We're friends, right ? - [GaaNaru]

Nudný stereotyp

Ležel jsem ve vysoké trávě a pozoroval oblohu. Přemýšlel jsem tak celkově o všem. O všem, co se odehrálo nebo odehrává. To mě nejvíce štvalo. To, co se teď odehrává. Nic. Právě, že nic se neodehrává, nehorázně mě to štve.

Povzdychnu si a snažím se v hlavě najít nějaké řešení, které by mi pomohlo utéct z toho nekonečného stereotypu. Jak vůbec můžu přežít další dny. Nehorázně se nudím. Někdy si říkám, jestli má cenu se vůbec ráno zvedat z postele. Zamračím se, zavřu oči a nechávám tak prostor všem mým myšlenkám.

Najednou uslyším kroky začínající​ zrychlovat, takže usoudím, že dotyčný se ke mně rozběhl. Nechtělo se mi zvedat, ale co.... Taky už tu trčím řádnou dobu. Z části jsem byl i zvědavý, ale stejně to bude zase někdo, koho nezajímám, řeknu si v hlavě a snažím se zvednout. Rozhlédl jsem se kolem z dálky jsem uviděl postavu, která se ke mně přibližovala.

Byla to Temari. Moje sestra, která měla pořád potřebu se o mě a o mého bratra starat. Neměl jsem jí to za zlé, přeci jen Temari a Kankuro jsou jediní lidé, kteří mi zbyli a jsou stále se mnou.

Usmál jsem se, díval jsem se jejím směrem a čekal, co mi chce Temari sdělit.

Doběhla ke mně, chvilku se vydýchávala, ale pak se hned usmála a slabším hlasem řekla "Gaaro... Tady jsi... Hledala jsem tě celkem dlouho." Temari polkne a znovu oddychuje.

Já se na ní podívám a čekám, co z ní vypadne.

Temari vycítí můj ne úplně příjemný pohled a trochu s úšklebkem poví; "No jo ... asi tě otravuju, že...?" Temari se zpříma postaví, podívá se na mě a konečně začne s tématem. 

"Takže, chtěla jsem ti říct o festivalu." lehounce se usměje a chce pokračovat, ale já jí zastavím se slovy; "Cože?! Temari." povzdychnu si.

Moc dobře ví, že na tyhle "akce" nejsem a navíc už předem vím, že tam nepůjdu. "Říkal jsem ti, že tam nejdu!" řeknu trochu rázněji, jelikož mi vadí Temarin přístup. Někdy mi přijde, že její přístup nese název: ,Za každou cenu, dokopu svého bratra na jakoukoliv akci.'

"Tak dobře!" odsekne, prudce se otočí a rázným krokem se ode mne vzdaluje.

Uleví se mi, jelikož bych se s ní nerad hádal. Chystám se odejít, když vtom se Temari v půli cesty otočí.

Podívá se na mě takovým zvláštním pohledem a řekne "Nepůjdeš, ani když ti řeknu, že přijde i Naruto?"

Temari se uculí, a odchází, ani nečeká na mou odpověď, protože ví, že tentokrát se jistě dostavím.

Zdravím 👋
Tohle je moje úplně první povídka, takže vím, že není nic extra 😊
Budu vám moc vděčná, když mi dáte nijaké rady, jak cokoli zlepšit a tak... 😇
A ještě předem děkuji všem, co na tuhle povídku nijakým způsobem narazí 💖