Stál jsem opodál. Ano, vážně jsem se nezmohl ani na to, abych tam přišel? A pozdravil ho? Možná bych měl zapracovat na své odvaze, jelikož teď je rozhodně na bodě mrazu. Nejraději bych tu zůstal a nenápadně ho pozoroval. Nejsem si sice jistý, jestli je to tak nenápadné, jak si myslím, ale ještě si nikdo ničeho nevšiml.
Zadíval jsem se znova směrem, kde se vyskytoval Naruto. Byl u stolu, společně se Sasukem, který byl po jeho pravici a vedle něj seděla Sakura, tedy myslím, že to byla ona, jelikož jsem si všiml kratších vlasů, které dříve nemívala, ale růžová nevšední barva mě utvrdila, že to určitě bude ona.
Doufám, že Naruto se svým dokonalým vzhledem nic neudělal. Očima jsem bloudil, po jeho tváři, abych se ujistil, že se na jeho obličeji nevyskytuje žádná změna. Byl jsem sice celkem daleko, ale i přes to jsem nemohl odolat jeho úsměvu. Vždycky byl upřímný, nikdy falešný. S úsměvem zářily i jeho oči, krásně modré. Aaaá, panebože! Jsem v tom, až po uši! Zavrtím hlavou a otočím se k odchodu.
Ne. Na tohle nemám... Vzdychnu a chystám se k odchodu. Když mě v půli cesty zarazí něčí ruka na mém předloktí. Prudce se otočím, že se tomu člověku vysmýknu, ale když zjistím, že je to můj bratr, strnu. Ne nene, tohle se právě neděje! Je mi jasné, co se teď bude následovat. Svůj postoj uvolním, mezitím můj bratr sundá ruku z mého předloktí a natočí se ke mně.
Za ním vystoupí i moje sestra, která se široce usmívá, užívá si to. Temari hned běží k ostatním, aby je mohla pozdravit.
"Kampak ses chystal, hm?" zeptá se můj bratr a kouká mi upřeně do očí. "Uhm.. Eee.." začal jsem se nervózně škrabat na zátylku. Kankuro na nic nečekal, vzal mě zezadu za ramena a postrčil dopředu. Už se nedalo uniknout. Koukal jsem do země. Styděl jsem se? Nebo.. Jsem se bál ? Nevím, každopádně mi nebylo příjemně.
Kankuro mě dotlačil až ke stolu k ostatním. Odlepil jsem svoje oči od země a koukl jsem na ostatní. "Poslední člen je zde! " řekne poslušně můj bratr a slabě se zasměje. Moje sestra mi věnuje mírný úsměv a posadí se vedle Sakury. Sakura mi také věnuje úsměv a pak se ihned zakecá s Temari. Ale uprostřed rozhovoru se zarazí. "Oo, vlastně, ještě přijde Shikamaru" oznámí a podívá se kolem sebe "Ale asi až později." pokrčí rameny a dál pokračuje v konverzaci s Temari.
Podíval jsem se na Sasukeho, ten se na mne podíval trochu s opovržením, ale nakonec něco zabručel, asi pozdrav. Nevím... Hned jsem se podíval vedle něho, ale místo bylo prázdné. Neměl tam být Naruto? Kam zmizel? Znervózněl jsem. Že by mě nechtěl vidět? Tak proto odešel?
Moje hlava klesla, můj pohled byl opět na zemi. Najednou uslyším hlas své sestry "Gaaro, jestli chceš, běž Narutovi naproti, šel pro nějaké pití " řekla vlídným hlasem a ukázala směr. Pak se jen otočila zpět k Sakuře. Můj bratr mezitím zaujal místo vedle Sasukeho, nebo spíše u něj, nechali si mezi sebou menší mezeru. Což jim zřejmě vyhovovalo.
Rozešel jsem se směrem, kde by se měl nacházet Naruto. Byl jsem nervózní, ruce se mi mírně třásly a moje srdce divoce bušilo.
Ale hlavou mi prolétla celkem dobrá myšlenka. Možná je lepší, že se setkáme takhle mimo, myslím mimo ostatních, přeci jen nevím, co bych řekl, kdybych musel mluvit před všemi. Aspoň moje slova, nebudou ovlivněna ostatními.
Při chůzi jsem se snažil uvolnit. V hlavě jsem si pořád říkal, všechno bude v pohodě, prostě k němu přijdeš, pozdravíš a.. A.. A co? Měl bych se mu omluvit? Měl bych?
Při té myšlence se zastavím. Podívám se dopředu, když uvidím tu barvu... Blonďaté vlasy! Rozhodně Naruto! Chtěl jsem se rozběhnout. Ale přeci jen to už by bylo asi moc. Nebo spíš... Aghh! Prostě jdu!
Zdravím ^^
Vítám vás u další kapitolky ^^ Doufám, že mě nikdo neukřižuje za pomalý rozjezd XD
Ale děkuji moc za podporu ❤
Poslední co napíšu je... Mějte hezký den !!! ^^
![We're friends, right ? - [GaaNaru]](https://img.wattpad.com/cover/103718863-64-k366882.jpg)