Výkupné (S.M.)

N E C H Á P U T O

*Samantha*

"Nechtěla bys někde zajít?" zeptá se nadšeně a nedočkavě vyčkává na mou odpověď.

"To děláš často?" uskrnu kávu ze svého šálku.

"Co?" nechápavě pokrčí obočí.

"Ptáš se cizích dívek, jestli by s tebou někde nešly."

"Abych se přiznal, dělám to poprvé." široce se zasměje a hluboce pohlédne do mých očí.

"No, jsi cizí. Nemůžu ti věřit," popadnu svou knihu a pomalu ji ukládám zpět do své tašky.

"Ou. Promiň, já se nepředstavil. Jmenuju se Shawn," natáhne ke mně svou paži.

Chvíli váhám, ale jenom přeci nakonec naše dlaně spojím a představím se.

"Samantha, ale to už zřejmě víš," řeknu ohrabaně, abych zamaskovala rozruch, který způsobila jeho hebká dlaň.

Roztomile se uculí a pohledem kmitne ke svým hodinkám, jako by někde spěchal.

"Už mi věříš?"

"Ne. Jméno sis mohl vymyslet, a i kdyby ne, jak mám vědět, jestli nejsi masový vrah nebo mě neznásilníš někde v křoví," zvednu se od stolu a zamířím směrem k východu.

"Křoví?" zasměje se, "uměl bych si představit daleko lepší místa!" křikl, abych ho v té vzdálenosti měla možnost slyšet.

Mohla jsem čekat, že mě doběhne a nedá mi pokoj.

"Kam jdeš?"

"Domů," odbydu ho.

"Můžu tě hodit," jeho naléhavost a uspěchanost mě děsí.

"Zvládnu to dojít pěšky," zrychlím krok, abych ho setřásla, ale stále se drží při mně.

"Řekla jsi, že jsem cizí, tak proč se mě ani nepokusíš poznat?"

"Promiň, ale tobě by nepřišlo divné, kdyby si k tobě zničehonic někdo přisedl, dal si tu samou kávu, co máš ty, znal tvé jméno a začal si s tebou povídat, jako kdyby to vše bylo zcela v pořádku?!" rozhodím pažemi do všech stran.

"Snažím se tě poznat."

"Ale já ti nevěřím."

"Co mám udělat, abys mi věřila?"

"Odkud znáš mé jméno?" položím mu otázku, která mě zajímá ze všeho nejvíce.

"Z Instagramu."

"A-aha. Poznal jsi mě podle fotek?"

"Přesně tak. Nikdy bych nevěřil, že tě jednou potkám, ještě k tomu v kavárně," zasměje se, přičemž záporně kroutí hlavou.

Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne všechna krev a já začínám rudnout. I když mi to připadalo jako špatně vymyšlená lež.

"Nečervenej se," dloubne do mě.

"J- já se nečervenám!" zamračím se, načež se začne smát, "co ti přijde tak směšné?!"

"Jak se zlobíš."

Kývnu a na chvíli se zamyslím, "no, já už asi půjdu."

"Ještě se uvidíme."

"Tak to jsem celá bez sebe."

Vycení své bělostné zuby a pomalými kroky se vydá k odchodu.

Myslela jsem, že zůstane a bude mě dále přemlouvat, ale bez zbytečných řečí odešel. Vlastně jsem ráda. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se směrem domů.

***

"Ahoj mami," pronesla jsem, jakmile jsem vstoupila do kuchyně.

"Ahoj, máš hlad?"

"No, vlastně jo," popadnu se za břicho a posadím se na barovou židli.

"Byl tu nějaký kluk," položila přede mě talíř s tousty.

"A co potřeboval?"

"Hledal tě."

"Nebyl to Harry?"

"Ne."

"Ani Mike?"

"Ne, nebyl mi nijak povědomý, určitě ho neznám."

"A říkal ještě něco?"

"Ne, jen jsem ho poslala do té kavárny, kde chodíváš."

"A jak vypadal?!"

"Tmavé vlasy. Nevím, nedívala jsem se na detaily."

"A víš alespoň, co měl na sobě?"

"Myslím, že džísku," zadívala se na mě zmateně.

Hned jsem věděla, o kom je řeč. Zmlkla jsem a beze slova odešla od stolu.

"Sam? Děje se něco?" optá se mě starostlivě máma.

"Ne, ne. Jen- musím se ještě učit," vyhrknu a odkráčím pryč z kuchyně.

"Dobře."

Roztáhla jsem se na měkkou matraci a pohlédla ke stropu. Zkoumala jsem pukliny v omítce a rozeznávala v nich tvary. Přitom jsem přemýšlela nad Shawnem, tedy alespoň myslím, že se tak jmenoval. Prvně jsem nechápala jak to, že zná mé jméno, a i když mi to později vysvětlil, teď mi to opět vrtá hlavou. Ví kde bydlím, jak se jmenuji.. Nechápu to, stejně tak jako nechápu, proč se mnou dnes trávil čas a proč se o mě tak zajímal. Kousek mého já ho chce poznat více, ale ten druhý kousek ho nechce poznat vůbec. Pak je tu ale ještě zvědavost a ta souhlasí s tím, že bych tomu chtěla přijít na kloub. Nad svými myšlenkami jsem si povzdychla a popadla se za čelo. Byla jsem stále ponořená hluboko ve své mysli, a když mi začal vyzvánět telefon, cukla jsem sebou. Pohlédla jsem na displej svého mobilu, abych zjistila, kdo mi právě volá. Mike.

"Ahoj Miku, co potřebuješ?"

"Ahoj, v osm jdeme do klubu, jdeš taky?"

"Víš, že na takovéhle věci vůbec nejsem," zabručím.

"Ale kočko. Je pátek. Musíš jít!"

"Miku.."

"Mám říct Faith, ať tě přesvědčí?"

"Ne!" povzdychnu si, "tak teda v osm."

"Tak se mi líbíš."

"A kdo všechno jde?"

"Já, Harry, Jess, Faith a Amy."

"Fajn."

"Před osmou jsme u tebe."

"Dobře, budu čekat před vchodem."

"Okay, zatím čau."

"Ahoj."

Mnohem radši bych ležela v posteli a četla si knížku, ale co bych pro své přátelé neudělala. Mike a Faith mě vždy dokážou přesvědčit, pokaždé souhlasím už jenom proto, protože mě ono přemlouvání nudí.

***

Snad se část líbila (((:

Minule jsem se zapomněla zeptat, co říkáte na cover?

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení🙏💖.

Ahoj💕.