Jenže, tam kam měl namířeno se nevrátil.
Šel na místo, které mu bylo ze všeho nepříjemnější.
Posadil se do altánku.
Ačkoliv seděl dost daleko od místa kde se zranil, bylo dost jasně vidět místo nehody.
Na kamenné fasádě se vyjímala čára červené krve.
Byla dost výrazná, ačkoliv se to všechno přihodilo před týdnem.
Nijak si nemohl vysvětlit jak je možné, že stratil své vědomí tak snadno.
Přeci nacvičování mají denně, tak co je tu najednou špatně?
Kolem lampy poletovaly můry a nešikovně naráželi do skla.
Ozařovala půl cesty s částí altánu.
Čas se pohyboval okolo dvanácté hodiny.
Neměl chuť jít klukům na oči nebo dokonce domů kde by se určitě ptali na detaily.
A určitě ne za Ju.. nebo možná ano?
'Určitě teď brečí a všechno si vyčítá' pomyslel si a podepřel si hlavu dlaní.
"Mohlo mě napadnout, že tě najdu tady."
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
