Temari se prudce zvedne od stolu. "Uhmm... já jdu umýt nádobí" zamrmlá, nervózně se usměje a rychle opustí místnost.
Já ji jen pozoruju, poté se otočím na ostatní a čekám na další osoby, které se z toho chtějí vykroutit. Samozřejmě jsem se nemýlil, takže další kdo se zvedl byl Sasuke, ten se na mě ani nepodíval a odcházel.
"Musím na vzduch" řekl ještě prostě a poté zmizel.
Pak se odšoupla další židle. Naruto se rychlým krokem rozešel, stejným směrem jako Sasuke.
"J-já... musím t-taky" zakoktá a podívá se na mě. Poté si povzdychne a také zmizí.
Jsem zmatený a naštvaný. Jediný kdo zbyl, byla Sakura. Hádám, že to nechali na ní. Tím pádem jsem přišel k Sakuře blíž a čekal na odpovědi. Sakura mi pokynula, abych si sedl vedle ní. Nabídku ihned přijmu a trochu se zklidním, přeci jen už mi to konečně řekne. Doufám...
Sakura se trochu odsune od stolu a otočí své tělo ke mně. Podívá se mi do očí a poté uhne.
"Sakuro, prosím.." povím tiše a sklopím hlavu.
"Gaaro... tohle je hrozně těžký" povzdychne si. "Budeš teď hrozně naštvaný a navíc .... je to složitý" odmlčí se.
"Sakuro, já to potřebuju vědět" řeknu zoufale a upnu na ní pohled.
"Změníš názor i na pár lidí" dodá ještě a podívá se na mě.
"Sakuro..." dívám se jí do očí a vím, že už nemá šanci vycouvat. Chci to vědět !
"Tak dobře...." řekne tiše a je vidět, že přemýšlí. "Nevím, kde začít ..." rukou si promne spánek.
"Co třeba od začátku ?" navrhnu a sleduju její reakci.
Se zájem zvedne svůj pohled a nepatrně se usměje. "Dobře" podívá se na mě. "Tak dobře, dobře..." říká si spíše tiše pro sebe.
Já ji jen pozoruju do ničeho jí nechci tlačit, navíc vím, že mi to řekne. Jen to chce asi čas, doufám, že jsem udělal dobře, protože se pomalinku začínám bát o co jde. Samozřejmě to na sobě nedám znát, jelikož by mě Sakura určitě přemlouvala, že to vědět nemusím, ale já musím ! Kvůli Narutovi. Mám o něj strach.
Sakura se narovná v zádech a je vidět, že už se to konečně dozvím. Všechno a pěkně od začátku. Ano je pravda, že jsem trošičku nervózní, ale musím to překonat. Polknu a čekám, jen čekám.
"Začnu tím, že Naruto chodil se Sasukem" řekne to tak rychle, že jsem jí skoro nerozuměl.
Ale když řekla Sasuke a Naruto došlo mi to. Vím, že Sasuke má k Narutovi pořád city, ale jestli jsou vzájemné. To nevím...
"Byli spolu šťastný, měli se rádi, trávili spolu soustu času" dodá a vidím, jak se na její tváři objeví nepatrný úsměv. Ubíjelo mě vědomí, že Naruto byl se Sasukem, ale pokud byl šťastný, což asi byl, tak mě to mrzí méně. Teda asi... Možná, nevím....
"Ale..." Sakuře zmizí úsměv z tváře. "Naruto měl nehodu, nebo spíš záchvat, doteď se přesně neví, co to bylo" Sklopí oči. "Naruto byl 3 týdny v kómatu". Svůj pohled sklopí ještě víc.
"Cože ?!" vyjeknu a prudce se zvednu od stolu, poté tvrdě praštím pěstmi do stolu. Sakura se lekne a začne brečet. V tu chvíli mi to bylo jedno. Jak to že jsem tohle nevěděl ?! Proč, mi to nikdo neřekl ?!
"Kdo všechno to věděl... Kdo všechno věděl, že je Naruto v kómatu ?!" Skenuju jí očima.
"Vv-všichni" vykoktá to ze sebe a hřbetem ruky si otírá slzy. "Amm-mm posílali jsme dopis. Tt-temari a-aa" nestihla to doříct, protože moje stupnice zlosti se právě naplnila.
"Žádný dopis! Jsem nedostal!" zatínám ruce v pěst a čekám na vysvětlení.
"Shodli jsme se, že bude lepší ti to neříct" vyhrkne rychle a svoje tělo otočí zpět ke stolu.
"Jak! Jak lepší ?!" nechápal jsem nic, absolutně nic.
"Gaaro, nechtěli jsme nic říkat, protože....." svůj pohled zabodne do stolu. "Temari říkala, že to bude tak lepší" řekne tiše a podívá se na mě.
Je pravda, že kdyby mi to Temari řekla, že bych pravděpodobně šílel, ale ... "Co kdyby se Naruto neprobudil ?!" zavrčím.
Sakura uhne pohledem "Shodli jsme se, že kdyby se to zhoršilo, že by jsme ti to řekli" poví, už klidněji. "Ale naštěstí se vše zlepšilo, takže.."
"Jak zlepšilo ?! Vždyť vidím, jak na Naruta dáváš pořád pozor" Vím, že mi Sakura něco tají, ale upřímně, tyhle zprávy už mi stačili. Povzdychnu si a sednu si znovu ke stolu.
"Ano... Je pravda, že se Naruto probudil, ale jeho záchvaty nepřestali.." Starost a obava to byly hlavní emoce, které teď měla Sakura napsané ve tváři.
"A nezhoršilo se jen tohle..." Sakura si začne mnout ruce, asi z nervozity "Po tom všem, co se stalo Narutovi... začal Sasuke hrozně pít" podívá se na mě.
Jen jsem dál poslouchal.
"Aaa-a prostě když je Sasuke opilý, dělá hrozný kraviny" Upřímně to jsem viděl, je agresivní, líbá jen tak z ničeho nic lidi a pak, když je střízlivý se omlouvá.
"Řeknu to na rovinu" zhluboka se nadechla a celé to na mě vychrlila.
"Jeden večer byl Sasuke strašně opilý, bylo to tak dva dny po tom, co Naruta pustili" řekne zatím klidně.
"A já jsem zrovna, šla za Narutem na návštěvu, chtěla jsem vědět, jak se mu daří a tak.." Vím, že to natahovala, ale nechal jsem ji. Něco mi říká, že tohle slyšet nechci. Už jen ten fakt, že byl Sasuke v té situaci opilý.
"Jenže když jsem vešla do dveří, které byly rozkoplé" Došlo mi, kdo to udělal.
"T-tak jsem uviděla Naruta" zahlédl jsem, jak Sakuře po tváří tečou slzy. Nevěděl jsem, co dělat.
"B-byl celý p-potlučený a-a .." odmlčela se. Teď jí slzy tekli proudem. Já jsem nevěřil vlastním uším, zvedl jsem se od stolu.
"Další den po tom se Sasuke s Narutem rozešel... Věděl, co udělal" Sakura se na mě podívá. "Týden poté se u Naruta dostavil první záchvat potom, co ho pustli z nemocnice" odmlčí se. "Naštěstí jsme stihli, dojít do nemocnice, ale teď.... Prostě musí na sebe dávat pozor" dořekne a utře si slzy.
"Děkuju, že jsi mi to řekla" Sakura jen kývne a dál zírá do stolu.
Já jsem se rozešel ven. Dveře jsem skoro rozrazil a jediný cíl, který jsem momentálně měl, byl Sasuke. Ten grázl ! Hlavou mi létaly jen tyto myšlenky. On ho zmátil! Jak ho mohl vůbec udeřit ! Je mi jedno, že byl opilý ! Naruto.... ani nevíš, jak moc mi je to líto... Měl jsem tam být...
Zdravím u další kapitolky ❤
Omlouvám se, že vydávám teprve teď 😷
Tím pádem vám děkujů za trpělivost a za podporu ❤
A taky doufám, že se díl líbil, jen si nejsem moc jistá, jestli jsem to touhle kapitolkou nějak nezhoršila 😶