We're friends, right ? - [GaaNaru]

Řekněte!

Slzy mi stékaly po tváři. Jediné co vnímám je bolest, bolest kterou jsem si způsobil touhle situací. Tou nejhorší situací. Nemůžu uvěřit, že se to takhle zvrtlo. Jak ? Samozřejmě je to všechno moje chyba. Z přemýšlení mě vyruší rachot nádobí a pak hlasy, sice je vše trochu tlumené, ale pokoj mám hned vedle, takže se to dá rozeznat. Zdá se, že ostatní jsou už také vzhůru. Donutím se k pohybu, mým cílem je koupelna. Když se ocitnu před zrcadlem, nedá mi to a musím se na sebe podívat. Ne, že by mě snad zajímal můj "atraktivní" vzhled, ale vím, že vypadám otřesně.

Oči mám napuchlé, na mé tváři se dají najít ještě stopy po slzách a navíc, tam najdu i stopu po včerejším rozhovoru se Sasukem. Naštěstí už to není tak hrozné, jen mírně načervenalé. Nakloním hlavu nad umyvadlo a následně si opláchnu obličej. Podívám se zase do zrcadla. Sleduju, jak mi zbývající voda stéká po tváři. Musím odvrátit zrak. Jsem troska. Tohle je jediná myšlenka, která mi vyčnívá v mysli. Vyjdu z koupelny, dojdu ke skříni, kde vyndám ručník do kterého si utřu obličej. Vše dělám tak pomalu, jako kdybych oddaloval všechno, co se ještě za dnešek stane. Ale čas nejde zastavit, ani vrátit...

Povzdychnu si a jdu zatáhnout za kliku. S mírným zavrzáním dveře otevřu. První pohled mi spočine na skupince lidí, sedících u jídelního stolu. Byli tam všichni, teda kromě Sasukeho, což mi absolutně nevadilo. Nasadím falešný úsměv a vejdu do místnosti. Když jsme u toho falešného úsměvu, nemůžu si pomoct, ale někdy mi přijde, že se přetvařuju hrozně často, skoro denně. Dokonce si ani už nepamatuju, jak zní můj skutečný smích. Jediné co vím o svých emocí a citech je to, že když je poblíž on. Nedokážu je kontrolovat. Zpět do reality. Zabouchnu za sebou dveře a otočím se k ostatním. Všichni se na mě v tu ránu otočí.

"Gaaro ! Dobré ráno" řekne moje sestra mile a usměje se. Poté se začne věnovat své původní činnosti a to krájení chleba."Dobré ráno" zopakuje Sakura po Temari a následně si nalije vodu do sklenice. Jediný, kdo ani nepípl, byl Naruto. Jen se na mě podíval, pak jen otočil pohled zpátky na stůl, kde mu leželo jedno plato od prášků. Hádám, že to bude proti té bolesti hlavy, neboli kocovině. Přibližuju se k nim, dojdu ke stolu a sleduju co se na něm nachází. Myslím si, že asi budu dneska jedinej, kdo bude snídat. Jelikož ostatní mají radši jen sklenici s vodou. "Gaaro, tady máš" řekne Temari s úsměvem a podává mi namazaný chleba. "Děkuju" vezmu si chleba a zakousnu se do něj, mezitím si sednu ke stolu.

Náš stůl má přesně šest židlí okolo. Vedle mě sedí Temari a Sakura a naproti sedí Naruto, takže to znamená, že mám na něj perfektní výhled. Bravo ! Gaaro to se ti povedlo. Ale teď už si asi nepřesednu, vypadalo by to docela blbě. A navíc moje sestra by hned poznala, že se něco děje. Jen poklidně jím a snažím se, aby mi pohled nesklouzl k Narutovi. Temari se Sakuro se pořád o něčem baví a popravdě mi přijde, že oni tu pusu nezavřou snad nikdy. Pro některé lidi, to musí být celkem otravné. S těmi to myšlenkami jsem skončil s jezením. Když v tom najednou, někdo vyběhl z obýváku rovnou do mého pokoje. Ten dotyčný byl tak rychlý, že jsem ani nezaregistroval, kdo to byl.

Ale pak mi to do cvaklo, jediný kdo mohl být v tuhle dobu v obýváku, byl Sasuke. Pokud moje paměť dobře slouží, on tam vlastně spal na gauči. Hned se mi vybavil obrázek. Ano, ten obrázek jak Sasuke políbil Naruta. Byl to jeden z nejhorších pocitů vůbec, ne-li ten nejhorší. Z myšlenek mě vytrhne zvuk, který hlásí že se někdo zvedl ze židle, jelikož byla prudce odšoupnuta. Poohlédl jsem se za zvukem a setkal se s očima plných starostí a strachu. S těma nebeskýma očima. Naruto se jen hbitě rozeběhne a zmizí v mém pokoji. Nevím, co mám dělat. Mám jít za nimi ? Chvilku se rozmýšlím, ale naštěstí jsou tu i druzí lidé, kteří vám někdy pomohou. "Gaaro, prosím tě ..." řekne z nenadání Sakura a trochu rozrušeně se dívá tím směrem, kde před chvíli ti dva zmizeli.

Pochopím, co po mě chce a jen kývnu a vydám se tam. Cestou přemýšlím, jestli dělám správně, ale nemůže se přece nic stát. Dveře už byly otevřené, vejdu tedy do místnosti. Nikdo, nikde. Takže jediné místo, kde můžou být je koupelna. Tam byly dveře zavřené. Chtěl jsem vstoupit, když v tom uslyším hlasy. Ano, vím je neslušné poslouchat za dveřmi, ale mě to prostě nedalo. Přiblížil jsem svoji tvář ještě blíže ke dveřím. "Sasuke... to bude dobrý" slyším utěšující hlas Naruta. Slyším ale i jinačí zvuky, pak mi to došlo a nechápu, proč až teď. Je totiž samozřejmé, že Sasukemu se udělalo špatně, ani se nedivím, podle toho co včera vypil. Já bych zvracel, jak o život. Poté je chvilku ticho.

Už jsem chtěl zatáhnout za kliku, ale následující zvuky mě zarazily. Slyším vzlyky, poměrně hlasité. Trochu mě to vyvede z míry, nepatří Narutovi, že ne ? Jestli mu ten kretén, něco udělal ! Chtěl jsem tam vtrhnout. "Naru...neudělal jsem ti nic, že ne ..?" řekne skrze vzlyky Sasuke. O čem to mluví ?! Co by mu měl udělat ?! Jsem zmatený. Naruto se neozýval. "Naru...prosím.." poví Sasuke žalostně, dokonce mi ho bylo i líto a to je, co říct. Konečně se Naruto ozve "Ne, Sasuke všechno v pořádku". Pak uslyším spláchnutí a proud vody. Okamžitě odstoupím ode dveří a jdu zpět ke stolu. Temari se na mě podívá pohledem, který naznačuje, že chce vědět co se děje. Ale Sakura byla nějaká více ustaraná, vystrašená.

Nebo snad... Že by Sakura věděla o co jde ? Proč by měl Sasuke někomu ubližovat ? Narutovi ubližovat ?! Jen jsem na ně kývl na znamení, že vše je v pohodě. I když já si to ani z daleka nemyslím. Takže Naruto mi vyčítá, že mu nic neříkám, přitom on to má zdaleka horší ! Tedy nevím o co jde, ale Sasuke brečel, což se jen tak nevidí a navíc mi přijde, že všichni okolo to ví, jen já ne. Sednu si ke stolu, položím si na něj ruce a tupě zírám do dřeva ze kterého se náš stůl skládá. Následně se otevřou dveře ve kterých stojí Naruto a Sasuke. Oba dva se k nám rozejdou. Sasuke jde trochu pomaleji a myslí, že kdybych ho Naruto mírně nepodpíral, určitě by nebyl schopen pohybu. Došli až ke stolu a společně si sedli. 

Jenže všichni koukali do stolu, nikdo nikam jinak. Dokonce i Sakura, která momentálně pila vodu se koukala do země. A Temari obzvlášť. Naruto a Sasuke byli potichu. Jen já jsem zmateně koukal po okolí. Spíše jsem zběsile přeskakoval pohledem z jiného člověka na dalšího. Co se to děje ?! Najednou se z ničeho nic pohla Sakura. Nahne se přes stůl k Narutovi. "Naruto, jsi v pořádku ? Všechno v pořádku ?" řekla to tiše, ale myslím, že to slyšeli všichni u stolu. Navíc její tvář plná obav to prozrazovala ještě více. O co jde ?! Proš se ptá, jestli je Naru v pořádku ? Ona si snad taky myslela, že mu Sasuke něco udělá ? Nebo.. Tohle už nezvládám, jestli nedostanu odpovědi. Moje hlava si začne vymýšlet nesmyslné teorie ! "Co se to sakra děje ?!" prudce bouchnu do stolu, až všichni nadskočí. Upnou na mě své pohledy, potom na sebe navzájem, ale poté je ihned skloní. Takže oni to ví. Všichni to ví, jen já... Nevím nic....

Zdravím u další kapitolky ❤
Doufám, že se zatím líbí ^^
Moc děkujů za podporu, jste zlatíčka ^•^