Ju se dívala na kapičky, které stékaly po okně a sázela se sama se sebou, která dopadne k parapetu jako první.
Pršelo už pár neděl.
Na sobě měla chlupatý svetřík, který jí překrýval ruce.
Myslela pořád na to samé; na kavárnu, na holky, na kluky a nejvíce na Jimina.
Nechtěla vzpomínat, ale nešlo to.
Do hlavy jí to přišlo a nijak na to nešlo přestat myslet.
Chtěla si jít dokonce ublížit, jenže pak jí došlo, že by to nic nevyřešilo.
Po každých půl hodinách za ní přišel jeden z rodičů nabídnout jí něco k jídlu.
Pokaždé odmítla.
Neměla chuť, ani hlad.
Nechtěla nic.
Dole v dešti spatřila jak dívka s chlapcem běží přes cestu.
Pevně se drželi za ruce.
Znovu.
Znovu se k ní vrátila ta myšlenka.
Vykoukla znovu ven do deště a spatřila, že se ti dva vrátili zpět.
Zadívali se do okna kde přesně Ju seděla a začali na ní mávat.
"To snad.."
Ten chlapec zvedl nad hlavu velkou tabuli na které bylo napsáno....
'Našli jsme tě.'
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfic⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
