We're friends, right ? - [GaaNaru]

Jezero

Najednou se ujme slova Temari. "Cože ?..Přece ještě nepůjdete." překvapeně zamrká a lehce posmutní, ale pořád v sobě měla to odhodlání, je tady ještě držet a za to jsem jí neskutečně vděčný. Temari v mysli poděkuju a pak se podívám na ostatní. "Bohužel, už musíme zpátky, tedy já určitě. Nevím jak vy ?" poví Shikamaru stroze a podívá se na další dvojici vedle, což je Naruto a Sakura.  "My ještě máme trochu volna, ale možná by jsme se vrátit měli..." Sakura si Naruta přeměří pohledem a čeká na jeho reakci. Mezitím uslyším sestřino povzdychnutí a já sám jsem byl lehce nervózní, nechtěl jsem aby Naruto odešel.

"Em..já ještě zůstanu. Sasuke nebude schopen teď někam jít..." poví skoro šeptem a trochu plaše se na nás dívá. Nechápu, jak teď na něj může myslet, ale vím jen to, že má z části pravdu. Sasuke je zřejmě zlitej už teď, při téhle myšlence jsem lehce sevřel pěsti, jestli Narutovi ublíží! Vyhledám Narutův pohled a snažím se ho uklidnit. Blonďáček se na mě nepatrně usmál, bylo to nucené, ale i tak jsem rád, že moji přítomnost bere na vědomí. Naše spojení poškodí Sakura, která si tiše oddechla. "V tom případě, tady budu taky. Půjdeme až zítra." poví už rázněji a jde si stoupnout vedle mé sestry na důkaz, že tu s ní ráda ještě zůstane.

Temari se jen usmívá, ale pak se podívá na bratra, můj pohled ji ihned následuje a díky našemu tlaku se Kankuro rozmluví. "Asi půjdu Shikamara doprovodit, přeci jen stejně nemám, co dělat." oznámí nám s úsměvem a Shikamaru se už rozchází pryč. "Tak jdeme." pokyne s lehkým úsměvem a bratr se k němu jen rozejde, pak se k nám ještě otočí. "Tak se mějte." rozloučí se Shikamaru a můj bratr se jen usměje a pokyne hlavou, dává nám ti znamení, že je všechno v pohodě na což jsme se sestrou hned reagovali s úsměvem. Pak jim všichni jen odpovíme a následně se na sebe díváme.

"Kluci nevím, jak vy ale my se jdeme porozhlédnout...no po nějakých...věcech." Temari se zachichotá a už druhou dívku někam táhne, ta nám stihne věnovat jen úsměv a dál byly vidět jen její výrazné vlasy. A teď jsme tu stáli jen my dva, upřímně byl jsem nervózní, vlastně v jeho blízkosti nejsem v klidu nikdy. Nikdy si na to nezvyknu. Opatrně se zase otočím čelem k němu. Naruto na mě jen zamrká těma dokonale modrýma očima a lehoučce zvedne koutky. Samozřejmě že tenhle jeho čin, mě donutí se usmát také a navíc seberu i trochu odvahy. "Pojď, ukážu ti jedno místo." uculím se a chytnu ho za ruku.

Ano chtěl jsem napravit mé minulé chování, které se ho určitě dotklo, tak doufám, že je vše v pořádku. Naruto mě jen omámeně následuje a tiše se směje, jak s ním běžím přes skoro celou vesnici, vlastně na její okraj, kde pak prudce zastavím. Chvíli se s Narutem jen vydýcháváme a pak ho zatáhnu hlouběji k lesu, cítil jsem jeho nejistotu, ale jen jsem sevřel jeho ruku a šel spokojeně dál. Vynořili jsme se ze křoví a Naruto se jen zarazil a civěl před sebe. Věděl jsem o co jde, přeci jen takovou reakci jsem měl poprvé taky. Pustím jeho ruku a sám sestoupím níže k jezírku.

Ano tohle je takové mé tajné místo a je to tu naprosto dokonalé. Jen si sednu na břeh a čekám až se Naruto vzpamatuje. Já sám jen koukám dopředu a užívám si tuto chvíli. Najednou překvapeně heknu, když se mě něčí ruce obmotají kolem hrudi. Po chvíli otočím hlavu k vetřelci a široce se usmívám. Naruto si jen svoji hlavu položí na mé rameno a pohled mi oplácí, přitom se ke mně pořád tiskne a sevření výrazně zpevňuje. Hlavu otočím zase zpátky a jen vnímám blonďáčkovo přítomnost. Najednou se lehce ošiju, jelikož se Naruto přiblížil k mému uchu. "Myslíš, že bych se mohl tady vykoupat...?" zašeptá a pak jen čeká na odpověď.

"S-samozřejmě.." lehce vykoktám, ale pak se zasměji, mohlo mě to napadnout, že bude Naruto na tohle myslet. Blonďáček mě propustí ze svého sevření a sestoupí ještě níže, otočí se na mě a jen se usměje, pak se otočí a začne se zbavovat svého oblečení. Samozřejmě jsem z něho nemohl odtrhnout oči a na sucho polknu, protože tohle začíná být celkem těžké. Lehce pohled odvrátím, když zjistím, že je tam jen ve svých boxerkách. Celý rudý se na něj po očku dívám a doufám, že mě nenačape, protože bych se asi propadl do země.

Naruto skočí do vody a po chvíli se vynoří ten jeho krásný obličej, připlave blíže ke břehu a jen na mě kouká. "Gaaro..?" řekne melodicky a více se usměje. "Pojď hezky za mnou." oznámí mi a zazubí se. Já na něj jen trochu překvapeně koukám a přemlouvám se, protože nevím jestli se mi chce, ale přeci jen Narutovo obličej je dost přesvědčivý. Trochu nejistě se zvednu a dojdu blíže ke břehu. Sundám si oblečení, kromě spodního prádla a skočím hned do vody. Cítil jsem Narutův pohled, takže jsem musel okamžitě pod vodu, jinak bych byl ještě více rudý a to jsem si myslel, že to už nejde.

Vyplavu na povrch a první, co uvidím je blonďáčkův úsměv, ten ke mně jen doplave a dá mi ruku na tvář. Já k němu jen vzhlédnu a chci aby mě políbil, tak moc! Očima hypnotizuju jeho rty a pak se od nich odrhnu. "Gaaro...jsi roztomilý, jak se stydíš.." zaculí se a ruku rázem odendá a potopí se pod vodu. Já jen zrudnu a trochu zmateně se ohlížím. Doplavu na jeden okraj jezera a možná i trochu vystrašeně Naruta hledám, už je tam nějak dlouho. Ztěžka vydechnu a když se chci zase odlepit od země vynoří se přede mnou. Lehce se mračím a Narutovi to samozřejmě neunikne. "Copa ? ... jsi naštvaný, že jsem utekl." zazubí se a více se ke mně přiblíží.

"Měl jsem strach..." povím tiše, ale pak si ho k sobě přitáhnu. "A ano. Jsem naštvaný, že jsi utekl." povím pak s úšklebkem a hned ho chytnu za bradu a přivlastním si jeho rty. Naruto se jen do polibku usměje a hned ho prohloubí, rukama mi bloudí po hrudi a já si ho zase přitáhnu za pas blíže k sobě. Zrychleně dýchám a cítím, jak celé mé tělo hoří. Naruto se odtáhne a já ho nenechám ani vydechnout, tentokrát ne. Vrátím mu pár polibků, dokud mi nepřijde, že má potíže s dechem. Vezmu jeho tvář do dlaní a trochu rázněji mu povím. Přemlouval jsem se dlouho, ale už nemůžu čekat. "Naru...chci tě." na tyhle věty zareaguje ihned a své rty znovu přitiskne na ty mé.

Zdravím ❤
Vím, že kapitolka dlouho nebyla, ale škola co si budem ...
A taky vím, že tenhle díl nebyl prakticky o ničem a hlavně je spíš takový, no vidíte xD
Tak doufám, že jsem nezklamala a konec si samozřejmě, můžete domyslet xD
Jinak moc děkujůů za podporu a  u další kapitolky se vidíme ^•^