We're friends, right ? - [GaaNaru]

Vděčnost

Proč nejsem schopný udělat ani jeden jediný pohyb ? Prostě tu jen tak stojím, opřený o stěnu a zírám do blba. Ano, přesně tak. Myslím, že kdyby mě někdo teď viděl, určitě by si myslel, že mi buď hráblo nebo hůř, že na něčem jedu. I když... pokud má být moje droga Naruto, tak jsem rozhodně po téhle zkušenosti na sto procent závislej. Panebože, Gaaro ! Trocha odvahy, třeba ? Rozhodnu se, že už je rozhodně čas. Seberu veškeré  své síly, které mi ještě zbyly a vydám se směrem k mé posteli. Obejdu ji z druhé strany, jelikož Naruto si zabral tu stranu opačnou. Nebo-li v jeho případě stranu levou. Sednu si na kraj postele a neodvážím se na Naruta ani podívat. Nakonec usoudím, že dívat se do zdi není nijak záživné a konečně si lehnu. Ležím zády k Narutovi na levém boku.

Teď slyším jen ticho. To ticho, které mě nehorázně znervózňuje. Jediné co slyším ještě navíc je můj a Narutův dech. Ale po chvilce se to změní, jelikož uslyším slabé mumlání. Rozhodně pochází od Naruta od koho taky jiného, že jo ? Zbystřím a snažím se více zaposlouchat. Když už nic neslyším, chystám se otočit na druhý bok, abych na něj viděl. Jenže při otáčení si všimnu, že sebou cukne i Naruto, takže se otočí ve stejný čas jako já. Rozdíl je v tom, že on zřejmě spí a já rozhodně ne. A nevím, jak po tomhle usnu. Protože se mi vyskytl ten nejkrásnější pohled na světě.

Loket si zaryju do polštáře a mou dlaň si dám pod hlavu. A jen ho pozoruju, tu jeho andělskou tvář,  jeho rozcuchané blonďaté vlasy a v neposlední řadě to jeho dokonalé tělo. Z pozorování mě vyruší samozřejmě Naruto. Bál jsem se, že se probudí a uvidí mě. To by bylo nehorázně trapný, ale místo toho svá víčka sevře ještě pevněji. Zprvu jsem nerozuměl, co se děje, ale následně mi to došlo. Naruto se začne mírně třást, své ruce si přimáčkne na svou hruď, nohy přikrčí a schoulí se do klubíčka. Je mu zima. Já už jsem na zimu v mém pokoji zvyklí, takže mě nenapadlo, dát Narutovi alespoň deku. Za tohle bych si nejraději nafackoval.

Přetočím se zpátky na druhou stranu a vytáhnu zpod postele dvě deky, které jsem nepoužil rozhodně už pár let. Nejdříve vezmu jednu se kterou Naruta opatrně přikryju, když se snažím ho přikrýt ještě tou druhou, Naruto se nečekaně probudí. Jen tam na něj tupě zírám a v rukou svírám huňatou deku. Naruto zamrká těma svýma andělskýma oči a poté si je jemně promne. "Naru, omlouvám se. Vzbudil jsem tě" řeknu opatrně. Naruto se na mě zahledí a slabě se usměje. "To je v pořádku" pronese mile a rozhlíží se po posteli, nakonec jeho zrak padne na mě. "Gaaro, omlouvám se jestli jsem ti dělal starosti" řekne sklesle a jeho pohled mám na svých rukách, kde držím deku. "Ehm.. Nene ! T-to je v pořádku." zamrmlám a sklopím pohled.

"Děkuju" řekne mile a vděčně se usměje, poté se zabalí více do deky a pozoruje mě. Pak ale zvedne hlavičku a nejistě se zeptá "Gaaro, ty spíš bez deky ? " zkoumavě se na mne podívá a čeká na odpověď. "Emm... ano" slabě se usměju a svou hlavu si položím na polštář. "Ale... tady je hrozná zima" vyhrkne se starostí v očích "Neboj Naru, jsem zvyklý" usměju se ještě víc, aby věděl že to vážně nic není. "A-ale alespoň deku si vezmi" dívá se po mých rukách, kde se měla nacházet deka, kterou už jsem ale dávno uklidil zpět pod postel. Když to zjistí, mírně se zamračí. "Naruto, mě vážně není zima. A navíc nemám rád, když musím být něčím přikrytý" snažím se to říci, co nejvíc přesvědčivě. Ale Naruto je prostě Naruto. 

Nafoukne tvářičky a zamyšleně se dívá před sebe. Jen ho pozoruju, je tak roztomilý. Neodpustím si menší úsměv a následně i slabší smích. Naruto prudce zvedne hlavičku a dívá se na mě. "Hejj, co je směšné ?!" vyhrkne a odfrkne si. Musel jsem se usmívat ještě víc. Měl jsem takovou chuť ho pohladit a přitáhnout si ho do objetí, ale to nemohu. Myslím, že za tenhle den se toho stalo, už dost. Tentokrát si Naruto lehl na záda, povzdechne si a začne pozorovat strop. "Naru, co se děje ?" zeptám se, i když si nejsem jistý jestli je to dobrý nápad. "Přemýšlím" dostalo se mi krátké odpovědi. "Nad čím ?" se zájmem se zeptám. 

Najednou sebou Naruto trhne. Oči mu zajiskří a on se ihned otočí ke mně. Trochu sebou cuknu překvapením. Naruto se jen široce usmívá. "Naru...c-co-" nedořeknu otázku, jelikož ucítím doteky na mé hrudi. Ztuhnu. Naruto se ke mně ještě více přitulí. Jeho ruce jsou na mé hrudi a jeho hlavička také. Kolena si přitáhne více k sobě a schoulí se do klubíčka. Jeho hlavinka se poté ještě více zavrtá ke mně a jeho ruka mě vezme za bok. Mé srdce bije jako o závod a o mém dechu by se dalo říci to samé. Nevím, o co tady jde. "Naru.." řeknu tiše a čekám vysvětlení. "Přemýšlel jsem... Jak udělat to, aby ti nebyla zima. A a-a abys nemusel být přikrytý" zamrmlá tiše do mé hrudi. Pousměju se, přitáhnu si ho více k sobě a pohladím ho po vlasech. "Děkuju, Naru" povím tiše a pomalu zavírám oči. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Omlouvám se, že až takhle pozdě, ale škola je zlo ! Co si budem xD
Doufám, že se kapitolka líbí, i když je trochu kratší ^^