We're friends, right ? - [GaaNaru]

Nezbylo nic

Probudí mě ostré světlo, které dokázalo proniknout skrze mé žaluzie. Zamžourám ke zdroji mého narušení. Vidím, že dneska bude hezky. Usměju se do prázdna a chystám se zvednout z postele. Když v tom si uvědomím, že se jaksi nemůžu hnout. A pak jsem si vzpomněl. Na všechno. Nebo to byl jen sen ? Blbost ! I když jako ve snu jsem se cítil to nemohu v žádném případě popřít. Mé myšlenky se vracely ke spoustě věcem. I když jediné k čemu jsem se vracel pořád, byl okamžik, kdy mě Naruto políbil. Zcela nečekaně. Cítím jak rudnu, ihned jak to zjistím se odvrátím od Naruta, jako kdyby snad věděl na co myslím, ale jistota je jistota. Jenže jsem zapomněl na jeden menší detail. A ten detail není ani trochu malej. Ano, ten problém nemůže být nikdo jiný než Naruto.

Pravděpodobně jsem si asi neuvědomil, že se mi spalo díky němu tak dobře. Konkrétně to bylo díky jeho objetí, kterým mě vězní doteď. Snažím se dostat jeho ruce z mého tělo, ne že by se mi to nelíbilo, ale .... Najednou ale jeho sevření povolí. Neříkejte mi, že jsem ho zase vzbudil. Jsem fakt nemožnej. I když tenhle fakt, že Naruta vzbudí skoro úplně všechno, bych si měl určitě zapamatovat. Naruto se ode mne odtáhne a promne si oči. Poté se na mě zadívá. "Emm... dobré ráno" řekne rozespale, ale i přes to dokáže vytvořit úsměv. "Dobré" mile se usměju a nemůžu se na něj vynadívat. Kdo by kdy tušil, že tenhle andílek je roztomilý i po ránu. Nejsem si jistý, jestli si Naruto všiml mého pohledu, ale jeho obličej se změnil. Rozhodně se už neusmíval. Místo úsměvu se na jeho tváři objevila bolestná grimasa. Prosím, že to není kvůli mně.

Prudce se zvednu z postele a běžím k Narutovi. Prosím, ať se neodtáhne. Lehce chytnu jeho rameno a jemně ho přinutím, aby se ke mně otočil. Nechá se, jsem tak rád. Chytí se za spánky a pohlédne na mě. "Naru, co se děje ? Bolí tě něco ? Neb-" nedokončím větu, jelikož se slova ujme Naruto. Jeho hlas zní hrozně klidně, což zprvu nechápu. "Gaaro..." široce se usměje, dokonce mi přijde, jako kdyby se měl každou chvílí rozesmát. "Naruto ! Tohle není vtipný !" zabručím a dám ruce v bok. Naruto se na chvilku zarazí a sklopí pohled. "Promiň, Gaaro " řekne už bez úsměvu a dál pokračuje "Já jen... tohle je úplně normální, jen mě bolí hlava" zase se usměje. "Z toho pití" podotkne a svůj pohled zvedne znovu ke mně. Já na něj, jen zírám. Ale po chvíli si úlevně odfrknu. Upřímně, jsem si myslel, že jsem něco udělal. Protože jsem zjistil, že mám velký talent na to všechno pokazit, hlavně u Naruta.

"Naruto, takhle už mě neděs" řeknu už klidněji a posadím se na kraj postele. Naruto se nejprve jen uculí, poté ale tiše pípne "Promiň" a svůj pohled zaryje do země. Prudce se zvednu z postele a rychlím krokem jdu k Narutovi. Jen doufám, že si to nevzal nijak víc osobně. "Naru... všechno je v pořádku" polknu. "Jen ... jsem měl strach, protože t-" ihned se zarazím. Co to do mě vjelo ?! Začnu couvat a z pusy mi vylezou první slova, která mě napadnou "Eh-hm.. já" rychle se snažím, něco vymyslet. Naruto se na mě jen udiveně kouká. A poté se ke mně rozejde. Já začnu couvat ještě více, dokud nenarazím do dveří. Potřebuju rychle pryč ! Od něj. Tohle už nezvládám... Otočím se rychle směrem ke dveřím a chystám se je urychleně otevřít. Pootevřel jsem je, ani jsem je nestačil otevřít celé , protože se s tvrdým bouchnutí znovu zavřely.

Jen jsem položil své čelo na dřevěné dveře a čekal. Bohužel jsem věděl, kdo je příčinou toho přibouchnutí. Byl to Naruto, konkrétně jeho pravá ruka, které je teď položená na dveřích. Cítím Narutův dech, je tak blízko, hned zamnou. Cítím, jak mě pozoruje. Pevně sevřu oči. Chci utéct ! Tak moc ! "Gaaro.." řekne tiše, až mi přijde, že mi to šeptá. Odvrátím hlavu na druhou stranu. Cítím, že se trápí. Nechápu to. Já jsem ten, kdo trpí. Pokaždé, když jsem mu nablízku. Pokaždé když promluví, když se usměje. Začnou mi téct slzy po tváři. Rychle zamrkám, abych je skryl, i když to rozhodně nefunguje. Naruto si toho všimne. Než se vzpamatuju, tak mě prudce otočí. Koukám mu překvapeně do očí. Nevnímám mé slzy a jen se dívám do těch jeho překrásných očí. Jenže v nich vidím smutek, trápení a výčitky. To já přece nechci...

"Gaaro.... Řekni, řekni mi prosím, co se děje" poví až skoro žalostně. Nemůžu. Nemůžu mu to říct. Odvrátím zrak a mlčím. "Můžu za to já ?" řekne se smutkem v očích. Zrak znovu vrátím k němu. Nene ! Nemůžeš ! Řval můj vnitřní hlas. Nebyl jsem schopen, nic říct. Vlastně může a zároveň nemůže. Nad čím to přemýšlím ! Samozřejmě, že nemůže. Za to můžu já. Ten kdo se zamiluje první, prohrává. Než stihnu cokoliv odpovědět, tak si všimnu, že Naruto sundal svoji ruku ze dveří. Odchází ode mně. Otočí se ke mně zády. "Dobře, chápu" poví roztřeseným hlasem a dívá se do prázdna. "Cože ? Nene ! Ty to nechápeš !" vyhrknu se slzami v očích. Naruto se prudce otočí "Fajn, tak když to nechápu ! Tak mi to vysvětli !" řekne zvýšeným hlasem. "Jjá- nemůžu.." povím tiše.

"Fajn. Tak v tom případě, je to vyřešený" Naruto se ke mně rozejde, tentokrát to nejsem já kdo chce odejít z místnosti, ale Naruto ano. Ustoupím. "Naru... prosím.." natáhnu k němu ruku. On ji ihned odstrčí a mezi dveřmi tiše poví "Gaaro, promiň. Ale jestli mi to nechceš říct, tak ti nemůžu pomoct" věnuje mi krátký pohled a poté zmizí za dveřmi. Co se to právě stalo ? Jak se to mohlo, takhle zvrtnout ! Zpracovávám poslední informace a nemůžu uvěřit, že jsem takový kretén ! Měl jsem mu to prostě říct ! Jsem srab ! A navíc jsem ztratil to nejcennější, co jsem měl. Chtěl jsem Narutovu lásku, tu jsem mít nemohl. V tom případě, jsem měl to nejkrásnější přátelství. A teď nemám nic.

Zdravím u další kapitolky ❤
Jsem se trochu rozjela xD Doufám, že to aspoň dává smysl xD
Jen doufám, že mě neukřižujete xD
Jinak moc děkujů za likes a komentíky ❤
Moc si toho vážím ❤