"Máš opravdu všechno?"
Jimin odložil přeplněné tašky a stoupl si čelem k Ju.
"Ovšem."
Chytl její hlavu jemně do dlaní a věnoval jí na čelo malý polibek.
Jungkook i Jin se samozřejmě také loučili.
"Mm!"
Ju nafoukla tváře a stoupla si na špičky.
"Copak ty myško?"
Jimin jí přejel dvěma prsty po tváři.
"A co když tam nepoletíš?"
"Jenže já tam musím."
"Nechci tě nikam pustit."
Postavila si mnohem výš na špičky a pevně ho objala.
"Mě se taky nikam nechce, ale jinak to nejde. Uvidíš, že ty dva týdny budou pryč co nevidět."
"Máš asi pravdu.."
"Pak jsi mi přeci slíbila ten výlet, no ne?" s úsměvem na ní mrkl.
Znovu si vzal do rukou batohy a ostatní nacpaná zavazadla.
"Neboj. Pořád si to pamatuji."
Na chvíli se jí pevně zadíval do očí.
Viděl, že se jí lesknou a chystají se vypustit proud slz.
"Miluju tě."
Spojil jejich rty dohromady a v tu chvíli se ten proud spustil.
Začal stékat po jejích tvářích a nebyl k zastavení.
"Jimine! Musíme už jít!" zavolal na něj Hoseok a přitom mával letenkami nad hlavou.
"Pa."
Dívala se na něj do té doby dokud nezmizel za rohem.
Podívala se k zemi a vydechla.
Kyu i Jinnie k ní přišli a obě jí objali.
"Taky vám to připadá jako by měli jít někam do války?" řekla tiše Jinnie.
"Mm." kívla Ju.
"Musíme to jít zajíst nebo tu chcete snad těch 14 dní přespat?" vyhlásila Kyu.
Ušli pár kroků a Ju cinkl telefon.
Otevřela ho a rozzářila se.
My Life 💕: Myslím na tebe ✈⏲❤
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
