Výkupné (S.M.)

R T Y

*Samantha*

"Díky za odvoz," pousměji se.

"Nemusíš děkovat," navlhčí si své plné rty a úsměv mi opětuje.

"Ta- tak já půjdu, dobrou noc," řeknu nervózně a rychle vystoupím, abych neprovedla nějakou hloupost.

"Dobrou," špitne a jeho auto mi vmžiku zmizí z dohledu.

Když za sebou zabouchnu vchodové dveře, opřu se o ně a následně po nich sjedu zády k zemi. Koukám se před sebe, ale stále mám před očima jen jeho tvář. Nemůžu ho dostat z hlavy, nemůžu zapomenout na všechny otázky. Nechci ho už nikdy vidět, ale zároveň po dalším setkání toužím. Mám nějakou potřebu mu o sobě vše říct, svěřit se mu se svými problémy. Jeho tajemnost mě dohání k šílenství. Něco na něm mě fascinuje, toužím o něm vědět víc, ale on mi odmítá na všechno zodpovědět.

Sobota

Ležím v posteli a čtu si. Do poslední chvíle jsem myslela, že mě dnes čeká klidný, ničím nerušený den, ale pletla jsem se. Na dveře mého pokoje někdo zaklepal, a tak jsem osobě dovolila vstoupit. Ve dveřích se objevila máma a oznámila mi, že mám návštěvu. Trochu mě to zaskočilo, jelikož jsem se s nikým na ničem nedomlouvala.

"A kdo je to?" optám se zamyšleně.

"Ten kluk, ten který tě tenkrát hledal, když jsi byla v kavárně."

"Co?" uniklo mi ze rtů.

Trochu jsem si poupravila vlasy a běžela ke dveřím.

"Ahoj, co tady děláš?" pokrčila jsem obočí.

"Mě se jen tak nezbavíš," široce se usměje a pozorně si mě celou prohlédne.

"Tak to mám radost," ceknu ironicky, ale ve skutečnosti ji doopravdy mám.

"Můžu jít dál? Nebo můžeme někam zajít, jestli chceš."

"Dala bych si kávu, co ty na to?" nervózně si skousnu ret a kliku, kterou po celou dobu svírám v dlani, stisknu o něco silněji.

"Tak dobře," usměje se překvapeně.

"Chvíli počkej, jdu se obléct."

Jen přikývne a já s hořícími tvářemi pospíchám do svého pokoje.

Obléknu si džínové šortky a bílý crop top. Vlasy si nechám volně splývat po zádech a na řasy si nanesu trochu řasenky. Nazuji si bílé conversky, popadnu svou oblíbenou kabelku a utíkám zpátky ke dveřím. Ještě se rozloučím s rodiči a poté už svou pozornost věnuji jen a jen Shawnovi.

"Chceš jet do Bidwell Perku?"

"Je mi to fuk," sama jsem zůstala v němém úžasu po doznění své věty.

"A nechtěli bychom se stavit jen do Starbucks, koupit si kávu v kelímcích a potom bych tě vzal na jedno místo."

"Říkám, že je mi to fuk," pokrčím rameny, zatímco si zapínám pás.

"Dobře," otočí klíčky v zapalování.

Jak Shawn řekl, tak udělal. Zastavil před Starbucks a odběhl nám koupit kávu. Já jsem ho mezitím čekala v autě. Trochu jsem to tady prošmejdila, ale vůbec nic jsem nenašla. Všechny doklady musí mít u sebe a nebo v přihrádce přede mnou, ta je však zamčená.
Shawn se posadil zpátky do auta a podal mi bílý kelímek s kávou. Nejprve jsem si přičichla, dělám to tak vždy, je to už takový můj zvyk, a až poté si z kelímku usrkla.

"Hmm... Karamelové," slastně jsem přivřela oční víčka, "jak víš, že je mé oblíbené?"

"Pila jsi ho v té kavárně, kde jsme se viděli prvně, tipl jsem to."

Jen jsem se na něj mile pousmála a opět se začala utápět v jeho tmavých očích. Z jeho očí zračí moudrost, kterou člověk získá buď stářím nebo velmi těžkým životem. Ty oči mi z nějakého důvodu připomínají oči vlka, jsou takové nebezpečné, sebevědomé a dravé. Opět se usmívá tím svým typicky tajemným úsměvem, který mi způsobuje husí kůži. Mám chuť utéct, utéct od něj co nejdál, abych neudělala přesný opak. Nechápu jak to dělá, jak se mnou dokáže takhle manipulovat. Mám husinu na celém těle a chvěji se tak, že by to šlo jen sotva přehlédnout. On si užívá tu slabost, kterou pro něj chovám. Čím více se snažím nedávat ji najevo, tím více se mi to nedaří. Prohlížím si jeho rty a přemýšlím, jak asi chutnají, jestli líbají dobře, jestli jsou tak hebké, jak vypadají, jestli jsou měkké, a nebo jestli by do těch mých zapadaly jako puzzle. Neodolám a skousnu si spodní ret. Jaké by asi bylo, kdyby mi ho skousl on? Mám chuť se těch plných polštářků dotknout alespoň bříšky prstů.
Je stále ticho a nechává mě, abych si ho okouzleně prohlížela. Uvědomím si, jak to asi vypadá a vmžiku ucuknu pohledem k okýnku.

"Taky mě to zajímá," špitne.

"Co?" opět se ponořím do jeho očí a pozorně čekám na jeho odpověď.

"Jak chutnají."

"Shawne já-"

"Neboj. Ani se tě nedotknu."

Možná mě to krapet zamrzelo, ale tak jsem to přeci chtěla. Nepodlehnout mu a zjistit, co je zač.

***

Snad se část líbila ((:

Chtěla bych se zeptat, jestli vás příběh baví?

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení💕🙏.

Ahoj💗.