Kluci seděli před televizí a přitom pojídali pizzu.
Povídali si nebo jen jedli.
Jimin celou tu dobu seděl na gauči s hlavou podepřenou o dlaň.
Tvářil se velmi zamýšleně a taky, že byl.
Jungkook si toho všiml, pokusil se ho tedy trochu rozveselit.
Posadil se hned těsně vedle něho.
S rukou ho objal kolem ramen.
"Co ten výraz?"
"Přemýšlím.."
"Nad čím, prosimtě?"
"Jak bych mohl co nejpomaleji a nejbolestivěji zabít tu mrchu."
"Ty jsi sadista."
"Neříkej, že by jsi na tvém místě neudělal to samé kdyby někdo něco provedl Kyu."
"Samozřejmě, že ano."
"Tak vidíš. V čem je tedy problém?"
"Já jen, že by bylo jednodušší jí udat na policii."
"A důkazi si vycucáme z prstu?"
"Hálo! Nevíš, že jsou v kavárně zabudovaný kamery?"
"Jak to víš?"
"Ju to včera říkala. Měl by jsi začít naslouchat co tvoje žena říká, nebo si alespoň pořídit naslouchátko." řekl se sarkastickým tónem a znovu odešel do hloučku za ostatními kluky.
Jimin se znovu zamyslel.
Měl pravdu, ale nebylo to pro něj dost.
Chtěl, aby ta mrcha trpěla tak jako Ju.
Není pro ní dost jí jen tak zavřít do vězení na dvacet let a pak jí opět pustit.
Nechá jí trpět, ale udělá to tak, aby o tom nikdo nevěděl.
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
