Výkupné (S.M.)

J I Z V A

*Samantha*

Ticho, které narušuje pouze můj pláč, pro tentokrát naruší ještě něco jiného. Netuším, co to je, ale vím, že se onen podivný zvuk ozývá z venku. Pohlédnu k oknu a než se naději, do mého pokoje se vyškrábe Shawn.

"Co tady sakra děláš?" rozhodím pažemi.

"Myslela sis, že odejdu?" Shawn si promne dlaně a celou si mě od hlavy až k patě pozorně prohlédne.

"Doufala jsem v to."

"Takhle uplakanou jsem tě ještě neviděl," řekne tak tiše, sotva ho slyším.

Mlčím, lehnu si do postele a zachumlám se do hřejivé deky.

Shawn se uvelebí vedle mě a s patrnou lítostí pohlédne do mých uslzených očí.

"Proč se mnou ještě pořád ztrácíš čas?" zeptám se jej narovinu.

"Jak to myslíš?!" zamračí se, přičemž nechápavě kroutí hlavou.

"Jednou budeš chtít děti, jenomže já ti je nikdy nedám.. Shawne jsem bezcenná, vždyť já už teď nejsem ani žena."

"Sam. Nikdy tě neopustím, rozumíš? Mnohem, mnohem více chci tebe než děti. A navíc, ty si kdykoliv můžeme adoptovat. Jsi mé všechno Sam a rozhodně nejsi bezcenná, to už nikdy neříkej! Jsi moje a já nevlastním bezcennosti. Pro mě budeš vždycky celý vesmír, pro mě máš a budeš mít vždy tu největší cenu."

"Myslíš to vazně?"

"Přísahám."

"Miluji tě, tak moc Shawne," opět se mi do očí nahrnou slzy, tentokrát ale slzy štěstí, které mi vykouzlil Shawn svými překrásnými slovy.

"Já tebe," natáhne ruku směrem ke mně, čímž mi naznačí, abych se k němu přitulila.

"Tak moc mě to bolí," vzlyknu a přivinu se k jeho pevné hrudi.

Shawnovy paže mě obejmou a jeho měkké rty se zaboří do mých vlasů.

"Já vím," špitne chápavě a stiskne mě ještě o něco silněji.

"Jsem strašně unavená," promnu si oči, "nezlob se, kdybych usnula."

Ten pláč a málo spánku v nemocnici mě natolik vysílil, že už pomalu nedokáži ani dýchat.

"Jen spinkej, potřebuješ to."

"A zůstaneš tady?"

"Zůstanu."

"Takže až-"

"Až se probudíš, budu vedle tebe."

"Dobře," vydechnu z posledních sil a pomalu upadám do hlubokého spánku.

Běžím k vysokému stromu uprostřed rozkvetlé louky. Na tváři mám široký úsměv. Směji se tak, div nepláču. Přede mnou utíká malá holčička s dlouhými, vlnitými vlasy. Také se směje. Onen dětský smích mi prostupuje hlavou a příjemně mě hřeje u srdce. Malá dívka má čokoládové oči po Shawnovi, stejně tak jako tvar rtů. Kolem mého pasu se obepnou silné paže, které patří Shawnymu. Se smíchem si mě přitáhne k sobě a nedovolí mi tak běžet dál za naší dcerou. Kolem mých noh se proplete ona dívenka, která zvedne ruce vzhůru na náznak, aby jsme ji vzali do náručí. Shawn ji vyzvedne nahoru a stejně tak, jako si k tělu přivinul ji, přivine si i mě. Stojíme uprostřed ničeho, vysoká tráva nám sahá až ke kotníkům a sluneční paprsky nás snesitelně hřejí na holé kůži. Stále máme na tvářích ty úsměvy štěstí. Jsme tak šťastní.

Probudí mě něčí dlaně, které mi přejíždějí po tváři. Otevřu oči a ihned spatřím Shawna.

"Co to děláš?" špitnu, sotva mě jde slyšet.

"Tekly ti slzy."

Chápavě mlčím a zahledím se do Shawnových očí. Tolik mi připomínají dívenku z onoho snu.

"Zdál se ti zlý sen?"

"Ne."

"Tak proč jsi plakala?" pohladí mě po tváři.

"Zdálo se mi o nás třech."

"O našem dítěti?"

"Hmm"

"Lásko.."

"Byl to nádherný sen, jen mě mrzí, že to nemůže být skutečnost."

"Ale může."

"Nikdy nebude podobné na nás dva."

Přikývne a po dlouhém tichu opět promluví, "jak se to vůbec stalo?"

"Co?"

"Nepodívala ses přes cestu nebo-"

"Moc si to nepamatuji, ale tak nějak to bylo," krapet jsem zalhala, nebo Shawnymu spíše jen neřekla celou pravdu.

Nic neříká. Jeho oči jsou vlhké a pomalu kmitají po mé tváři.

"Půjdu si dát sprchu," prolomím to nekonečné ticho.

Jen kývne a snaží se o přesvědčivý úsměv.

Zvednu se z postele a dobelhám se do koupelny. Postavím se před zrcadlo a pohlédnu na svou utrápenou tvář. Jsem tak zničená, nedokážu se na sebe dívat. Přes hlavu si přetáhnu své černé obepnuté triko, následovně se svléknu z modrých džínů, rozepnu si podprsenku, a když se chystám svléknout si také kalhotky, zastavím se pohledem na jizvě, kterou mám v podbřišku. Přejedu si přes ni konečky svých prstů a do očí se mi opět nahrnou nechtěné slzy. Sesunu se k zemi a zády se opřu o skříňku. Pláču tiše a přeci jen za nedlouho na dveře koupelny někdo zaklepe.

"Jsi v pořádku?" ozve se Shawn.

"Jo," snažím se odpovědět pevným hlasem, ale zní to spíše komicky.

"Vždyť slyším jak pláčeš."

Shawn vejde do koupelny a beze slova se usadí vedle mě.

"Ukážeš mi tu jizvu?"

"Je ošklivá."

"Určitě ne."

Vstanu a krapet si odhrnu kalhotky. Shawn si dřepne a pozorně si onu jizvu prohlédne. Poté našpulí rty a zahřeje nimi ono postižené místo.

"Je nádherná."

"Nechápu, co se ti líbí na jizvě."

"Spojuje nás," široce se uculí.

"Jak to myslíš?"

Shawn se postaví a odhalí svůj podbřišek. Zaostřím svůj pohled na ono místo a zahlédnu jizvičku podobnou té mé.

"Jak-"

"Slepé střevo."

Přikývnu a prsty jeho jizvu obkreslím.

"Je pěknější a taky o něco méně viditelná"

"Ta tvá je čerstvá, taky půjde méně vidět, stále se hojí."

Obdivuji Shawnův pozitivní pohled na svět. V každé situaci se mě snaží uklidnit a rozveselit. Přesvědčit mě, že i všechny špatné věci jsou pro něco dobré.

***

Snad se vám část líbila (:

Viděl už někdo film Dunkerk? Byla jsem v pondělí na premiéře a jsem z filmu naprosto unešená😱💞.

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení🙏💕.

Ahoj💕.