Trochu zrychlím svůj krok, ale jsem nucen ho hned zpomalit, jelikož se přede mnou objeví širší skupinka lidí. Trochu si povzdychnu, zastavím a netrpělivě čekám až projdou. Když už mám cestu volnou, hned si to zamířím k Narutovi. Nebo... spíš tam, kde měl Naruto být.
Udělal jsem pár krůčků navíc a zmateně jsem se rozhlížel. Není tady.. Cože? To nechápu. Jestli jsem si před tím nebyl jistý, jestli se mi vyhýbá, tak teď pochybuju asi nejvíce. A nebo... Jsem měl vidinu? Co to melu, tak tragicky na tom přece nejsem, ne? Byl jsem zmatený, tak moc zmatený. Přidal jsem do kroku, měl jsem v úmyslu se zkusit poptat pár lidí u baru, kde předtím stál, jestli ho neviděli. Pokud to teda, byl on...
Zbývalo ještě pár metrů, když v tom uslyším kroky, které se ke mně rychle přibližují. Ztuhnu, chci se otočit, ale najednou mám temno před očima. Někdo mi zakryl oči, ne páskou, ale svýma rukama. Prsty byly pevně u sebe, takže se tam netvořili ani malinké škvírky, kde by mohlo proniknout, alespoň trocha světlo. Nic nevidím, dostanu strach, začnu couvat, když v tom narazím na druhé tělo.
Moje srdce se divoce rozbuší. Začnu ztěžka dýchat. Snažím se tomu dotyčnému vysmýknout, svýma rukama chytím obě zápěstí toho dotyčného, samozřejmě za jediným účelem, osvobodit své oči. Když jeho zápěstí dostatečně silně stisknu, připravuju se trhnout, když v tom začne mluvit.
"Heej, heej kdopak jsem?" řekne skoro šeptem. Strnu, ten hlas.., že by.. Můj dech se uklidnil, přestal jsem se, tak třást a jediné co jsem dělal, bylo poslouchání toho hlasu. Nejsem si, ale jistý... Kousnu se do rtu, byl jsem nervózní. Moje srdce se ale rázem rozbuší. "Hm.. Táák hádej" řekne šeptem, blízko u mého ucha. Moje hlava se otočí na pravou stanu, odkud ten hlas pocházel. Rázem ucítím na své tváři něčí dech, také mě něco trochu šimralo na krku. Že by vlasy?
"Tak ty nevíš?" zakňučí a hraje falešný brek. Musel jsem se trochu pousmát. Prosím, ať je to on. "Samozřejmě, že vím" řeknu prostě, chtěl jsem ho ještě chvilku trápit, i když za tím účelem sem šel asi on, ne? Nevím... "Doopravdy ? Tak, táák to řekni" pobídne mě a začne se tichoučce smát. Je to fakt, ještě dítě. Pousměju se. Ale abych pravdu řekl, tohle se mi na něm líbí. Spousta věcí se mi na něm líbí.
"No, tak dobře.." nejsem si jistý, jestli by to Naruto dál vydržel. "Náš dětinský Naruto" řeknu se smíchem a moje ruce padnou podél mého tělo, jelikož očekávám, že moje oči už budou osvobozeny. "Hele .." odfrkne si, ale pak se začne taky tiše smát. Jeho ruce zmizí a mé oči jsou konečně volné. Trochu zamrkám a hned se otočím. Naruto se jen usmíval.
"Nebyla to urážka, že ne?" podezíravě se na mě podívá, ale vím že to celé jen hraje. A ten jeho smích na konci to rozhodně potvrdil. Podívám se na něj. "Samozřejmě, že ne. To bych si nedovolil. Byla to lichotka!" Poslední větu řeknu rázněji, aby to vyznělo vážně. I když... Já jsem to vážně myslel. Začne se usmívat. "V tom případě, děkuji" pokyne hlavou a pořád se směje. Ten jeho úsměv...
Najednou přestal, přestal se smát. Místo toho se na mě podíval s vážnou tváří, ale i se smutkem v očích, nebo že by tam, byly i výčitky? Podívám se na něj, bojím se zeptat, nestalo se ti nic, že ne? Nebo udělal jsem něco ? Nebo udělal ti někdo něco ? Nebo... "Naru... děje se něco ?" zeptám se opatrně a přiblížím se k němu. Jeho pohled se stočí na zem. " Já.. jen, si pořád můj přítel, Gaaro?" podívá se mi hluboko do očí.
Byl jsem zmatený. Co to povídá... "Já, totiž... dlouho jsem se ti neozval a... nevím, jestli.." nedořekne větu a svým pohledem se mi vyhne. Počkat! On se mi omlouvá? On ... Ježiši, ne! Co to plácá! Vždyť to není jeho chyba! Sakra! Ničí mě to.."Sakra, Naru... samozřejmě, že jsem tvůj přítel" řeknu tím nejklidnějším hlasem, aby věděl, jak moc to myslím vážně. Jemně mu zvednu bradu, aby jsem se mu mohl podívat do očí. Do těch jeho překrásných očí. Překvapeně zamrká a pohled upírá jen na mě.
"Není to voje vina... není to ničí vina, dobře ? Jsi tu teď. Přítomnost je hlavní. Víš, co nebudeme to, už řešit, ju? Prostě, se stalo a už o tom nebude mluvit, dobře? Souhlasíš?" řeknu vlídným hlasem a čekám na jeho odpověď a přitom mu pořád koukám do očí. I když v mé hlavě právě hraje myšlenka... Že kdyby nezačal Naruto, začal bych asi já sám... "Umm... dobře, souhlasím" na tváři se mu objeví úsměv. Zvedne hlavu, tím pádem jsem svoji ruku z jeho brady, přesunul zpátky k mému tělu. Jsem tak rád... "Děkuju, Gaaro" podívá se na mě a uculí se.
Chvilku jsem strnul, protože byl táák roztomilý. "Uhm... " to je jediné, co jsem ze sebe teď momentálně mohl dostat. Naruto si ničeho nevšiml, alespoň doufám. "A.. Mohl bych tě ještě o něco poprosit?" najednou se rozejde zpátky k baru, bez řečí se vydám za ním. "Pomohl, bys mi vzít nijaké to pití?" Při chůzi se otočí a čeká na odpověď. "Samozřejmě" usměju se a následuju ho k baru.
Zdravím u další kapitolky ❤
Doufám, že si užíváte prázdniny ^^
I když , já se jenom válím doma, ale to je taky možnost, ne ? XDDD
Poslední co napíšu je.... Mějte krásný den a děkujů moc za votes a komentíky ❤
![We're friends, right ? - [GaaNaru]](https://img.wattpad.com/cover/103718863-64-k366882.jpg)