Morový Kříž

62.Kapitola

Oněmněla jsem hrůzou. Pro nás všechny to byl šok. Nevstřebatelna ohavná informace mi šrotovala mojí hloupou palicí.

„Cože?"řekla jsem trochu zmateně. Ještě jsem se u toho plně nerozdýchala.

„Slyšíte dobře. Vás chcou kvůli tomu , že se situace ve směs motá kolem tebe Airo no a kámošky zas blízko tebe."pousmála se.
Ihned pokračovala.
„Také se s Kongem domníváme , že Agáta s Krišpínou je zaujaly kvůli genetice. Jste dcery Mimoňovi. A nakonec Celesta. Pleteš se skoro ke všemu co cizí Kříž podnikl. Takže logicky máš hodně vzpomínek pro radu užitečných. A taky jsi strávila nemálo času s touto dívčí sebrankou."dopověděla Vilma.

„Jako to je super všechno , ale moje matka je mrtvá, nevlastní v kómatu, mám občanství Morového Kříže a prostě Mimoň není moje familie. "skřížila ruce na prsou Krišpína.

„To sice jo. Ale víte co Marlen o radě povídala. A i pan Bethanson."dodala.

„To mě vůbec nezajímá! Sakra nikdo z vás mi není schopen říct kde mám matku! A kde otce."rozčílila se sestřenka.

„Klid Celesto co blbneš."postavila se na proti ní Bethanie.

„Ty máš mámu dávno mrtvou a otce neznáš. Jak by jsi mohla vědět co cítím?"odsekla.

„Celesto uklidní se prosím."špitla Krišpínka. Myhlo se to účinkem.

„Můžeš jít na chodbu pokud té mé informace nezajímají."namítla Vilma.

„Zajímá mě to moc. Omlouvám se , ale mám strach."řekla slabě.

Kývla jsem a neřešila to.

„Pokraçujte Vilmo."pokynula jí Agáta.

„Nevím co víc říci. Nesmíme strácet naději. Perné časy nejsou u konce. Nikdo nezastavý Stínový Kříž. Kdysi byl tím nej křížem. Jak hluboko , ale s vedoucím klesl."hesla smutně.

„Já vím. A náš Kříž byl centrem zla."zmlkla jsem jak jsem to řekla.

„Ano. A Nebeský jako vždy někdy ve středu. Nyní je to spíš my vs Stíny. Vy už ztrácíte se no. Pokud se něco rychle nestane tak se splní co mi řekla Stínová vydma než utekla. A to nechceme aby nastalo."dopověděla zrovna když vešel Kongo.

„Konečně."vypískla Beth a vstala.
„Řekla jste jim vše potřebné Vilmo?"otázal se.

„Vše o radě a kdysi dávné situaci."vyklopila.

„Děkuji vám. Morový Kříž je vám všem vázán. Bůh vás provázej."popřál a pokynul nám k odchodu. Urychleně jsem se přilepila k Agátě a šla sní za Kongem. Curalův otec někam zase spěchal a mým kamarádkám se to nelíbilo.
Beth a Krišpí běželi hned za námi. Celesta se někam stratila.

„Počkat! Kongo kde je Celesta?"zeptala jsem se.

„Neboj te se a jdeme. Vilma ji určitě pomůže."zamumlal tiše.

Vedl nás do vrchu mrakodrapů. Na dveřích byla cedule s nápisem Vedoucí.
Kongo vrthl dovnitř a my jej opatrně následovali.

„Marlen."vydevhly jsme úlevou. V křesle vládce kříže seděla Marlen a vypisovala papíry. Abrahám zde nebyl.

„Ahojky. Díky Kongo."mávla a on zmizel.
„Sedňete si."pokynula.
Hupsli jsme na pohovku u stěny.

„Nevládne tu náhodou Abrahám ?"zeptala se se smýchem Agáta.
Marlen ji sjela pohledem.

„Marlen kde je vedoucí Nebeského Kříže?"zeptala jsem se.
„A kde máš sestřenici?"zeptala se i ona.
„Zmizela při odchodu od Vilmi. Kongo povídal , že se oni zástupkyně postará."vypověděla Krišpína.

„Jen , aby. Jinak náš drahý kámoš Abrahám je radši u Delty doma a popíjí spolu kafe."odsekla nasupeně.

„Aha."hlesla Bethanie.

„Kde je Betty?"otázala jsem se. Celestinu kamarádku bych ráda viděla. Nejlíp si sní rozumím.

„Asi v pokoji. Tento mrakáč nám Abrahám nechal. On na něm nelpěl. "vydechla.
Kruhy pod očima nás drásali. Byla přepracovaná.

„Nechceš spát Marlen?"zeptala jsem se.
„Airo máme na programu důležitější věci. "varovala mě.
„Ale musíš si odpočinout. Delta Doo by na tom taky trvala. I teta Mel."vyhrkla jsem.
„Deltu sem netahej. A svoji tetu taky ne."upozornila mě.