We're friends, right ? - [GaaNaru]

Bolestivé zjištění

Co mi to povídá ? Udiveně se na něj podívám. "Naru... vždycky budu tvůj přítel, ať se děje, co se děje"  povzbudivě se na něj usměju a více si ho přitáhnu k sobě. Naruto sklopí hlavu a tvář si schová do mé hrudi.  "Děkuju.." poví tiše.

Trochu se od Naruta oddálím, tím pádem je nucen se na mě podívat. Toho využiju a vezmu mezi mé prsty jeho bradu, donutím ho zvednou svůj pohled. Dívám se mu do očí a mile mu povím "Tak povídej, Naru. Cokoli tě trápí, řekni mi to, prosím..." naléhám na něj. 

Naruto posmutní a svůj zrak sklopí k zemi. "Naru.." starostlivě se na něj podívám a hbitě přemístím svoji ruku na jeho tvář, poté přidám i druhou ruku a chytnu jeho tváře do svých dlaní. Naruto se podívá do mých očí. "Gaaro... vůbec mi nepomáháš." poví tiše a následně se malinko usměje. 

Zmateně na něj hledím. Nevím, co dělám špatně.. Tak moc mě to mrzí. Dám pryč své dlaně z jeho tváří a svěsím je podél svého těla, mírně odstoupím. A sednu si na kraj mé postele, zhluboka si povzdechnu a svůj obličej si schovám do dlaní. Naruto jen dál zaraženě stojí, ale záhy se ke mně skoro rozběhne. 

"G-gaaro ! Ta-akhle jsem to nemyslel ! " skoro vykřikne. "Jen..." s povzdechem se posadí vedle mě. Jen se na něj se zájmem otočím a čekám na vysvětlení. Naruto se na mě zahledí, otevře pusu, ale nevydá ani hlásku, jelikož ji ihned zavře.

"Sakra ! Naru ! " vezmu jeho ruce do mých. "Nevidíš že se trápím, když mi nic neříkáš ! Nesnesu pohled na to, když ...." nedopovím větu, jelikož mám pocit, že se každou chvíli rozbrečím. Štve mě, že nevidí jak moc mi na něm záleží. 

"Jj-já omlouvám se.." vyhrkne rychle a vyhýbá se mému pohledu. "Jen... nevím, jak budeš reagovat.." povzdechne si a upevní svůj stisk, ale ihned ho na chvilinku zase uvolní, jelikož si je vědomí mého obvazu.

Upřímně já jsem svoji ruku neřešil, takže jsem ji ještě více stisk a vychutnával si tu chvíli, kdy se ho můžu alespoň takhle dotýkat, následně se na něj povzbudivě podívám. "Když ti to řeknu, slibuješ že... kdyby ti to bylo nějakým způsobem nepříjemné, tak prostě...." zhluboka se nadechne. "Tak budeš dělat jako kdyby se tenhle rozhovor v životě neudál, dobře ?" zadrmolí rychle a koukne na mě pohledem, kterým mě vybízí, abych přijal jeho podmínky.  

Jsem zmatený, hledím mu do očí, kde hledám alespoň malý náznak toho, čeho se tak moc bojí. "Ale Na-ar-" chtěl jsem klást námitky, ale byl jsem zastaven. "Gaaro, prosíím...." žadoní a těká očima po mém obličeji. 

Vidím že se trápí, proto jeho podmínky nejistě přijmu. "Uhmm.. tak dobře" řeknu tiše a povzdechnu si. Nevím jestli se mám bát, co přijde... Ale jestli to Narutovi pomůže, můžeme mi říct úplně cokoliv. 

"Tak dobře.." řekne ztěžka a vidím na něm, jak hledá odhodlání a odvahu mi to říct. "Jjá-á..." začne malinko koktat. Jen se na něj povzbudivě usměju. "Mně to můžeš říct, Naru.." řeknu mile a čekám na jeho reakci. 

"Právě ž-" Naruto se zadrhl, jelikož v tenhle moment do mého pokoje vtrhla Sakura.  Rychle jsem pustil Narutovi ruce a zvedl se z postele. Ne, že by mi vadilo být u Naruta tak blízko, dotýkat se ho a....  Jen nechci, aby si nás Sakura nějak spojovala... Mohlo by to poškodit Narutovu pověst. 

"Oouu.. emm... Asi ruším.." vyhrkne Sakura a začne těkat očima po místnosti, aby zakryla svou nervozitu. "To je v pořádku, Sakuro. Co potřebuješ ? " Ujme se slova Naruto a mile se na ní usměje. Jak může být někdo tak hodný, laskavý, dokonalý a.... Emm... dobře už stačí...

"Uhmm... jen Shikamaru a Kankuro se ještě nevrátili. Tt-tak jsme mysleli, že by jsme je mohli jít hledat" odmlčí se a ještě urychleně dodá "Společně !" je vidět, že je ještě trochu nervózní. Já tam jen tak stojím a čekám, co se bude dít.

"To je dobrý nápad" řekne se širokým úsměvem Naruto a rozejde se ven z pokoje. Já ho jen bezmyšlenkovitě následuju. Dostaneme se do našeho obývacího pokoje, kde jsou úplně všichni. Tedy vlastně jen Temari a Sasuke. Když dojdeme k ostatním. Všichni na nás obrátí tázavé pohledy. Já jen koukám do země a čekám, kdy se vyrazí. Jenže moje myšlenky přeruší Naruto.

Svoje oči upnu na něj a sleduju, o co se pokouší. Naruto se přiblížil k Sasukemu a prohlédl si jeho tvář. V očích mu byla vidět starost a obavy. Měl jsem chuť jít za ním a odstrčit ho od něj. Odtrhl jsem od nich pohled. A najednou mě to napadlo. Ta myšlenka ! Co když mi chtěl Naruto říct, že pořád miluje Sasukeho ? Co když.... k němu pořád něco cítí ? Je vidět, jak se Naruto o něj pořád stará, má o něj starosti, brání ho a a... Mám pocit jako by mi měla každou chvílí vybuchnout hlava. Nechci aby mi to řekl ! Nechci ho to slyšet říkat ! Při těch myšlenkách se zděšeně podívám na Naruta. 

"Táák jdeme !" zavelí Temari a jde společně se Sakurou ven. Já jen otočím hlavu tím směrem, kde jsou dveře. Přijde mi jako kdybych se nemohl hnout. Jen tam stojím a zírám na ty dveře, které se už pomalu zavíraly. Pak se v mém zorném poli objeví Sasuke, ale ihned zmizí za dveřmi. 

"Gaaro, všechno v pořádku ?" vytrhne mě z myšlenek ustaraný hlas Naruta. Jen se na něj polekaně podívám a vyhrknu. "Hm! Jo, jasně"  pokusím se o úsměv a snažím se mu přitom nedívat do očí.

Naruto se usměje a položí mi svoji ruku na rameno "Tak jdeme" pobídne mě mile a pokyne druhou rukou ke dveřím. Podívám se tím směrem a beze slova se k nim rozejdu. Naruto mě jen mlčky následoval. 

Za pár minut jsem se dostali, až k ostatním, s Narutem jsme se jen mlčky připojili. Za celou cestu jsme spolu nepromluvili ani jediné slovo. Rád bych s ním mluvil, hrozně rád. Miluju jeho hlas, jeho smích... Jen... se bojím. Když s ním začnu mluvit, určitě za nijakou dobu mi bude chtít říct, co cítí k Sasukemu. A já... na to ještě nejsem připravený.

Zdravím u další kapitolky ❤
Doufám, že se líbí. I když mě to zase nějak nesedí xD
Jinak moc děkujů za ohlasy a komentíky ❤
Moc si toho vážím ^•^