We're friends, right ? - [GaaNaru]

Vztah

Po chvilce, kterou jsem strávili vzpamatováváním se z téhle situace. Jsme si šli ještě společně zaplavat a hlavně vše smýt, což se samozřejmě neobešlo bez toho, abych se Naruta ani nedotkl, to ani nejde, nemožné. Poté se zase zpátky oblékneme do svého oblečení a já blonďáčka zase vezmu za ruku a vracíme se zpět stejnou cestou.  Ve vesnici se mezitím neudály žádné změny, proč taky, všichni se bavili a také jsem pořád slyšel rozhovory, které se týkaly festivalu. Dokonce jsme v dálce zpozorovali i Sakuru s Temari, ale zdálo se že si nás ani nevšimli. Nad tím jsem se s Narutem jen pousmál a šli jsme dál. Dorazili jsme k našemu bytu, který jsem hned odemkl a pustil jsem Naruta před sebe.

On se jen uvelebil na gauči a dokonce se zdálo, že usne. Ani bych se nedivil, ale nechci aby usnul, přeci jen bude to hodně času a nám ho moc nezbývá. Ano, jsem asi hodně sobecký, když mu nedopřeji ani spánek, vážně bych se sebou měl něco dělat. Opřu ruce o opěradlo sedačky a nakloním se nad něj. "Naru...chceš něco k jídlu ? Pití ?." Zeptám se s úsměvem a pozoruji jeho tvář. On jen otevře oči a když mně spatří hned se více usměje. Více se zvedne a místo jeho odpovědi se dočkám pevného objetí, kterým mně svalí k sobě. Tiše se zasměju a zvednu k němu hlavu. "Tak. Mám vše co potřebuji." Uculí se a mně snad srdce vynechalo pár úderů, obličej schovám do jeho hrudi a jen tak chvíli ležím, ne že by mi to vadilo, ba naopak.

Cítil jsem Narutovo pravidelné oddechování a tiché odfrknutí. Nad tím jsem se lehce zamračil a pohled jsem zase zvedl. Blonďáček se pořád culil a mně právě došlo, že se mi tím svým nevinným způsobem vysmívá. Nespokojeně zabručím a ruce si dám na jeho hruď o které si pak opřu bradou. "Gaaro....jsi roztomilý ještě více, když tohle děláš.." Zasměje se a pohladím mně po tváři a já na to hned zrudnu. Chtěl jsem něco říci, tedy spíše vykoktat, když v tom se otevřeli dveře a v nich, byla samozřejmě Sakura s Temari. Někdy si vážně myslím, že mají talent na to nás vyrušovat, hlavně když je to lehce intimní. Hned od Naruta odskočím a sednu si vedle něj, možná až moc zpříma a koukám po okolí, rozhodně nenápadné. Naruto se jen dál válel a vypadlo to, že si tenhle moment užívá. Sestra se Sakurou vejdou do místnosti a hned na nás nechápavě zírají.

 "Em..my jdeme udělat nějaké jídlo, takže tady ještě chvíli zůstaňte" Řekne z nenadání Sakura a pak se jen s úsměvem vydá do kuchyně. Temari se hned vydá za ní s taškami, ale musel se otočit a pronést nějakou poznámku, to by nebyla ona. "Zůstat tady, ani do postele, ano ?" Zazubí se a hned zmizí, i když můj pohled rozhodně viděla. Uslyším v pozadí Narutův smích a hned po něm hodím nejbližší objekt, což je polštář. Pořád se směje a mně jeho smích po chvíli nakazí, to by nebyl Naruto. Po chvíli se smát přestaneme a já si zase zalezu hezky k němu a jen se tulím, je to příjemné. Blonďáček se jen přiblíží a výská mně ve vlasech. "Naru...chceš zítra odejít ?" vypadne ze mně tiše a podívám se do jeho očí, chci znát odpověď. Pohyb jeho rukou přestane a tiše vydechne. Je vidět, že přemýšlí, což nevím jestli mně těší nebo ne.

"Nejde o to jestli chci nebo ne, Gaaro..." Dostane ze sebe a zase mně po vlasech hladí. "Ale...kdybys to řekl, že chceš..tak tě přeci nechají, ne ?" Povím nadějně a pořad mu koukám do očí. Vím, že je to těžké rozhodnutí a prakticky toho po něm chci moc, přeci jen já můžu jít k němu, ale chci tu zůstat s rodinou, což ale on také. Po chvíli sklopím pohled a usoudím, že toho po něm žádám moc a hlavně celkem rychle. "Ještě uvidím.." Poví nakonec a lehce se usměje. Na to mu odpovím také úsměvem a pak už si jen užívám jeho hlazení a hlavně přítomnost. Vyruší nás další příchod našeho člena. Tentokrát jsem se, ale nezvedl, ne proto že by mně Naruto zřejmě ani nepustil, ale přeci to o nás snad, už všichni ví, i když...Můžu říct o nás ? Ani nevím jestli spolu teď chodíme či ne ? To mně lehce mrzelo, ale ptát se nebudu, teď ne. Do obýváku přijde můj bratr a když nás uvidí jen se usměje. "To trvalo, hoši..." Samozřejmě nějaká ta poznámka padnout musela.

Jen jsme se na sebe usmáli a leželi dál, dokud nás nezavolali, že už je jídlo hotovo. Naruto vystřelil skoro hned a já se teprve vzpamatovával. Došel jsem ke stolu a sedl si na volné místo a spokojeně jsem se pustil do jídla, bylo to dobré. I když jsem absolutně netušil, co to je. Nevadí, prostě je to dobré to stačí. Naruto vše sní, téměř hned a všichni mu věnují nechápavý výraz. Naruto si nad tím hlavu neláme a jen si odnese svůj talíř a se slovy, že jde do obýváku zase zmizí. Já vše sním hned po něm a pak čekám, až vše dojí ostatní abych se za Narutem vydal. Trvalo to pár minut a už jsem zase seděl na sedačce. Slyšel jsem ostatní, jak si v kuchyni povídají a já se jen přitulil k Narutovi a cítil jsem, jak na mně dopadá únava, i když jsem sám nechtěl, aby to takhle bylo, ale stalo se. Spokojeně podřimuju a poslední co cítím jsou doteky v mých vlasech. Po pár hodinách mně vzbudí hluk, otevřu ještě rozespalé oči a spatřím světlo na chodbě, jinak všude je tma, takže už je noc ?

Nechápavě se zvednu a deku, kterou jsem byl přikrytý hned odhrnu. Uslyším další hluk a když zjistím, že jsou to hlasy více nastražím uši. Když v tom uslyším hlas Naruta, to by mně ještě nevyděsilo, ale hned k němu se přidal hlas, který patřil Sasukemu. To jsem se hned zvedl a běžel jsem ke dveřím, které jsem prudce otevřel. Naskytl se mi pohled na Susukeho, který Naruto tiskne ke zdi a drží ho pevně za ramena. Bylo vidět, že se blonďáček bojí a já se mu nedivím. "Sasuke ! Vypadni od něj." Zavrčím a hned se rozejdu k Narutovi. Všude byl cítit alkohol, bylo to odporné. Černovlasý se na mně hned otočí a místo toho, aby Naruta pustil ho táhne ke mně a najednou mu odhalí krk. "To jsi udělal ty ?!" Zavrčí a ukáže na menší značku. Jen jsem odhodlaně přikývl. V tom se Sasuke zasměje a Naruta mi hodí pod nohy a já se ho hned snažím zvednout.

"To jsi tu sázku vzal teda za dobrý konec, já myslel jen aby se do tebe zamiloval a ty se s ním vyspíš...dobrý to bych od tebe nečekal." Poví výsměšně a pak se odklidí dovnitř. Já jen vytřeštím oči a podívám se na na jediného člověka v místnosti, který se ode mně právě vzdaluje. "N-naru...to n-" Zdržím se slov, protože nestíhám vstřebávat tuhle situaci. "T-ty ...jsi mně jen využil...ty.." Vypadne z blonďáčka roztřeseně a po tvářích mu stékají slzy. 

Zdravím u další kapitolky ❤
Samozřejmě jsem musela, udělat nějaké drama xD
Takže doufám, že mně neukřižujete xD
Doufám, že se líbilo a moc děkujůů za podporu ^^
Zatím a snad brzy u další kapitoly ^•^