Morový Kříž

16.Kapitola-Bety se učí jíst krev

Nemohu uvěřit já a krev. Piju tak rychle a potom hodin rozesmátě s půdou od krve balíček po Týně. Ta ho chytne do ruky a tlzačne hladové sát. Já a Steph se jen sm3jeme. Betty se stala během okamžiku naší kamarádkou. Pravě si pochutnavá na hamburgeru. Hned potom jí Rossel opatrně podá balíček plný krve. Betty se při pohledu na něj nijak nezměnil výraz. Teď už ale celá znechucena čučela na Rossel která krev nasávala rychlostí tempa. Betty jí to vytrvalá se strachem z huby a rychle se di toho zakouslá . Začala nemotorně sát. Po chvilce Betty pitlíl vyplivuje a napije se vody a pokračuje v hamburgeru. Já popadnu chleba se sýrem a slasdtně koušu.

Je večer a já starostlivě přemýšlím o Betty. Jestli jí po tolika letech krev neublížila. Jak to mohli její rodiče tak zanedbat.

.....................

Je už to aspoň  8let od doby co jsem poprvé stála na prahu univerzity. Přirostlo mi to k srdci. Je mi 30let stejně jako Deltě Doo když tohle všechno začalo. Betty už nejí nic jiného než krev a já se nijak nezměnila. Plánují vrátit se do Kříže. A bydlet tam kde jsem žila až do 15let.  Týna už odjela. Bydlí v lese . Musím říct že ji to že její rodiče před rokem padli v bitvě dost zasáhlo. Teď je sama za sebe a naučila se jíst i lidské jídlo. A Rossel ta stojí po mém boku od začátku až dokonce univerzity. Tak jsem ráda že ji tu mám. Chtělo by to najít si muže ale první pomůžeme s Betty a Rossel vedoucímu Curalovi aby se mohl vrátit do Kříže. Aiře a holkám už je 15. Doufám že táta a všichni jsou v pohodě.

„Celesto!“ slyším volající Stephanii a Kláru. Musím se s nim i rozloučit. Kristian Klářin táta padl. Slíbila jsem že jdu na pohřeb. Podlehl by rakovině ale on šel FO boje a jako slabý dýl než dva dny neovstál.

„Už jdu Steph !“ zakřičím na holky.

Vyrážíme i s zavazadli do Nebeského Kříže. Cestou se ohlížíme s Rossel a Steph po celém sále univerzity.

„Už jste tady!“ slyším někoho jásat. Kdo vy to asi byl? Delta z Legendy.

Objemu ji a ona mne. Plakám jak malá. Tolik let jsem ji neviděla. Jak zestárla. V době když jsme se poznali byla v mém věku. Byla to mladá čiperná slečna ateď je zní už skvělá bojovnice. A její 44 . Tyjo a Deltě Doo 45. Bohužel Rej byl Aiře oporou celý život a včera měl mrtvici. Umřel hodně rychle. Měl 97let.

Sice jsem ho znala od 15let ale byl mi oporou a pevným učitelem.

........

Stojíme před hrobkou v centru Nebeského Kříže. Klára brečí jako jediná spolu semnou a její tetou Andreou. Její matka Celsie padla minulý rok hned po otci.

Teď pohřbívali oba. „Prosím pane na nebesích. Ochran duši mé sestry a jejího milovaného . Dopřej mi sílu postarat se o pomstu za jejich životy. Dej mi energii do další etapy života. Já a Klára se vynasnažíme a poženeme se do bitvy na pomoc Mírovému Kříži a pomůžeme ochránit zbytek Legendy. Naše Deltička nad povede jako Nebeské. Proti Stínu běžím a rychle mležím...“ zamumlá smutně proslov teta Kláry Andrea a obejme neteř.

Vtom se obě truhly spustí do hrobu a Delta mně podepře. Cítím že jí je to líto ale bůh udělal co mběl.

Rossel a Betty mně chytnou za ruku. Rozloučíme se s Rossel s Klárou a Deltou. Zase Deltu opustit. Musím se v Kříži ubytovat a bojovat. Upír za upíra...

...
......

Spátky v Kříži a já smutně koukám na ulice poseté odpadky. Krev a těla někdo odstranil. Náš tehdy ûkritoví stan nevipadá dobře. Drží jen tak. Fouknu a dotknu se ho. Hlavou mi proběhne vzpomínka na zážitky a vše co se díky stanu zadařilo.

On najednou spadne a já už nemohu a zhroutím se ma látku stanu. Mačkám ho jak blázen a můj srdce řvoucí vzlyk probouzí ulice. Z oken se vyklání zvědavé matky a otcové stojí u dveří a výtají mne spátky. Uká6ou mi můj dávnývdomov. Já se vrhám na postel ausnu.

Jsem celá stihla. Má milá postel na mne tu dobu čekala. Tak příjemné tu zase spát. Nemohu di to vynachválit. Obývák a ostatní místnosti zůstali nepoškozený. Chybí tu jen rodiče. A portrét tety Clare na stěně mně zas rozbrečí...