Po chvíli strávené u jezera jsme se s Narutem vrátili zpátky k nám. Pořád jsem byl lehce nesvůj, že mi blonďáček uteče, nebo se to všechno zase zvrtne, ale nebudu na to myslet. Myslím, že už je to všechno v pořádku, takže proč to dál řešit. Ale moje myšlenky se bohužel nezastaví na můj povel, kéž by. Jdeme po schodech nahoru a já věnuji svůj pohled, jen osobě přede mnou, nejde odolat. Ano, musím přiznat, že jsem sklouzl i níže než byla záda. Naruto se zastaví před našimi dveřmi a otočí se ke mně. "Uhm...a nebude to vadit Temari a.." začne nervózně koktat a já ho hned zastavím, protože si dělá starosti zbytečně.
"Naru...budou moc rádi, neboj se.." utěším ho a přitáhnu si jeho tělo k sobě. "Navíc budeš u mně, takže si s tím nedělej starosti." dodám ještě s úsměvem a políbím ho k tomu do vlasů, abych více utvrdil svá slova. Na Narutově obličeji se objeví lehký úculek a vidím, že už je jistější, hned na to otevře dveře a s tichým výdechem vejde. Sám se rozejdu za ním a samozřejmě za sebou ještě zavřu, ale to zabralo dostatek času, aby se kolem Naruta všichni shromáždili. Začali ho obsypávat otázkami, kde byl, jak to že, nic neřekl a tak. Bylo vidět, že se všem ulevilo, takže se po chvíli uklidnili, tedy je pravda, že jsem musel mírně zakročit. "Lidi, už je všechno v pořádku..." vydechnu a hned se postavím vedle blonďáčka.
Temari se Sakurou se na sebe podívali a nemohl jsem si nevšimnou toho úsměvu, nevím co si o tom myslet. "Tak to je dobře, stejně by jsme si pro tebe došli." Povím má sestra sebevědomě a na Naruta se zazubí. "J-já no...moc se omlouvám.." sklopí pohled a já ho okamžitě vezmu kolem ramen. "Není-" ujmu se slova, ale jsem zastaven Sasukem, ani jsem si ho popravdě nevšiml, asi byl vzadu. Hodím na něj tázavý pohled a přidají se ke mně i pohledy další. "Není to tvoje vina Gaaro..." vypadne z něj tiše. Ostatní se na sebe podívají a moje sestra se odebere pryč, Sakura ji hned následuje. Vím o co tady jde, chtějí nás tu nechat, přeci jen všechno to ví, chtějí to černovláskovi jen ulehčit, nemám s tím problém.
Nakonec se kolem mně mihne i můj bratr, ale nespouští z nás oči, dokud se nedostane za roh. Ten pohled znám, říká :"Kdyby něco, jsem tady." Nad tím se pousměju a pak se moje oči přesměrují zase zpět na Sasukeho. Možná, bych měl taky odejít, chce se omluvit hlavně Narutovi, nechci ho tu nechávat, ale zdá se, že to černovláskovi nevadí, když se najednou k osobě vedle mně přiblíží a kouká ji do očí. Z toho jsem neměl dobrý pocit, ale dobře, vydržím to. Teda asi, snad. Pár minut, určitě. "Naruto..moc se omlouvám. Nebyla to Gaarovo chyba, jen moje. Choval jsem se zase jako naprostý hovado, šlo přesně o to chování, které nenávidím, když jsem opilý." Překvapilo mně, co řekl, ale dál poslouchám, podívám se na Narutovo obličej a zatím nevidím žádnou reakci.
"Jsem moc rád, že jsi s ním, teda samozřejmě .... mně to zezačátku štvalo, protože k tobě pořád něco cítím, ale když vidím, jak jsi vedle něho šťastný...tak zjišťuji, že ti tohle nemůžu dát, takže...už si o mně nedělej starosti, ano ? Vím, že jsi se držel zpátky i kvůli mně..." Tiše vydechne a vidím, jak začíná Sasuke vyšilovat, když Naruto nic neříká. Dobře teď vím, jak se cítí. "Sasuke...v pořádku, jen...mohl by jsi omezit to pití..a..." zvedne oči k němu a černovlásek ihned zareaguje. "Samozřejmě ! " Oči se mu rozzáří a lehce se usmívá, dokonce i na Narutově obličeji se malý úsměv vytvoří. "Budeme pořád přátelé, že jo ?" Zeptá se ještě Sasuke trochu nejistě a pomalu k němu zvedne pohled. "Jasně, ale musíš za mnou chodit.." zazubí se a je vidět, že už je tu atmosféra lepší.
Sasuke přikývne a pak se najednou podívá na mně. "Mohu ho s tvým svolením obejmout ?.." Koukám na něm a vidím mu na očích, že by mu to neskutečně pomohlo. Jen na to přikývnu a od Naruta odstoupím. Přiblíží se k němu a pevně ho sevře v náruči, blonďáček mu objetí oplatí a ruce mu obmotá kolem pasu, odvrátím pohled a čekám, až tohle skončí, u to trvá moc dlouho, dobře asi tak jednu sekundu, ale i tak je to dlouho ! Vycítím pohled tmavých očí a vidím jen, jak se od Naruta s úsměvem odtáhne. "Raději, už tě předám..." podívá se na Naruta a potom rychle na mně. Blonďáček nechápavě zamrká, ale to už si ho k sobě zase přitáhnu a myslím, že už pochopil. "Tak...my půjdeme, už zpátky domů...hlavně se někdy zastav.." poté se podívá na mně. "A ty...myslím, že ti nic říkat nemusím ...hlavně dej na něj pozor.." usměje se na mně a pak zase zpět na Naruta a vytratí se za ostatními.
Chvíli tam jen tak stojíme a vidím, jak je blonďáček zase nesvůj. "Naru...jestli se chceš vrátit s nima..." pípnu tiše, nechci aby odešel, ale zase chápu, že chce být i s přáteli. "Gaaro...neboj chci tu být s tebou, přeci jen budu za nimi chodit, je to kousek.." povzbudivě se usměje a přiblíží se ke mně. "Miluju tě..." poví najednou a mně se zase rozbuší srdce, jako splašené. "Já tebe víc..." hned ho chytnu za boky a přitáhnu blíže k sobě. "Hlavně mi nikam nechoď..a neobjímej se tak dlouho s jinými lidmi.." poslední větu zamumlám tak neslyšně, že si nejsem jistý, jestli to slyšel. "Ale...prosím tě...kdopak tu žárlí.." poví provokativně a mírně se na mně zavěsí a culí se od ucha k uchu. "Ty....to.." zmlknu a prohlédnu si jeho tvář. "Pojď..." povím jen zcela jasně a táhnu ho sebou za ruku. Vejdu společně s ním do, už našeho pokoje a povalím ho na postel. "Ale, ale Gaaro...takhle se člověk obvykle neseznamuje s novým obydlím" zazubí se nevinně a opře se o lokty. "Špatně, tohle je ta nejlepší část prohlídky..." ušklíbnu se a už se přibližuji k jeho tělu. Přitáhnu si ho za bradu do polibku a mezitím se mé prsty dotýkají jeho svalnaté hrudi. Ano, vážně ho nikomu nedám.
-----------------------------------------------------------
KONEC
Tak a jsme úplně na konci, mého úplně prvního příběhu 😭❤
Neříkám, že jsem s tímhle koncem spokojená, ale myslím, že nic jiného se tam nehodilo, aby to vyhovovalo mému mozku 😂
Nevím, co říci na konec, jelikož jediné, co mám na jazyku jsou slova díku ! ❤^^
Jak už jsem psala, byl to můj první příběh, takže jsem byla neskutečně ráda, že se zalíbil, bylo to pro mně ani nevím, jak to napsat ^•^
Prostě moc děkujůůů za veškerou podporu, za hlasy, komentáře ❤❤
Dovolila jsem si sem napsat pár lidí, kteří věnovali svůj čas a napsali mi pár řádek ^^
ServampLove,TaTrapackaOdVedle,Kikigalaxystar,HyugaUchihaHinata,Alvap-pavla,jaaniickaa,_Otaku_Aya_,HeichouLeviIsMine,IamYaoist,janouskova1711,ImJustPsycho,HaruTheQuing,keitsukishima2709,Braginski_Ivan
❤❤❤
A hlavně musím poděkovat @LairdTheInnocent (Promiň, že mi tě nejde označit snad nevadí ^^)
Za opravu chyb ^^ Tedy ze začátku, nechtěla jsem tě potom otravovat ^^
A jinak děkujui ostatním za hlasy❤
A jako poslední mám na vás otázky, tedy spíše opačně 😂
Udělám ještě jednu kapitolu, kde zodpovím vaše otázky na všechno, co vás zajímá, co se týká příběhu, nebo mně a tak ^^
Tím to asi uzavřu, takže se zatím mějte a snad někdy u dalšího příběhu ❤
![We're friends, right ? - [GaaNaru]](https://img.wattpad.com/cover/103718863-64-k366882.jpg)