Sourozenecká chvilka

936 77 19

od Atanvare

od Atanvare

"Áá... tady ho máme" řekne můj bratr se slabým úsměvem a otočí se směrem ke mně.

"Už jsem si myslel, že bys mě tu nechal samotného. S ní..." svým pohledem zamíří k mé sestře.

Poohlédnu se po ní a rázem jsem pochopil, co má můj bratr na mysli. Vidím ji, jak skoro každému něco říká a zároveň mu podává nějakou krabici. Hádám, že v té krabici byla výzdoba na festival nebo nějaké jiné věci, které se ho týkají. Pak si začne něco zapisovat do bloku a rázem se přemístí ke stolům, kde je začíná počítat.

Otočím se k mému bratrovi "Hádám, že ti taky dala nějakou práci, co?" zasměju se.

"Počkat.. neměl bych radši jít? Víš, kdyby mi taky chtěla něco přidělit." řeknu sarkastickým tónem.

"Kamaráde, tomu se nevyhneš" zasměje se a přátelsky mi položí svoji dlaň na rameno. A začne se dívat směrem k Temari.

"Jo, a mimochodem, jak to teda s tebou bude?" svůj zrak obrátí na mě a čeká na mou odpověď.

"Umm... co tím myslíš?" řeknu s trochou nervozity v hlase. Věděl jsem přesně co tím myslí, jen jsem tohle téma chtěl co nejvíce oddálit.

"No, myslím festival. Vím, že na tyhle akce moc nejsi, ale tentokrát bys mohl přeci přijít, ne?" řekne překvapivě klidným hlasem a svůj zrak upře na všechny ty lidi, kteří tam pobíhají a připravují všechny nutné věci.

"Je pravda, že jsem přemýšlel. Hodně..." odmlčím se. "Hodně přemýšlel. A..."

"A?" zeptá se nedočkavě můj bratr a s úsměvem mě pozoruje.

Podívám se mu do očí a oddechnu si.. "Přijdu..." můj bratr zbrkle sundá svoji ruku z mého ramene.

A místo toho, aby se vyskytla podél jeho těla, se zvednou jeho obě ruce a obtočí se kolem mého krku a přitáhnou si mě do objetí. Trochu sebou zakymácím, jelikož jsem to absolutně nečekal. Trochu nemotorně ho taky obejmu na zpět, nebo spíš se nějak pokouším. Nejsem totiž moc zvyklý na objetí od ostatních lidí.

"Ee... to.. to.. máš takovou radost?" zamumlám a trochu nejistě se zasměju.

Můj bratr se odtáhne se širokým úsměvem na tváři a poví "Děláš si srandu?" zasměje se a podívá se na mě.

"Kdy naposled jsi byl někde mezi lidmi?" usměje se.

"Kdy naposledy jsi byl někde s námi?" upřel jsem svůj pohled na svého bratra.

Měl pravdu, nepamatuji si dokonce ani žádnou naší společnou konverzaci, natož nějakou společnou akci.

Musel jsem se usmát, ale zároveň mě sžíralo svědomí. Měl bych trávit více času s mojí rodinou a s mými přáteli.. s Narutem... Zatřepal jsem lehce hlavou a sevřel víčka.

Měl bych vyhnal ty myšlenky. Ty myšlenky na něj... Musím mít v mé hlavě teď čisto a pořádek, jinak si nejsem jist, zda bych se odvážil jít na ten festival. Vrátím se zpět do reality.

Můj bratr mě přátelsky poplácá po rameni. "Neboj, bude to v pohodě" řekne s úsměvem a odejde pryč.

Usoudil jsem, že šel zřejmě s něčím pomoct. Rozešel jsem se směrem k Temari.

"Chceš s něčím pomoct?" zeptal jsem se, když jsem k ní dorazil.

"Oou.. jasně" usměje se a hned mi do rukou vrazí pár krabic a trochu rázněji řekne "Tyhle odnes k pódiu, a pak sem přijď ještě pro další." uculí se.

Mezitím, co mi sestra dává instrukce, se snažím najít rovnováhu. Moje mysl mi říká, že dneska určitě někde spadnu, když se zjeví ještě nějaký další nečekaný zvrat.

Rozhodnu se proti Temařiným instrukcím neprotestovat a beze slova se vydám směrem k pódiu.

Když tam dorazím, položím krabice a vrátím se zpátky k sestře. "Táák..tam jsou další" ukáže na místo, které bylo od nás vzdáleno, asi tak 300 metrů.

Mezitím si začne něco zapisovat do bloku. Bez řečí se tam vydám, když otevřu dřevěné dveře, strnu. Spatřím tam nespočet krabic, jakože fakt hodně krabic.

Povzdychnu si a skrz ticho si sám pro sebe řeknu "Tohle bude dlouhej den..." a začnu brát krabice. Hezky jednu po druhé...

Zdravím u další kapitolky 👋❤
Jediné co mohu napsat je, aby jste si užili čtení a měli hezký den 😊
A děkujů moc 💘 Za jakoukoliv podporu 😇