We're friends, right ? - [GaaNaru]

Opravdové city

Když Sasuke odešel nastalo v místnosti ticho. Chvilku jsem si ho i užíval, ale bylo to až podezřelé. Nakonec ho naruší příchod mé sestry a Sakury, samozřejmě musí být všude spolu nad tím se musím pousmát. Poté mně ale úsměv hned přejde, jelikož se Temari začne ptát na včerejší noc. "Emm....Gaaro, co se stalo včera ? Slyšeli jsme nějaké zvuky.." pípne tiše a cítím, jak nerada se ptá, ale zároveň ji to zajímá, jde to vidět. Po chvíli se z kuchyně vynoří i můj bratr a usedne vedle mně, jako na zavolanou. "Pravda...taky mně to vzbudilo, ale byl jsem moc líny, zjišťovat o co jde.." pokrčí nad tím rameny a maže si další chleba.

Minutku ho pozoruji, protože řekl přesně to, co bych od něj očekával. Zároveň se také vyhýbám odpovědi. "Přišel Sasuke a trochu se to zvrtlo..." konečně se dokopu ke slovům a poté tiše vydechnu. "Pohádal jsem se s Narutem." ukončím to takhle a jen sklopím pohled, nevím co dále říci, prostě to tak bylo. Můj bratr přestane dokonce jíst a všichni na mě upnou svůj zrak, jejich pohledy mi teď, ale vůbec nepomáhají. Oplatím jim pohled, aby jim došlo, že mně místo toho koukání mají trochu podpořit. První se toho ujme Temari a snaží se najít slova. "Gaaro....to se určitě vyřeší.." podívá se na mě lítostně a dalších slov se dočkám od Sakury. "Je vidět, že jste do sebe zamilovaní...neboj..to se zvládne."

Vážně jsem si nemyslel, že mi tyhle věty pomůžou, přeci jen se říkají vždycky, je to takové to hloupé klišé, ale pomohlo to. A taky fakt, že mu Sasuke všechno vysvětlí dost pomáhal. Tiše vydechnu a na chvíli se uklidním, už mi chybí, tak moc ho chci obejmout a políbit. Z mého přemýšlení mně vyruší vracející se černovlásek, ale vypadal zmateně. Nepovedlo se to ? Naruto mu nevěří ? Začnu v hlavě panikařit a hned se postavím a netrpělivě čekám na vysvětlení jeho výrazu. Sasuke k nám dojde, ale k řeči se nějak nemá. Můj bratr ho musí pobídnout, aby si vůbec vzpomněl, proč sem přišel. Zamrká na nás a vydechne. "Naruto tu není, vzal si věci...a prostě.." dostane ze sebe a sklopí pohled.

Můj mozek zpracovává informace a když mi vše dojde ztěžka si sednu na židli. Ostatní se tváří stejně zmateně a něco mezi sebou řeší. "Určitě se vrací zpátky...Gaaro ještě ho stihneš..snad.." ujme se slova můj bratr, protože právě on prý slyšel někoho vycházet z bytu, ale myslel si, že jen jdeme ven se projít nebo tak něco. Podívám se na něj a doslova zírám do prázdna. Najednou mně někdo vezme za ramena a otočí mně k sobě. Spatřím dvě černé pronikavé oči plné odhodlání a zlosti, možná. "Gaaro laskavě zvedni ten svůj zadek a běž za ním, ihned." poví ke mně pevně a pak má ramena pustí a udělá mi místo, pokyne hlavou ke dveřím a já už se déle nerozmýšlím a vyrazím z bytu.

Běžím snad nejrychleji za život a hledám v dáli ty jeho blonďaté vlasy. Byl jsem Sasukemu vděčný, nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu, ale je to pravda. Ale právě teď je můj jediný cíl Naruto. Doběhnu na náměstí a dokonce se i pár lidí zeptám jestli, tudy Naruto neprocházel, ale když řekli ne, bylo to zvláštní přes náměstí vede jediná cesta. Zastavím se na místě a chvíli přemýšlím je totiž jasné, že je ještě někde ve vesnici. Svým způsobem mně to těší, ale zároveň mám strach, každopádně ho musím najít. Najednou mně něco napadne, zaběhnu o pár metrů dál a dostanu se tak na samotný konec vesnice. Projdu více dolů skrze keře a když spatřím blonďaté vlasy, neubráním se úsměvu a hlavně úlevnému vydechnutí. Vrátil se zpátky k jezeru.

Na tohle místo mám hodně vzpomínek, na to se totiž zapomenout nedá. Přiblížím se k němu a snažím se nedělat hluk, nechci ho vyplašit a už vůbec nechci, aby odešel. Sednu si vedle něj a stočím k němu pohled. Zdálo se, že jsem byl hodně potichu podle toho, jak nadskočil. Ihned se začal zvedat a já ho musel rukou zastavit. "Naru..prosím..posaď se." podívám se na něj a snažím se mu pomocí očí předat vše, co potřebuje. Přesvědčení. Odvrátí pohled a chvíli jen kouká do krajiny a pak se uvolní a sedne si vedle mně. Kouká pořád na hladinu jezera a kdyby neseděl vedle mně, vážně bych si myslel, že není přítomen. "Nemusíš nic říkat jen...poslouchej prosím, ano.. ?" povím pořád ne moc přesvědčivě, ale potom už se konečně rozmluvím, musím je to moje jediná šance jinak odjede.

Nic na to neodpoví a já se pomalu začínám dostávat zase na začátek, kde si přestávám věřit. "Naru...nevím, kde začít..Jen pochopil jsi to celé špatně. Vsadili jsme se to ano.." Zpozoruji, jak se Naruto celý napne. Tiše vydechnu a pokračuji, tohle musím dokončit. "Ale vsadili jsme se o tvé srdce..vsadili jsme se o to, kdo tě bude mít pro sebe..ano, možná je to hodně sobecké, ale mně je to jedno. Chci být sobecký. Chci tě mít jen pro sebe, chci...aby jsi byl jen můj a nikdo jiný, aby na tebe nesáhl. Někdy mám i myšlenky, že tě někam zavřu, aby se k tobě nemohl nikdo dostat, jen já...abych byl ten jediný...tak prosím..." Blonďáček se ke mně otočí a já zase spatřím jeho slzy, ale jsou jiné, nebolí mně se na něj koukat. Pohladím ho po tváři a stačí mi jen tohle, neodtáhl se, jsem tak rád. 

Setřu mu všechny slzy a očima těkám po jeho obličeji, pořád se bojím, nevím co si myslí. "Tak prosím...věř mi a..buď se mnou prosím." dokončím monolog a hledám v jeho očích odpověď. "Miluju tě Naruto..." dodám ještě pevně a stisknu jeho ruku v těch svých. Blonďáček sklopí pohled a přiznávám, že mně to zprvu vyděsí. Ale pak hlavičku zvedne a koukne zase na hladinu. "Omluvám se za vše, hrozně jsem se bál..já..." otočí se na mně a tiše vydechne. "Naru... to je všechno v pořádku...prosím jen řekni, že mi neodejdeš..." povím zoufalým hlasem a upřu na něj svůj zrak. Naruto se z nenadání usměje. "P-pokud mně tu budeš chtít.." nevěřím svým uším, okamžitě mu padnu kolem krku a snažím se udržet v klidu, hlavně nebrečet. Naruto své ruce obmotá kolem mého pasu a hladí mně zezadu po vlasech. "Taky tě miluju Gaaro..." pošeptá ještě a právě jsem porušil slib sobě samému, že nebudu brečet. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Doufám, že jste nedostali infarkt, jak nezvykle "rychle vydávám, ale řekněme, že tohle jsem zamýšlela, jako konec, ale ještě jednu kapitolku téhle knize věnuji ^^
Děkujůů moc za podporu ❤
A snad brzy u další a poslední kapitolky, ještě uvidím ^^
Ještě jednou moc děkujůů ^•^