odvezli sem. Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."
"Ugh! Au.."
Měl pocit, že by jeho hlava měla každou chvíli explodovat.
Sáhl si na ní, byla pečlivě obvázaná, na sobě měl nemocniční košili.
Došlo mu kde se momentálně nachází.
Leží v posteli, v nemocnici.
Zachránili ho.
I přes to co jim všechno řekl.
"Kde jsou kluci?"
"Ty před chvílí odešli. Museli se vrátit zpátky do společnosti, aby jim zdělili, že jsi momentálně v bezvědomí. Alespoň se mnou zůstaneš déle doma."
"Mm." lehce přikívl.
"Odpočiň si. Budu na chodbě kdyby jsi něco potřeboval."
"Díky, mami."
Políbila ho na čelo a odešla ze dveří.
Jimin zavřel v bolesti oči.
Cítil se tak hrozně vyčerpaný.
"Jiminie?"
Uslyšel ten jemný hlas.
Rychle znovu otevřel oči.
"Ju.."
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
