*Samantha*
Jakmile jsem nasytila svůj lačnící žaludek, rozhodla jsem se pro onu menší procházku.
Vstanu z postele a hned v ten moment si uvědomím, že nemám co na sebe. Nemám tady ani jediný kousek oblečení. Otevřu Shawnovou šatní skříň a vypůjčím si jeho nejdelší tričko, které mi končí těsně nad koleny. Vlasy si spletu do letmého drdolu a odšourám se do předsíně. Vklouznu do svých černých vansek, které mi jako jediné z onoho ošklivého večera zbyly. Pousměji se na svůj odraz v zrcadle a následně vyjdu ven. Sluníčko příjemně hřeje a nutí mě se usmívat. Je opravdu nádherný den. Doufám, že si pamatuji, kde se ona knihovna nachází. Cestou si pobrukuji písničku, která mi utkvěla v paměti nejspíš z rádia nebo z televize. Tak skvělou náladu jsem neměla už dlouho. Nejraději bych si zašla do své oblíbené kavárny, ale ta je odsud moc daleko a Steven by mě v ní mohl lehce dopadnout.
Knihovnu jsem úspěšně našla. Jakmile vejdu dovnitř, udeří mě do uší ohlušující ticho. Všechny knihovny mají zvláštní auru klidu. Jako by se v nich zastavil čas. Nechci nikoho vyrušit, a tak našlapuji tiše jako myška. Tak krásně to tady voní po starých knihách. Všimli jste si někdy, jak krásně ony knihy voní? Jako by v sobě jejich papír uchoval kapičku specifické vůně z každého místa, kde měla kniha za svůj život možnost zavítat. Pravděpodobně je to jen stářím, ale to té specifické vůni na kouzlu neubírá. Nové knihy voní tiskárnou a inkoustem, ale ty staré voní časem. Je zde mnoho regálů, i když je knihovna tak maličká. Knihy jsou uloženy jedna vedle druhé bez jediné mezery. Trvá mi možná i půl hodiny, než najdu knížku, která mě doopravdy osloví. Jelikož mám ještě čas, posadím se do pohodlného křesla a nerušeně začnu listovat knihou. Netrvá to ani čtvrt hodinky a já zcela ztratím pojem o čase. Když si uvědomím, kolik je hodin, knihu vrátím na své místo a plná nové energie se vydám zpátky do svého současného domova.
Cítím pohled na svých zádech, a proto se ohlédnu za sebe. Nic. Ohlédnu se tedy do všech světových stran, dokud si nepovšimnu černého Jeepu, ve kterém sedí dva chlápci se slunečními brýlemi a s kamennými výrazy ve tvářích. Pohled upřu opět před sebe a pomalými kroky pokračuji ve své cestě. Celá se třesu a můj dech se zrychluje. Mám strach. Nenápadně se na ně kouknu přes rameno a zpozoruji, že se jejich Jeep pomalu přibližuje ke mně. Na sucho polknu a přidám do kroku. Jeden z nich vystoupí a bez okolků mě následuje. Zastavím se a jako přikovaná zůstanu stát na místě. Srdce mi bije jako splašené stádo koní, div nevyskočí z hrudi. Mé podvědomí mi říká, ať utíkám, ale já dále hloupě stojím a vystrašeně pozoruji, jak se přibližuje. Něco se ve mně konečně zlomí a já se rozutíkám pryč. Okamžitě běží za mnou. Slyším jeho kroky, které mě pomalu dohánějí. Tak rychle jako teď jsem snad ještě nikdy neběžela. Zaběhnu do jakési úzké uličky, a tak ho setřesu. Zůstanu opřená o špinavou zeď a snažím se rozdýchat vše, co se teď událo. Po nějaké chvíli ze štěrbiny vyklouznu a vydám se k Shawnovi domů.
Mám mu to vůbec říkat? Co když se bude zlobit, že jsem vycházela z domu?
Když se celá udýchaná vrátím do současného domova, prudce za sebou zabouchnu dveře a následně se o ně zády opřu. Dlaň si přiložím k čelu a nervózně vydechnu."Ty jsi Samantha?" promluví někdo.
Leknutím nadskočím a pohlédnu na osobu před sebou.
"A vy musíte být Shawnův otec."
"Ano."
Mile se pousměji a o krok ode dveří odstoupím.
"Stalo se něco?" optá se mě.
"Ne, nic. Je už doma-"
"Ne, není," Odpoví, aniž by mě vyslyšel.
Přikývnu, "jdu si dát sprchu," rychle vymyslím výmluvu, jak mu zmizet z dohledu.
"Fajn, kdyžtak budu v pracovně, stačí zaklepat."
"Jo, díky," pousměji se.
Úsměv mi opětuje a poté zmizí ve své pracovně.
Úlevně si povzdychnu a odpádím do Shawnového pokoje. Nejdu do sprchy. Vyvalím se na postel a přemýšlím nad těma chlápkama.
Co když mě sledovali?
Jestli jsem Shawna a jeho otce prozradila, budou mě oba dva nesnášet.***
Omlouvám se, že je dnešní část tak krátká, ale jsem ráda, že jsem napsala alespoň tohle.
Mám toho teď moc, takže mě prosím omluvte.
Snad se část líbila ((:
Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení💕🙏.
Ahoj💜.
![](https://img.wattpad.com/cover/94667860-288-k661374.jpg)
ČTEŠ
Výkupné (S.M.)
FanficVítr si pohrává s klidnou hladinou moře a vzniklé malé vlnky narážejí do boku skalisek. Mou duši zalila medová poleva utišujícího pocitu. Zamilovala jsem se do tohohle místa, do toho nezvyklého ticha, do šumu moře, do starého majáku, do zrnek písk...