Coffee ✅

2.

Necelých pět minut na ní upřeně hleděl.

V životě neviděl dívku jako je ona.

Vypadala jako by ji stvořil ze svých vlastních snů a představ.

"Hledáte někoho?"

V tu chvíli se probudil z omámení.

Natáhl ruku v které držel koláč zakrytý igelitovým obalem.

"Pro tebe, posílá to moje mamka na uvítanou."

"To nemuselo vůbec být. Moc děkuji."

Položila hrníček na pult a vzala si talíř do svých rukou.

Odhrnula igelit a přičichla ještě k teplému kousku čerstvého koláče.

"Mm~ nádherně voní."

"Nemáš alergii na jablka nebo třešně, že?"

"Naštěstí ne, jen na med a oříšky."

"Ty.. tam naštěstí nejsou."

Padla mu do oka její milost.

Ačkoliv jeho fanoušci jsou vždy milý, něco mu připadalo jiné.

Nechápal co ho tak oslňuje.

"Můžeš mi klidně tykat, jsem Park Jimin."

"Těší mě, jsem Min-Ju."

Oba dva si potřásly rukou.

Ruku měla stále trochu mokrou od hrnečeku, který se snažila utřít.

"Stačí Ju?"

S úsměvem kívla.

"Nedáš si něco?"

"Raději už půjdu. Mamka už mě bude určitě schánět a zjišťovat jestli jsem zvládl přejít ulici bez její pomoci."

"*smích* Tak dobře. Určitě se někdy zastav."

"Určitě. Měj se."

Dveře se zavřeli.

Rozešel se přímo domů.

O pár bloků, přechodu nebo neopatrných řidičů už byl zpátky doma.

Ještě než stačil zazvonit, dveře se sami otevřeli.

Mamka už na něj netrpělivě čekala.

Bylo to úplně stejné jak předpokládal.

"Tak povídej! Jaká je? Je mlaďonká?"

"Hm.. jak to říct.."

Zamyšleně se podíval na ruku kterou se dotkl její.

Nepovšimnutelně se usmál.

"Mami?"

"Ano, zlato?"

"Máme ještě koláč? Dostal jsem chuť na kávu."

⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐