Výkupné (S.M.)

Z A S E O N ? !

*Samantha*

"Promiňte za vlezlou otázku. Omlouvám se," protřepu hlavou, když už je ticho zdlouhavé a pomůžu jí vstát ze země.

"Ne, to je v pořádku. Jak jsi mě poznala a odkud znáš Shawna?"

"Takže jste jeho matka!" vyjeknu nadšením, ačkoli mě to mírně zaskočí. Vždyť ji Shawn tenkrát zachránil.
"My se Shawnem spolu chodíme a viděla jsem vás na pár fotkách."

"To jsou mi novinky," mile se pousměje, "a kde je teď a co tady děláš ty?"

Okamžitě si vzpomenu na tátu a má tvář vmžiku potemní, "popravdě netuším, dnes ráno někde odjel společně se svým otcem. Prý něco ohledně práce. A já jsem tady, protože mi dnes někdo volal z tátového čísla a řekl mi, že se sem mám dostavit, jinak ho zabijí."

"Steven."

"Cože?"

"Volal ti Steven."

"On není mrtvý?"

"Ne."

"Vždyť ho Shawn zastřelil," vydechnu nevěřícně.

"Steven je stále naživu."

Vrátí se mi všechny vzpomínky. Mé kroky zpomalí a můj dech se začne zrychlovat. Pociťuji palčivou bolest na hrudi a mé srdce se rozbuší takovou rychlostí, jako by mi z oné hrudi chtělo vyskočit.

"Musíme odsud utéct," odvětí paní Mendesová.

"Ne! Musím pro tátu."

"Oba dva vás zabije. Nedělej to."

"Kde jsou?!"

"To nevím."

Jen přikývnu a rozeběhnu se do míst, kde jsem ještě nebyla. Cítím, že se blížím, jelikož slyším lidské hlasy, které jsou stále intenzivnější. Bezmyšlenkovitě vstoupím do místnosti, odkud se hlasy ozývají a se vší zlostí pohlédnu na hlouček osob v černém.

"Ale, ale, tak ty jsi jenom přeci přišla," zašklebí se Steven a já spatřím na vlastní oči, že je stále naživu.

"Kde je?"

"Tady."

"Kde?!"

Odstoupí kousek do strany a mně se tak naskytne pohled na svázaného muže, na mého otce. Je přesně v takovém stavu, jako Shawnova matka.

"Jsem tady, tak ho pusť!"

"Mám pro tebe udělat tohle vše, potom, co jsi mě takhle zradila?!"

Dělá se mi špatně, když vidím jeho nechutný obličej. Při každé mimice v jeho tváři se mi vybaví vše to špatné. Snažím se být sebevědomá, ale kdybych měla projevit své pravé emoce, na místě se rozpláču.

"On za nic nemůže!"

"Tohle je pomsta zlato."

"Prosím. J- já-" chvíli se odmlčím a pohled sklopím ke špičkám svých bot.

"Co?" pobídne mě svým hrubým hlasem.

"Udělám cokoliv."

"To jsi říkala i posledně," záporně zakroutí hlavou.

"A taky jsem to dodržela."

"Zdrhla jsi."

"Neřekla jsem, na jak dlouho se zdržím."

Zasměje se, přičemž si promne strniště na své bradě, "copak? Chtěla bys smlouvu?" navlhčí si rty a pozvedne obočí.

"J- já-" přemýšlím co říct, když vtom do místnosti nečekaně vtrhne Shawn.

Nechápavě k němu pohlédnu a silně se kousnu do spodního rtu, abych zjistila, jestli se mi to jen nezdá.

"Co tady děláš?!" vyštěknu.

Ignoruje mě a soustředí se pouze na Stevena. V rukou drží pistoli a míří s ní doprostřed Stevenova čela.

"Tentokrát buď přesnější," zasměje se Steven.

Nemůžu si nevšimnout vší té zlosti v Shawnové tváři. Zaslechnu kroky, které po chvíli utichnou, když se dané osoby zastaví ve dveřích. Ohlédnu se za sebe, abych zpozorovala, kdo zde přibyl. Chris a pan Mendes. Christopher se na mě mírně zamračí, přičemž mi přejede mráz po zádech. Otočím se zpátky na Shawna a Stevena a čekám, co se teď bude dít. Mám strach a to úplně o všechny. Proč už Shawn sakra nestřílí? Do očí se mi tlačí slzy, to asi tím strachem a nervozitou. Chci, abychom už byli všichni v bezpečí. Prudce se otočím na chlapa v rohu místnosti, který v okamžiku popadne svou zbraň a namíří ji na Shawna. Znehybním a než stačím cokoli říct, zaslechnu jen ohlušující výstřel.

***

Snad se část líbila (:

Je to opět o něco kratší, ale chtěla jsem to udělat napínavé.

Děkuji za veškerou podporu, které se mi dostává hlavně díky krásným komentářům a hlasům🙏🙏💕.

Ahoj💝.