We're friends, right ? - [GaaNaru]

Starosti u stolu

Když odcházíme z baru, jen Naruta mlčky následuju. Všiml jsem si, že jsme vzali nijaký ten alkohol. Já rozhodně nemám v úmyslu pít, ale uklidňovala mě představa, že Naruto má ve svých rukách i nijaké to bezalkoholové pití, myslím že je to jen obyčejná voda, což mi nevadí. Po chvilce dorazíme ke stolu.

Temari a Sakura se samozřejmě pořád o něčem baví a dokonce ani nezaregistrovali, že jsme přišli. Natož Sasuke a můj bratr si nás všimli hned, bylo poznat že spolu asi žádnou konverzaci nevedli. Přistoupili jsme blíže a dali všechny lahve na stůl. Sasuke ihned vystřelil a vzal si rovnou dvě lahve, jakoby mu je měl někdo ukrást. Můj bratr naopak počkal, a pak si také jednu vzal.

Pohlédl jsem na Naruta a čekal, až si také nabídne. Kupodivu si vzal tu lahev vody, což mi absolutně nevadilo, aspoň nebudu jediný, kdo nebude dneska pít. Trochu jsem se pousmál a vzal si také vodu. V tu ránu se Temari a Sakura přestali bavit, vzali si poslední kousky a následně se na nás udiveně podívali.

"To mi jako, chcete říct, že dneska nebude pít ?" řekne moje sestra a přitom se snaží, otevřít svoji lahev. Nevěděl jsem co mám říct, mám jen jediný důvod a to je ten, že prostě a jednoduše nechci. Už jsem se chystal, něco odpovědět, když v tom promluvil Naruto. "Neboj, my se umíme bavit i bez alkoholu, že jo ?" otočí se na mě a vlídně se usměje. "J-jo..asi jo" řeknu trochu plaše, jelikož vážně nevím, jak bych měl reagovat.

Neumím se bavit, ale v jednom jsem si jistý, já vlastně ani o zábavu nemám zájem, už dávno jsem ho ztratil. Jsem mírně nervózní, přeci jen mi trochu vadí ten počet lidí, ano jsem vážně samotářský typ. Trochu si povzdechnu a následně trochu popojdu za Naruta, abych nebyl všem na očích.

Ale mého chování si všimla má sestra, zpozoroval jsem, jak něco šeptá Sakuře ta jen přikývne a následně se posune k Sasukemu a má sestra si zase přisedne, blíže k Sakuře. Vím, co má v plánu. Mám chuť ihned odejít, ale přeci jen tohle bych jí neudělal. "No, tak pojď si sednout" poklepe vedle sebe, kde se nachází spoustu místa. Podívá se na mě s mírně přísným pohledem.

Nemá ráda, když se takhle straním lidí, ale kdyby jen věděla. Vím, že mi chce pomoct, nebo tohle mi přeci jen pořád říká, ale já upřímně nevím, co mám dělat. Přeci jen ji nechci trápit, ale asi se mi to moc nedaří. Nemám na vybranou, rozejdu se ke stolu a následně si sednu vedle své sestry. Když tak udělám, vidím jak se Temari lehce uvolní, věnuje mi malý úsměv a poté se obrátí opět k Sakuře.

Položím svojí vodu na stůl a pak jen plaše pokukuju po ostatních. Temari a Sakura se zase bavily, chvilkami se smály a k tomu pily. Sasuke jen pil, doslova to do sebe lil. Nevím, proč ale vypadal dost zřízeně, že by se něco stalo ? Dál jsem se touhle myšlenkou nezabýval, přeci jen jde o Sasukeho, ten se asi nikomu nesvěřuje. Můj pohled posunu trochu doleva, kde je můj bratr, baví se s Narutem. Nevím o čem, ale oba vypadají dost zaujatě.

Poté se můj pohled střetne s Narutovým. Rychle uhnu a nervózně si hraji s prsty. Můj pohled je zabořený v zemi. Ucítím pohyb, je to Naruto. Sedl si vedle mně, na stůl položí svojí vodu a lahev obepne svými prsty, lokty má opřené o stůl. Zahledí se na mně. Svůj pohled mám pořád sklopený, proč jsem tak nervózní ? Nesnáším to! Musím, vypadat jako totální idiot. Pořád mě pozoruje, mám pocit, jako by mi viděl až do duše.

Najednou promluví "Gaaro...? Děje se něco ?" obrátí se směrem ke mně, svoje ruce odlepí od lahve a jednu si opře o opěradlo za námi. Druhou má pořád na stole. Poté mi věnuje jeho starostlivý pohled. Lehce sebou trhnu. To je to, tak vidět ? Nene! Otočím se na něj, podívám se mu do těch jeho andělských očí. Mám pocit, že kdybych otevřel pusu, všechno bych mu řekl, díky těm jeho očím. Mírně uhnu pohledem "Všechno je v pořádku" řeknu rychle a pokusím se o úsměvem.

Zkoumavě si mě prohlíží, nevím jestli tomu uvěřil, ale udělám všechno proto, aby ano. Natáhnu ruku, abych se mohl napít vody, která mi leží na stole. Nemám žízeň, vlastně ani chuť jen prostě, nevím jak dál zamaskovat svoji nejistotu. Moje ruka je skoro u lahve, když v tom mi někdo chytne zápěstí. Ne, nijak prudce, ale přeci jen se trochu leknu. Mé srdce začne divoce tlouct, můj dech se automaticky zrychluje. Vím, komu ta ruka patří.

Proč mi to dělá ? Ani se na něj nepodívám, jen ještě víc sklopím hlavu. Sakra, proč ?! Cítím, že se ke mně natahuje jeho druhá ruka. Uhnu hlavou na druhou stranu. Najednou mně jeho prsty vezmou za bradu a donutí mě, otočit celou hlavu k němu. Můj pohled stále držím dole. Jeho doteky, mi způsobují chvění, cítím jako kdyby ta místa, kde se dotýká, hořela. Jeho prsty si moji bradu ještě více nadzvednou, jeho obličej se přiblíží k mému.

Můj pohled, už nemůžu stočit k zemi. Risknul jsem to, podíval jsem se na něj. Rychlým pohledem, ale už jsem se nemohl odtrhnout. Chyba! Byl tak blízko. Jeho obličej, měl pořád stejný výraz. Ustaraný výraz. Proč ? Proč se tak stará ? Chci vidět, jeho úsměv.... Podívá se mi hlouběji do očí. Mám pocit, že se v nich utopím. "Určitě, je všechno v pořádku ?" zeptá se tiše a kouká do mých očí, jako kdyby se tam měla nacházet odpověď.

Jeho rty se při mluvení chvěli, pozoroval jsem je. Pozoroval jsem každičký kousek. Pak jsem rychle zabodl svůj pohled, do jeho očí "Ano, je" řeknu rozhodně a doufám, že teď to vyznělo přesvědčivěji. Uvolní svůj stisk na mém zápěstí a následně ho úplně pustí. Poté pustí i mojí bradu. Lehce se usměje. Proč mi přijde, že se trápí ? To ... ale on se nemá trápit! Chci něco říci, když v tom se zvedne a prohlásí "Jdu pro další pití, jo ?" usměje se na ostatní a vyrazí k baru.

Zdravím u další kapitolky ^^
Omlouvám se, že vydávám až teď...
Ale brigáda, je celkem náročná, budu se snažit vydávat, aspoň o výkendu ^^
Jinak moc děkujůů za hlasy a za komentíky ❤