Nudný stereotyp

1.5K 104 5

od Atanvare

od Atanvare

Ležel jsem ve vysoké trávě a pozoroval oblohu. Přemýšlel jsem tak celkově o všem. O všem, co se odehrálo nebo odehrává. To mě nejvíce štvalo. To, co se teď odehrává. Nic. Právě, že nic se neodehrává, nehorázně mě to štve.

Povzdychnu si a snažím se v hlavě najít nějaké řešení, které by mi pomohlo utéct z toho nekonečného stereotypu. Jak vůbec můžu přežít další dny. Nehorázně se nudím. Někdy si říkám, jestli má cenu se vůbec ráno zvedat z postele. Zamračím se, zavřu oči a nechávám tak prostor všem mým myšlenkám.

Najednou uslyším kroky začínající zrychlovat, takže usoudím, že dotyčný se ke mně rozběhl. Nechtělo se mi zvedat, ale co.... Taky už tu trčím řádnou dobu. Z části jsem byl i zvědavý, ale stejně to bude zase někdo, koho nezajímám, řeknu si v hlavě a snažím se zvednout. Rozhlédl jsem se kolem z dálky jsem uviděl postavu, která se ke mně přibližovala.

Byla to Temari. Moje sestra, která měla pořád potřebu se o mě a o mého bratra starat. Neměl jsem jí to za zlé, přeci jen Temari a Kankuro jsou jediní lidé, kteří mi zbyli a jsou stále se mnou.

Usmál jsem se, díval jsem se jejím směrem a čekal, co mi chce Temari sdělit.

Doběhla ke mně, chvilku se vydýchávala, ale pak se hned usmála a slabším hlasem řekla "Gaaro... Tady jsi... Hledala jsem tě celkem dlouho." Temari polkne a znovu oddychuje.

Já se na ní podívám a čekám, co z ní vypadne.

Temari vycítí můj ne úplně příjemný pohled a trochu s úšklebkem poví; "No jo ... asi tě otravuju, že...?" Temari se zpříma postaví, podívá se na mě a konečně začne s tématem.

"Takže, chtěla jsem ti říct o festivalu." lehounce se usměje a chce pokračovat, ale já jí zastavím se slovy; "Cože?! Temari." povzdychnu si.

Moc dobře ví, že na tyhle "akce" nejsem a navíc už předem vím, že tam nepůjdu. "Říkal jsem ti, že tam nejdu!" řeknu trochu rázněji, jelikož mi vadí Temarin přístup. Někdy mi přijde, že její přístup nese název: ,Za každou cenu, dokopu svého bratra na jakoukoliv akci.'

"Tak dobře!" odsekne, prudce se otočí a rázným krokem se ode mne vzdaluje.

Uleví se mi, jelikož bych se s ní nerad hádal. Chystám se odejít, když vtom se Temari v půli cesty otočí.

Podívá se na mě takovým zvláštním pohledem a řekne "Nepůjdeš, ani když ti řeknu, že přijde i Naruto?"

Temari se uculí, a odchází, ani nečeká na mou odpověď, protože ví, že tentokrát se jistě dostavím.

Zdravím 👋
Tohle je moje úplně první povídka, takže vím, že není nic extra 😊
Budu vám moc vděčná, když mi dáte nijaké rady, jak cokoli zlepšit a tak... 😇
A ještě předem děkuji všem, co na tuhle povídku nijakým způsobem narazí 💖