42.Kapitola

2 0 0
                                    

Nemohu se neusmát.

„Nyní úchop kámen a přej si" pokyne mi s obličejem křiveným v naději Kongo. Já ho nezklamu a už to vím

V duchu si říkám" prosím přeji si aby máma žila a pomohla nám...“

Potom kývnu na Marlen a podám jí kámen. Najednou se mi mezi rukama zhmotnil pergamen.

Viděšeně se koukám na Konga a ten sklopí hlavu. Potom se obrátím na Kiku ale její obličej je naplněný strachem. Jakmile pohlédnu na Bethanii vidím její rozpaky a naopak při pohledu na Krišpínku vidím naději , která to vyřeší.

„Airo. Můžeš mi povědět co to je?" vyhkrl Abrahám a já se málem propadla do země.

„Jja nevím co to je a odkud to je!“ vyjekla jsem na svou obhajobu.

„Dobře...“ řekl s klidem Abrahám. Poté se nadechl a pokračoval „pujč mi to prosím“ já mu list podala a on jej zvědavé pozoroval.

Morový KřížKde žijí příběhy. Začni objevovat