We're friends, right ? - [GaaNaru]

Samé lži

Blíží se. Panebože, co já teď budu dělat. Zarazím se a hlavou mi proběhne myšlenka,' jen doufám, že neviděl Sasukeho, že neviděl nic z toho rozhovoru'. Pomalu se mě zmocňuje panika. Cítím, jak se mírně třesu a zrychleně dýchám. Ne! Musím se uklidnit, jinak Naruto určitě pozná, že se něco děje.

"Gaaro, všechno v pohodě ?" řekne vlídným hlasem a cítím, jak se ke mně pomalu přibližuje. Nene! Nechoď ke mně! Ještě více se otočím, aby nebyl schopný na mě vidět. "Jo, jo" řeknu poměrně rychle a na such polknu. I přes to že na něj nevidím, cítím jeho podezíravý pohled, který se mi zarývá do zad. Jeho bude těžké přesvědčit, pokud se mi to vůbec povede.

"Co, ti chtěl Sasuke ?" zeptá se zvědavě. Cože?! Takže nás viděl ? Sakra! Musím něco vymyslet. "On... emm... " Teď jsem tak strašně rád, že mu nekoukám do těch jeho očí, protože lžu, jako když tiskne. "Jo, Sasuke se ptal, kam jsi se vytratil. Tak jsem mu odpověděl, že jsi šel jen pro pití" vyhrknu a doufám, že už se na nic nezeptá. Omyl.

"Aha" řekl to tak... zklamaně ? Cítím se hrozně, ale někdy je přeci jen lepší říci dobrou lež, nežli krutou pravdu. Najednou ucítím menší tlak na rameni. Trochu se leknu a strnu. Proč, to dělá ještě těžší...  "Gaaro, určitě je všechno v pořádku ?" slyším ten jeho ustaraný hlas. Měl jsem chuť, mu skočit kolem krku a říct, jak moc ho miluju. Ale to nejde...

"Ano, Naru je" pokusím se o úsměv, i když nemá možnost ho zpozorovat. Gaaro, koho se pokoušíš oklamat ? Jeho, nebo i sebe ? Můj hlas v hlavě mi dává najevo, že lhaní mi asi moc nejde. Povzdechnu si. Tohle je marné, Naruto je v tomhle zcela neodbytný. "Tak, se mi podívej do očí a řekni to znovu" řekne zcela prostě a k tomu uslyším, jak si smutně povzdechne.

To ne! On asi nevím, jaký na mě mají vliv jeho oči, co ? Začne lehce tlačit na mé rameno, tím pádem se k němu pomalu otáčím. Sakra! Musím vymyslet co mu řeknu, co se týká mé tváře. Pozdě. Na přemýšlení nebyl čas. Jelikož mě prudce otočí, směrem k němu. Trochu zmateně těkám pohledem okolo, nečekal jsem to. Pak se ale můj pohled, střetne s jeho očima. Doslova se v nich topím. V jeho očích vidím smutek a starosti, pak se ale úplně změní.

Zděšeně zamrká a vyhrkne "Panebože, Gaaro..." jeho pohled zavadí o moji potlučenou tvář. Právě tohle jsem nechtěl..."C-co se ti stalo ?" zeptá se skoro zoufale. "To nic n-" zadrhnu se. Najednou zvedne svoji pravou ruku a jemně mi ji položí na tvář. Bolest jsem nevnímal. Moje srdce začalo divoce tlouct. Jen na něj zírám, doslova zírám. Jeho pohled se odtrhne od mé tváře. A teď jeho oči koukají do těch mých. Bylo to... Upřímně nevím, jak se cítím.

Najednou sebou trhne a svoji ruku si schová za záda. "Pp-romiň" pípne tiše a svůj pohled sklopí k zemi. Já jsem až po chvíli, byl schopný nějak reagovat, nebo spíše jsem chtěl reagovat, zeptat se ho, proč se mi omlouvá, ale než jsem otevřel pusu, začal zase mluvit.

"Gaaro, proč mi lžeš ? Co se ti stalo ? Nebo... ti to, někdo udělal ?!" při poslední větě semkne čelist a přísně na mě kouká. "Naru, všechno je v pohodě doopravdy. A... nikdo mi to neudělal, jen jsem ..." nemohl jsem nic rychle vymyslet, ale ani jsem nemusel.

"Fajn, nemusíš mi nic vysvětlovat, jen doufám že máš dobrý důvod, proto abys mi lhal" podívá se na mě ublíženě. Tohle mě ničí! "Mám dojít pro led ? Určitě budou u baru nijaký mít" řekne překvapivě klidně a dokonce se i usměje. Falešně, ale přeci jen. "Nene, to je dobrý" řeknu tiše. Připadá mi,  jako kdybych ztrácel hlas. "Naru... promiň. Já..je-" zase mě přerušil. "Jdeme za ostatními ? Přeci jen, nejsem si jistý jestli vydrží, tak dlouho bez pití" smutně se usměje a rozejde se směrem, kde by měl být náš stůl.

Jen jsem na prázdno otevřel pusu, ale ihned jsem ji zavřel. Nevím, co říct. Jediné co udělám je, že se mlčky vydám za ním. Když dorazíme ke stolu, Naruto položí lahve opět na stůl. Všichni si nedočkavě jednu vezmou, když už jsem si myslel, že si vzali všichni kupodivu si vzal i Naruto. Podíval jsem se na něj, nevěnoval mi žádný pohled jen se mlčky usadil vedle mého bratra a začal pít. Nebyl jsem jediný, kdo byl zmatený.

"Neříkal jsi, že nebudeš pít ?" podotkne moje sestra, tichým smíchem. "Změnil jsem názor" řekne prostě a lokne si. Moje sestra jen pokrčí rameny a  začne se věnovat Sakuře. Když jsem se podíval na Sakuru, nebyl jsem si jistý, ale připadalo mi, že na chvilku se v její tváři objevil starostlivý výraz. Ale poté ihned zmizel. Pak jsem si ale uvědomil, že nesmím na všechny takhle zírat, zvláště když chci, aby si nikdo nevšiml mé tváře. I když při té zmínce o tváři, jsem se donutil podívat na Sasukeho. Střetli jsme se pohledy, ale on se jen škodolibě usmál a ihned zrak odvrátil.

Sklopím pohled dolu, i když je pravda, že doteď si toho nikdo nevšiml. Možná je to kvůli tomu, že už je tma a to pořádná. Máme tady na stole sice nijakou svítilnu, ale naštěstí je postavená na přední straně stolu, takže ke mně doléhá jen špetka světla, což mi momentálně vyhovuje. Mám výčitky svědomí. Je mi jasné, že Naruto se trápí, nebo .... aspoň, jsem to byl já...To kvůli mně, začal teď pít... Podívám se na něj.

Má prázdný pohled, je zcela opřený o opěradlo a zírá do prázdna. Co jsem to udělal ?! Najednou sebou cukne, já odvrátím zrak a hledám zdroj jeho vyrušení. Sasuke! Právě se zvedal, tedy pokoušel. Obešel mého bratra a nemotorně se posadil vedle Naruta. Naruto se jen posunul blíže k mému bratrovi, aby mu udělal místo, asi... Sasuke si následně svoji lahev odložil hned vedle lahve, která patřila Narutovi.

Co má za lubem ?! Jsem naštvaný, propaluju ho pohled, ale zároveň se snažím, tam moc nezírat, jelikož by to mohlo vypadat.... No, nevím.... Prostě nechci, aby s ním Sasuke mluvil ! A už vůbec ne, když mají oba upito !

Zdravím u další kapitolky ^^
Moc děkujů za votes a komentíky ❤
A poslední co napíši, mějte krásný den ^^