Výkupné (S.M.)

Z L O M

*Samantha*

"Tady jsi," zaslechnu něčí šepot.

Zbystřím a očima probodnu oči jisté osoby, které září jako smaragdy i v té nejčernější tmě.

"Děje se něco?" špitne Harry.

"Ne," můj hlas nezní moc přesvědčivě.

"Vidím to na tobě."

"Sama nevím, co se děje."

"Potřebuješ si odpočinout."

Zahleděná někde do neznáma přikývnu.

"Pojď," zachraptí a udělá krok dopředu.

Opět pouze kývnu hlavou, přičemž se ani nehnu. Harry mě bez romyšlení popadne a přehodí si mě přes rameno jako pytel brambor.

"Harry! Pusť mě!" zaječím.

"Pššt! Celý dům už spí."

"Tak mě pusť!"

"Ani omylem."

Celou cestu mám jakési nutkání se pobaveně hihňat. Harryho dlaň mě pleskne přes zadek, nacož slabě vyjeknu.

"Sam! Buď sakra zticha!" Okřikne mě, ale mě jeho rozčílení přijde spíše roztomilé, než abych vůči němu měla mít v tuto chvíli jakýsi respekt.

"Nebo co?"

"Nebo ti naplácám na holou"

Za jiných okolností bych si to nechala líbit, ale pořád mám před očima a především v srdci Shawna, a proto už raději zůstanu ticho.

Jakmile dojdeme do mého pokoje, Harry mě hodí na postel a v tu chvíli jako kdyby se kolem nás zastavil čas. Oba dva na sebe bez jediného slova zíráme. Začínám být krapet nesvá. Sama se nevyznám ve svých myšlenkách, natož vyznat se v těch jeho. Jsem jako v pasti, jako kdyby mě držel v poutech svých pronikavých očí. Jiný vězeň by se bránil, ale já se nejspíš bránit nechci. Jeho pohled je nepopsatelný, nedokážete při něm pociťovat pouze jednu emoci, vaše tělo se bouří a vy šílíte. Jeho pohled je okouzlující, ale zároveň se třesete touhou po něm celém. Je to extáze všemožných citů. Zakázané ovoce prý chutná nejlépe, to možná proto mě tolik přitahuje.

"Je to dos-" V okamžiku, kdy se odhodlám něco říct, mě přeruší Harryho rty.

Jako kdybych uvnitř svého těla explodovala. Připadám si jako led, který se rozpouští pod návalem horka. Harry ví, co se mnou jeho polibek dělá a jak moc mu podléhám a to si náramně užívá. Jeho rty jsou hebké a příjemně hřejou. Jejich chuť se mi vrývá do paměti a nutí mě přemýšlet nad věcmi, jak asi chutná zbytek jeho těla. Tvoříme jeden dlouhý polibek, náš dech se mísí a rty máme pořád stejně pevně přitisknuté k sobě. Když nám dojde vzduch, musíme se od sebe odtáhnout.

"Promiň," špitne Harry, "už dlouho jsem to chtěl udělat, konečně jsem sebral odvahu a ty jsi neucukla. Já- na tohle jsem čekal celý život. Kéž bych tě mohl líbat nepřetržitě, mohl si přivlastnit tvé rty a-"

"Tak mě polib znovu," vypadne ze mě bezmyšlenkovitě, "prosím."

Jeho rty opět zakryjí ty mé. Ruce obmotám kolem jeho krku a prsty se zabořím v jeho tmavých vlasech. Harry mě donutí si lehnout, přimáčkne se k mému tělu a své rty přemístí na můj krk. Líbá mě tak intenzivně a lačně, jako kdyby mě chtěl sníst. Mé tělo pociťuje tolik slasti, že ji musím vypouštět alespoň ve formě slabého vzdychání. Neexistují žádné myšlenky, jsme jenom my dva, ale to pouze do chvíle, dokud mě nezačne svlékat.