Jimin se zaskočil.
Nevěděl jak má odpovědět.
Má říct pravdu?
Nebo zalhat?
"N-ne. Jen je často vídám v televizi."
Ju opatrně položila dva porcelánové hrníčky na pult vedle svého kabátu.
Jimin ze zvědavosti zmáčkl tlačítko 'play'.
Z rádia hned začala hrát písnička.
Oba dva se na sebe podívali
Jimin k Ju nakráčel a nabídl jí ruku.
"Já.. Neumím tančit."
"Tak je nejlepší čas se to naučit."
Bázlivě jí tedy přijmula.
Chytl jí za obě ruce.
Začal se plynule pohybovat v rytmu.
Ju s ním.
Zvedl ruku nad ní a zatočil jí dokola.
Ona se na oplátku zasmála.
"Jde ti to skvěle!"
"Myslíš?"
"Vím."
Začala se více houpat v bocích.
Jimin jí pustil ruce.
Začal se více vžívat do písničky.
Nakonec podlehl.
Začal opravdu tančit.
Ju vykulila oči.
Přestala úplně tančit a začala pozorat umělce ve svém živlu.
Vypadal úžasné.
Najednou písnička skončila.
Zastavil se a začal si uvědomovat co právě vyváděl.
"Omlouvám se. Prostě jsem--"
"To bylo neuvěřitelné!!"
"Vážně?"
"Děláš si legraci? Máš talent!"
"Děkuji?"
"Neříkej mi, že ještě pořád nejsi v nějaké skupině jako tanečník? Můj bože!!"
Jun se přitom držela za hlavu.
Byla uchvácená.
"Park Jimine. Já tě udělám slavným!!"
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
