Výkupné (S.M.)

Z A P O M E N O U T

*Samantha*

Jen co jsem vešla dovnitř domu, překvapila mě máma s širokým úsměvem na tváři.

"Zlato! Neuvěříš, kdo-" Vyjekne radostně, ale když si všimne mé uplakané tváře, všechna radost ji opustí.

"Co se stalo? Pohádala ses s Harrym?"

"Ne.. Harry za nic nemůže a jak vůbec víš, že jsem s ním dneska byla?"

"Vždyť jsi říkala, že jdeš do Bidwell Perku s tou tvojí partou."

"Tak proč se ptáš zrovna na Harryho, když nás tam bylo víc."

"Volala mi paní Stylesová, že jsi u nich dneska byla, jak moc jsi vyrostla a jaká se z tebe stala princezna a domluvily jsme se dneska kolem osmi večer na společném grilování."

"U nás?"

"Jo."

"Přijde i Harry?"

"Samozřejmě."

Pouze přikývnu a bez jakéhokoli dalšího slova se chystám odejít do svého pokoje.

"Řekneš mi, co se stalo?" Zastaví mě máma.

"Tím se netrap.."

"Pohádala ses se Shawnem?"

"Rozešla jsem se s ním.."

"Sam.. To mě moc mrzí.."

"J- já teď potřebuji být na chvíli sama"

"Dobře. Jestli chceš, můžu to grilování zrušit."

"Ne, to je v pohodě." Falešně se pousměji a za pár vteřin zmizím ve svém pokoji.

Posadím se do malého bílého křesla u okna a bez emocí se zadívám na obrovskou vilu Barrettových. Bydlí naproti nám. Nikdy jsem si jich obzvlášť nevšímala, asi proto, že mi nikdy nepřišli ničím zvláštní. Zkrátka obyčejní zbohatlíci, kteří chtějí ze svých potomků vychovat hvězdy. Paní Barrettová je matkou tří dětí a ačkoliv jsem se v tom obzvlášť nešťourala, domnívám se, že Jason, jejich nejstarší syn, je potomek pouze paní Barrettové z předešlého manželství. Je mu přinejmenším čtrnáct a hraje baseball. Občas ho vídávám na baseballovém hřišti, kde trénuje buďto s otcem nebo se svými kamarády. Dívenka s blonďatými vlásky, která předevčírem oslavila své sedmé narozeniny se věnuje plavání. Potom tu je ještě batole, jmenuje se Flip, ale prozatím se zabývá pouze prozkoumáváním zahrady. Neustále slyším jeho rodiče, jak ho dokola napomínají.

"Flipe, nech tu žížalu." Nebo: "Flipe! Neolizuj si ty prstíky od hlíny!" Jindy zase: "Flipe, okamžitě polož to kladivo!" A tak dále.

Vlastně ani netuším, proč rozebírám naše sousedy z protějšího domu, nejspíš se jen snažím přemýšlet nad životy jiných, abych nemusela přemýšlet nad tím svým zhrouceným životem.

Nemám už ani sebemenší sílu brečet a tak pouze tiše trpím.

Na dveře mého pokoje někdo zaklepe, chvíli je ticho, ale zanedlouho se ozve mámin medový hlas.

"Pojď dál." Řeknu hlasitě, aby mě slyšela.

"Jak ti je?" Optá se.

Nechci před mámou nic předstírat, jelikož mi dochází energie z toho neustálého přetvařování, proto jí řeknu pravdu o svých pocitech, řeknu jí, jak moc se cítím na dně.

"Holčičko moje" Pohladí mě po vlasech.
"Je ti pouhých sedmnáct, ten pravý teprve přijde."

Oceňuji máminu snahu přesvědčit mě o tom, že Shawn zkrátka nebyl ten vyvolený, ale když jste dlouhou dobu přesvědčení, že s danou osobou strávíte zbytek svého života a ona osoba vás zklame, není jednoduché se s tím vypořádat.

"Byla to tvá první velká láska, proto to tolik bolí."

Máma má pravdu. Nikdy předtím jsem neměla kluka, se kterým by mi hrozila smrt, ale já se i přesto držela při něm.

"Časem zapomeneš, najdeš někoho lepšího a bude zase dobře."

Tohle už dávno vím. Není to můj první rozchod. Ale Shawn byl pro mě něco jako vzduch, přičemž ti předešlí kluci jen jakési povyražení.

Máma odejde z mého pokoje a já zůstanu opět sama. Nedokáži říct, jestli se na Harryho těším nebo ne, ale snad alespoň na chvíli zapomenu.

Jako kdyby mi někdo vytrhl srdce z hrudi. Shawnova nepřítomnost mě skoro až fyzicky bolí.

Musím zapomenout. Všechny naše společné fotky schovám do krabice, stejně tak jako jeho dárky, zubní kartáček nebo oblečení, které si u mě nechal.

Papírovou krabici odnesu na půdu. Když se vrátím k sobě do pokoje, hned se mi lépe dýchá. Převleču svou postel do jiného prostěradla a povlečení, jelikož je vše načichlé jeho vůní.

I když se vše zdá být lepší, stále mi to nestačí. Přestavím proto některý nábytek a srovnám si drobnosti v poličkách.

Nikdy jsem takové zásadní změny po rozchodech nekonala, jelikož jsem se nikdy necítila stejně zdrceně jako teď.

Když už jsem v takovém zápalu uklízení, rovnou také utřu prach a vysaji.

Jakmile vše dokončím, posadím se na postel a na notebooku si sepíšu seznam věcí, kterými bych chtěla začít novou kapitolu svého života.

***

Snad se část líbila (:

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení🙏.

Ahoj💕.