37.Kapitola

1 0 0
                                    

Z pohledu Marlen
Dojeli je s Abrahámem na sněm. Mimoň a jeho zástupce už tu čekají. Sami. Naše armáda se ukryla a obklíčila kruh.

„Zdravím Mimoni. Vypadá to že jsi stolek Morového Kříže ani neumil.“ odplivne si posměšně Abrahám a Mimoň zrudne a zatne pěsti. Kupodivu nic víc neudělá.

„Mm. Zdravím Abraháme. A Marlen. Doufám že tu jste sami , protože nás tu víc není. Jen já a Edmund. “ vrká vesele Mimoň.

„Také zdravím.“ řeknu nevesele.

„Tak abych začal. Nemám moc času na vaše kecy. Tak mluvte. “ vybídne mne a Abraháma Mimoň. Jeho zástupce se jen posměšně uchechtne

„Ok. " zasalutuju a pokračují, „Mame tvého údajného syna Patrika. I jeho dvojče Agátu a tvoji nejmladší 15let starou Krišpínku kterou jsi měl s Alonii. “ řeknu a uchechtnu se jako Edmund.

Mimoň se najednou naštve a vytasí s Edmundem meč. Abraham a já je napodobíme.

„Vy zrůdy! Opovažte se mým dětem něco udělat!“ ječí Mimoň.

„Klid Serinův synu. Tvé dcery jsou ochotné bojovat proti tobě a to dělají. A tvůj syn je zavřen cca 1týden v kleci díky , které nemůže běhat. “ zašepta tajemně Abrahám.

„Dale za své činy máš připravenou hrobku. A vy Edmunde! Jste zabil naši vydmu Caroline. Tvrdí to Patrik Mimonuv syn. A za Curala se pomstíme. Za Kicineho manžela taky. “ řeknu naštvaně.

Tak Coo?!

Morový KřížKde žijí příběhy. Začni objevovat