We're friends, right ? - [GaaNaru]

Odpuštění

Vyjdu úplně ven z bytu, poté projdu brankou, rozhlížím se okolo a hledám Naruta se Sasukem. Spatřím je skoro hned. Byli vlastně jen pár metrů od naší bytovky. Naruto seděl na lavičce a zíral do oblohy, natož Sasuke byl o lavičku jen opřený a hleděl do země. Hned jak je spatřím se k nim rozejdu. Moje kroky jsou rychlé, ruce zatínám v pěst a moje oči se upínají jen na jediný cíl. Sasuke můj pohled zřejmě vycítí, jelikož ke mně zvedne svůj pohled. Z počátku se tváří zděšeně, ale po chvilce, jakoby jeho oči vyhasly. Bylo v nich úplné prázdno.

Dojdu až k němu. Slyším jak si Naruto něco mumlá, ale v tenhle moment na něj neberu absolutně žádný ohled. Zpražím Sasukeho pohled a chystám se mu dát ránu. Sasuke jen sklopí pohled a čeká. V téhle chvíli ve mně nebyl žádný soucit, žádná lítost, jen zloba. Sevřu pěst ještě víc, napřáhnu a jednoduše mu jednu vrazím. Mezi tou chvílí, před ranou, ještě uslyším Narutův hlas, nevím co říká, nesoustředím se na něj. Po ráně si oklepu ruku, protože cítím bolest, ale s tou jsem počítal. Podívám se okolo sebe, na všechno co jsem způsobil.

Sasuke leží na zemi. Zrovna když se na něj podívám, si odplivne na písčitou cestu. Nemotorně se zvedá a přitom si rukávem utírá krev, která mu teče ze rtu. Když se konečně postaví zpět na nohy, mám chuť mu uštědřit další ránu. Přistoupím blíž, ale někdo mě zadrží. Je to Naruto. Dívá se na mě s vyděšeným výrazem a s roztřeseným hlasem poví "Gaa-aro, přestaň !" Obrátím se zcela na něj a dívám se mu do očí. "Naruto ! Přece ho nebudeš chránit ! Po tom co ti udělal ! " rozkřiknu se na něj, jelikož vůbec nechápu jeho uvažování v téhle situaci.

"Nebyla to jeho chyba. Nee-může za to" Naruto sevře moji ruku ještě pevněji a přitom hledá v mých očích, aspoň špetku milosti.

Najednou se z nenadání ozve Sasuke "Ne. Naruto... Zasloužím si to" povzdechne si a zírá na něj těma prázdnýma očima. Poté se podívá na mě a přistoupí blíž. "Klidně mě zmlať, Gaaro...".

Opovrženě se na něj podívám, semknu čelist a vyprostím svoji ruku z Narutova sevření. Přiblížím se ještě blíže k Sasukemu. "S radostí" zadrmolím ještě skrz zaťaté zuby a chystám se mu vrazit ještě jednou, nebo víckrát. Kolikrát budu chtít. Jenže jsem nucen moji ruku zastavit.

"Gaaro, prosím... pře-estaň ! " rozkřikne se Naruto, který se právě nachází před Sasukem. Celý se třese, ruce má před sebou v obraném gestu a kouká na mě.

"Sakra ! Naruto, co to -" zarazím se. Jelikož spatřím jak po Narutově tváři stékají slzy. Jeho oči, jeho slzy. To jsou asi jediné věci, které mě právě teď hodily zpět do reality. Zklidním svůj postoj, ruce si dám podél těla a zahledím se mu do očí. "Naru..." natáhnu k němu ruku.

Naruto moji ruku odstrčí. Poté se obrátí na Sasukeho. "Jdeme zpátky. Sasuke potřebuje lékárničku" Vezme Sasukeho za ramena a popostrčí ho směrem, kde se nachází naše bytovka. Poté se otočí na mě, jeho pohled sklouzne k mé ruce. "Zřejmě jí také potřebuješ" vzhlédne zpátky ke mně a následně se rozejde stejným směrem jako Sasuke.

Jediné na co jsem se zmohl, bylo kývnutí. Momentálně se ve mně míchají všechny pocity a emoce dohromady. Nevím, co jsem udělal špatně. Jakože ano, asi jsem reagoval přehnaně... Ne ! Nereagoval ! Proč to Narutovi, tak vadí ? Je sice pravda, že jsem vůbec nepomyslel na to jak se přitom bude cítit Naruto, ale.... Jen doufám, že jsem mu neublížil. Doufám, že jsem si ho tímhle činem od sebe ještě více neoddálil.

Pomalu se blížím k našemu bytu. Čím to je, že se mi tam tak nechce ? Já vlastně vím proč, protože se bojím. Bojím se, co nastane až tam vstoupím. Vyjdu schody, stojím přede dveřmi. Chvilku jen zírám do blba, poté se zhluboka nadechnu a zatáhnu za kliku. Vejdu do místnosti, zavřu za sebou dveře a otočím se k ostatním. K mému překvapení bylo vše při starém. Všichni se věnovali nijaké činnosti. Temari byla pořád v kuchyni a uklízela nádobí. Sakura se dívala v obývacím pokoji na televizi a když postřehla, že jsem přišel, jen se usmála a koukala dál.

Nemůžu popřít, že nejsem zmatený. Projdu skrz obývací pokoj, mířím si to k mojí sestře. Dojdu do kuchyně a pozoruju jí, jak dává talíře na odkapávač. Opřu se o linku a přemýšlím, jak se to všechno semlelo. Možná...jsem se do toho neměl plést. Ale.. mě na Narutovi záleží a tohle Sasukemu přece nemohlo jen tak projít. Povzdychnu si a položím si hlavu do dlaní.

"Gaaro..." ozve se znenadání má sestra. Zvednu svojí hlavu a vidím, jak se ke mně Temari přibližuje. Obejme mě kolem ramen. "Neboj, taky bych Sasukemu jednu vrazila" poví a přívětivě se usměje. Takže o všem ví ? Jen se na Temari podívám a mírně se usměju. "A co se týká Naruta..." při vyslovení jeho jména, mi úsměv zase zmizí. Temari si toho všimne a ihned svoji myšlenku dopoví. "Naruto si prostě myslí, že za to může on. Vždycky takový byl, vždycky dával vinu raději sobě než ostatním, ale to už asi víš" znovu se usměje a pocuchá mi vlasy.

"Ale Gaaro, dávej na něj prosím pozor. Kdybych byla já v téhle situaci, nevím jestli bych to úplně zvládala" smutně se pousměje a chystá se odejít. "Jinak Naruto mi řekl, že máš jít za ním. Je ve tvém pokoji" ještě vesele dodá a zmizí mi z očí.

Zírám na místo, kde před malou chvílí stála moje sestra. Nevěřil jsem tomu, co mi právě řekla. Mám za ním jít ? Určitě, ano ! Myslím.... Pomalu se rozejdu k mému pokoji. Cítím, jak se mírně třesu. Posbírám trochu odvahy a vstoupím do místnosti. Vyskytne se mi pohled na Naruta, který právě seděl na parapetu a díval se ven z okna. Jak může být někdo tak nádherný ? Pomyslím si a prohlížím si Naruta ještě více podrobněji. Vypadal unaveně, oči měl zarudlé. A tam jsem skončil, nemohl jsem se na něj dívat déle, ani si to nezasloužím. Mám výčitky.

Najednou se ke mně Naruto otočí a hbitě sleze dolu. "Sedni si prosím" řekne mile a ukáže na mou postel. Jen přikývnu a posadím se. Nevím co Naruto plánuje, ale jsem rád, že se mnou mluví. Naruto se vrátí a v rukách drží lékárničku. Sedne si vedle mě a začne se v té lékárničce hrabat. Jen ho pozoruju, abych byl upřímný je to trochu komický. Za chviličku Naruto zřejmě vytáhne co hledal, jelikož se široce usmál.

"Ruku" řekne mile, ale mírně rázně, jako kdybych mu měl každou chvíli utéct. Zvednu svoji ruku a Naruto si jí hned přivlastní. Začne mi ji obvazovat. Nevěděl jsem co mám dělat, vládlo tady takové to trapné ticho. "Hotovo" prolomí ticho Naruto a usměje se na mě, ale ihned svoji hlavu sklopí.

"Děkuju" pronesu tiše a zvednu se z postele. Naruto mezitím odnesl zpátky lékárničku a teď stojí naproti mě. Myslím, že teď je správný čas. "Naru... Jjá-á se omlouvám. Neměl jsem... já-á prostě.." povzdychnu si. Nevím jak to mám říct. Jak moc mě to mrzí, všechno.

"Gaaro.. to já bych se měl omluvit. Neřekl jsem ti spoustu věcí a ..a neměl jsem právo být na tebe takový, když sám jsem lhář... Sám ti nic neříkám..." podívá se na mě skleněnýma očima "Odpustíš mi.."

Co ho to popadlo ? Já jsem tady ten špatný ! Proč to dělá... Zahledím se mu do očí, nechci aby znovu brečel, kvůli mně... Dojdu za ním a přitáhnu si ho do objetí. Ucítím jeho dlaně na mých zádech. Přitáhne si mě ještě blíž a svoji hlavu si položí na mou hruď. Slyším, jak vzlyká. Svojí rukou si přitáhnu jeho hlavičku ještě blíž ke mně. "Naru... omlouvám se za všechno" Mám takové výčitky. Tak moc to bolí, když se trápí. "Nebreč, prosím.." řeknu tiše a políbím ho do vlasů. Naruto se roz vzlyká ještě víc. "Promiň ... promiň ..." opakuju tohle slovo, kolikrát bude potřeba.

"Gaaro... když ti řeknu jednu věc..." ozve se tiše Naruto. "Slibuješ, že budeš pořád můj přítel ?" zvedne ke mně svoje uslzené oči.

Zdravím u další kapitolky ❤
Nevím, proč ale tahle kapitolka mi nějak nesedí xD Tak doufám, že to jde číst xD
Samozřejmě moc děkujůů za podporu !! ❤❤