Coffee ✅

45.

Jimin si upravil límeček u krku.

"Jsem nervózní."

"Hlavně mi tu neodpadni."

Hlasitě se nadechl a vydechl.

"Co, když-"

"Nepřemýšlej nad tím. Buď pozitivní kruci!"

"Snažím se."

Jinnie vytáhla klíček od kavárny a odemkla.

Jakmile vkročili do kavárny nad jejimi hlavami zacinkal malý zvoneček.

"Hálo! Ju?"

Žádný ohlas.

"Možná tu není."

"Jenže, kde jinde by teď byla?"

"Jedině, že je doma."

"Dobře, jdeme."

Zamkly kavárnu a vydali se za Ju.

Cesta byla docela dlouhá kvůli množství lidí na chodnících.

Jakmile spatřili bytovku ve které bydlí rozběhli se.

Za pět minut doběhli do jejího patra.

Jinnie chtěla zazvonit, ale Jimin jí zastavil.

"Počkej, mám klíče."

Zhluboka se nadechl a odemkl.

Ucítil vůni jejího parfému.

"Ju!"

Oba vešli do obývacího pokoje, nikde ani živáčka.

"Možná je nahoře."

"Jdu tam."

Jimin vyběhl dřevěné schody hned do její ložnice.

S rozklepanou rukou otevřel dveře.

Nemohl tomu uvěřit.

Nikdo a nic tam nebylo.

Všechny její věci zmizeli.

Jediné co zůstalo byla rozbitá fotografie a jeho tričko.

Zvedl jej a najednou z něj vypadla obálka.

Otevřel ho.

Milý Jimine,
možná i ty sám si budeš říkat kde teď jsem, ale myslím, že bude lepší, když to vědět nebudeš. Neměla bych na to ti říct do očí, že je to konec.
Až si tenhle dopis přečteš budu už pryč.. nehledej mě.
Měla bych na daném místě zůstat měsíc, ale raději už se zpět nevrátím.
Bude lepší, když si najdeš někoho lepšího než jsem já. Nejsem tam práva pro kterou by jsi měl dýchat, najdi si někoho s kým nebudeš trpět a budeš se mít dobře. Děkuju za krásné vzpomínky a hlavně ty koláče, které si mi nosil. Mám tě ráda .. s lásko Ju-Min.

Malé slzičky začali stékat po jeho rudých tvářích.

Dopis zmuchlal a hodil ho do rohu pokoje.

Dveře se rychle otevřely.

"Jimine!"

Jinnie rychle dýchala a popadala dech.

"Co se děje?"

Vzdvihla telefon a ukázala ho Jiminovy.

"Ju je na letišti!"

⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐