We're friends, right ? - [GaaNaru]

Už nikdy !

Po pár minutách se všichni dostavíme, až na menší náměstí, kde se včerejší festival konal. Dneska už festival není, takže se to kolem nás hemží lidmi, kteří pomáhají s úklidem. Všichni se rozhlížíme okolo, kdyby se náhodou kolem nás vyskytli ti dva. Poté se k nám všem Temari otočí "Mám nápad !" vyhrkne najednou a na tváři se jí vyskytne vítězný úsměv. "Buď budou někde pomáhat... nebo ! Budou někde zase pít" nad svou poslední větou trochu zakroutí hlavou.  Všimnu si jak se Naruto nepatrně usmál. Možná.... bych ho měl přestat sledovat... 

Najednou se ujme slova Sakura. "Táák se tedy nejdříve vydáme do místní hospody a potom se porozhlídneme zase tady." Sakura se mile usměje a čeká na reakci. Temari ihned přikývne a spolu se Sakurou se vydají směrem, kde se hospoda nachází. Vlastně ani nečekali na naší reakci, i když my asi ani nemáme na výběr. S Narutem si vyměním nechápavé pohledy. Myslím, že jsme oba měli stejné myšlenky. Holky... Nad tím jsem se pousmál a Naruto překvapivě taky, což mně trochu vyvedlo z míry, ne jen to že byl neskutečně roztomilý, ale jako kdyby mi četl myšlenky... Nebo se prostě jen usmál... Aghhh měl bych nad tím vším přestat přemýšlet ! 

Zabořím svůj pohled do země a rozejdu se za Temari. Slyším, jak mně Naruto se Sasukem následují. Poté ale zbystřím, když uslyším Narutův smích, ten jeho dokonalý smích... Pak ho ale přeruší Sasukeho hlas. Vůbec mi neleze do hlavy, jak se s ním může Naruto vůbec bavit po tom všem ! Zatnu nevědomky pěsti, ale ihned si to uvědomím, takž je rázem zase povolím. Co to se mnou je ?! Chovám se ... chovám se úplně jinak, když je Naruto poblíž.... Povzdychnu si a snažím se je neposlouchat, i když popravdě to moc nevychází, ale naštěstí mně zachrání fakt, že jsem konečně dorazili namísto. 

Ihned se všichni nasáčkujeme dovnitř, nebudu lhát je tu hodně lidí, přeci jen tohle je jediná hospoda v naší vesnici. Moje sestra se prodere mezi všechny lidi a hledá ty dva. My ostatní na ní jen netrpělivě čekáme, protože co si budeme, nikdo z nás se tu necítí dobře. Všude samý opilý lidé... Nechápu, jak se někdo může opít odpoledne. Zakroutím nad tím hlavou a vyhlížím Temari, jenže najednou uslyšíme zvonek ode dveří, známka že někdo odešel či přišel ? Ne, odešel. Byl to Naruto. Ihned se podívám po ostatních. Sasuke zírá sklíčeně do země. Co se děje ?! To mu snad něco udělal ?! Poté okamžitě přesunu zrak na Sakuru, ta jen trochu se strachem kouká na dveře, kde před chvíli zmizel Naruto. 

Proderu se skrze lidi a dostanu se ven. Nikde, nikdo tedy spíše, nikde není Naruto. Zmateně se ohlížím kolem, začínám trochu panikařit, ale náhle uslyším hlasité kašlání. Vychází zpoza rohu jedné budovy, která je hned vedle hospody, myslím že je to nijaký úřední dům či co, já naštěstí úřední věci nevyřizuji, takže si nejsem jistý...  Okamžitě se tam rozeběhnu. Vyskytne se mi pohled na Naruta, který sedí na zemi a hlasitě kašle. Hbitě k němu přiběhnu, věnuje mi zmatený pohled. Zřejmě nikoho nečekal... "N-Naru ! Co se děje ?!" vyhrknu skoro zoufale a očekávám okamžitou reakci. "V-v .... p-poř-řádk-ku.." poví skrz kašel a odsune se ode mně. "T-to přes-stane.." dodá ještě a podívá se na mě. 

"Naru... tohle není v pořádku !" skoro na něj křičím a položím své dlaně na jeho ramena. Zvedne ke mně hlavu. "J-jen jsem si vzpomněl..." poví mi tiše se slzami v očích. Třeštím na něj oči a zastavím ho, když zjistím, že chce pokračovat. "Naru, dobře ... chápu. Nemusíš mi nic říkat..." povím konejšivým hlasem a stírám mu slzy z tváře. Najednou se Naruto rozkašle ještě více, přijde mi, že skoro nemůže popadnout dech. Prudce otrhnu ruku z jeho tváře a položím mu ji na záda, když se díky kašli musel předklonit. "N-Naru ! T-tohle není normální !" povím přísným hlasem a cítím, jak začínám panikařit.  

Naruto se na mě ani nepodívá, ale s roztřeseným hlasem mi poví. "Z-zách-" nedokončí větu a začne lapat po dechu. Mně to ihned dojde. Ne ! Naru ! Tohle nemůžeš ! Začnu v mysli vyšilovat.  Prudce se zvednu a vezmu Narutovu tvář do dlaní. "Naru ! Musíš zpomalit svůj dech ! Dýchej ... pomalu !" dívám se mu intenzivně do očí, přitom ani nezaregistruju, že z těch mých, mi tečou slzy. Naruto mi věnuje stejný pohled, ale bez špetky emoce, ty prázdné oči, bez síly... "N-nem-můž-žu..." dostane ze sebe a pořád lape po dechu. "Naru ! Nesmíš na to myslet ! Mysli na něco jiného ! Prosím..!" Povím roztřeseným hlasem a cítím, jak mi po tvářích stékají slzy, čím dál tím víc, nepřestávají... Je jasné, co bylo spouštěčem. Ta hospoda... nemyslel jsem si, že by mohl záchvat přijít díky tomu, ale chápu, že si tímhle místem Naruto připomněl spoustu věcí..

 Pustím Narutovu tvář a rychle se dostanu ze země, prudce se ohlížím kolem, ale nikde nikdo. Tohle ne .... ne !  Cítím, jak lehce panikařím, ruce se mi třesou a mám pocit, jako kdyby ten čas utíkal nehorázně rychle... A já nemůžu nic udělat ! Nemocnice je vzdálená daleko, máme jen jednu na konci města, měl jsem tam Naruta vzít rovnou ! Prudce kopnu do nedaleké popelnice, nevnímám ani bolest jen tu psychickou, kterou mi právě způsobuje Naruto... Musím se uklidnit ! Musím, pro něj ! Opakuji si v mysli a snažím se na něco přijít. Mezitím slyším pořád Naruta, jak zrychleně až lapavě dýchá. Tak moc se bojím... 

Najednou mně něco napadne. Okamžitě se rozběhnu k Narutovi a a ni neváhám. Musí to fungovat !  Svými dlaněmi hbitě vezmu Narutovu tvář a přitisknu své rty na ty jeho. Nastane ticho, čas jako by se zastavil... jakoby nám dal další šanci. Další šanci mně tohle vše napravit. Po chvíli se od Naruta odtáhnu. On na mně jen zírá těma svýma očima a není schopen slova. "Dech ti přeci nešel zpomalit, musel jsem ho tedy zastavit...." povím mu tiše a cítím, jak se celé mé tělo uvolnilo. Je v pořádku...  Ucítím na své tváři dotek, Naruto mi stírá slzy zatím, co on sám brečí. "M-Moc se omlouvám... Ga-aaro.." poví skrz vzlyky a věnuje mi snad ten nejutrápenější pohled, co jsem u něj viděl. Musel jsem se nad tím, až pozastavit.

"Naru !" skoro vykřiknu a přitáhnu si ho k sobě, abych mu mohl padnout kolem krku. "Prosím.... neomlouvej se. Jen mi slib, že už to nikdy nez-zažiju... prosím.." povím zoufalým tichým hlasem a svojí hlavu zabořím k jeho hrudi. "Prosím... nechci tě, takhle vidět... už nikdy..." dodám a pevně si ho k sobě ještě více přitisknu, cítím jak mé slzy dopadají na Narutovo oblečení. "S-slibuju..." poví mi a obejme mně kolem pasu a hlavu si opře o mé rameno. "Slibuju..." zopakuje ještě jednou a více si mně k sobě přitiskne. 

Zdravím u další kapitolky ❤

Moc se omlouvám, že až takhle pozdě, ale bohužel nebyl čas.... Co si budeme...

Takže jsem vydávala, jen jednu mojí novou knížku, která má kratší kapitoly, takže pokud chcete můžete se na ní podívat, je to vlastně úplně něco jiného než tenhle příběh, tady se snažím, aby to působilo trochu na city, což sice nevím jestli se mi daří, ale.... xD

No prostě a jednoduše v tomhle příběhu se moc nechci věnovat... no všichni víme čemu xD Přijde mi, že se to sem moc nehodí, i když možná nějaký speciál, ale to je ještě daleko xD

Panebože než já se dostanu k jádru věci... xD Takže nová knížka je hodně yaoi a hlavně je to RPG, takže fakt lehké čtení ^^

Táák to je vše, co jsem chtěla říci ^•^ Teď ještě PŘEJI VŠEM ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK !!! ❤❤ Vánoce jsem jaksi zmeškala ... xD Takže aspoň ten rok ❤