Morový Kříž

66.Kapitola

Vzbudila jsem se celá nervózní. Dnes je jednání. Za chvíli pro mě dojde Ted Golemka. Oblékla jsem si černé tričko, ryfle a vojenské boty. Koženou bundu jsem se rozhodla nechat doma. Oblékla jsem si pouze svůj plášť a vydala se urychleně k výtahu. Je 6:15 a já stojím před budovou. Vedle mě právě doběhla Bethanie.
Měla na sobě černé tričko s dlouhým rukávem, džíny s dírami(modré). A samossebou plášť a v ruce vrhací dýku Aramiel.
„Na Airo.“podala mi druhou.
„Dík.“usmála jsem se a popadla druhou tu svoji. Azielu.
Vtom došla Vilma s Kongem. Zástupkyně měla svůj obvyklý bojový oděv a tentokrát i hůl.
Kongo měl obyčejný oblek a meč za pasem.
„Proč máme zbraně?“zeptala jsem se.
„Kdyby došlo k rozepři.“odsekla Vilma potichu.
„Musíme být opatrní. Nesmí zjistit , že sebou máme zbraně.“špitl Kong.
Došli i Agáta a Krispína.
Agi měla culík a plášť s vojenskou obuví. Modré džíny nechyběly a ani černé tričko.
Krišpína měla černou sukni,černé silonky a triko. Cop jen podtrhoval její bojovnost. V ruce měla dýku a druhou dala Agátě. Jediné co měnilo krásu byli její vojenské boty a plášť.

„Kde je Celesta? Měla tu dávno být.‘‘vypustila najednou z pusy Vilma.

Pokrčila jsem rameny a začali si suškat s Krišpínkou.
Najednou došly bratři Golemkovi i Míra ve vojenské uniformě a plné ozbrojení.
„Oni můžou.“upozornil mě Kongo.

Bratři vedli mého otce v poutech a ošuntělém obleku. Dále vedl Míra Jacka v jeho minulém oděvu.
Kongo kývl a vyrazili jsme městem do ke křeslům. Žních čekaly asi hodinu. Najednou se otevřel portál..

Táhl od něj vzduch..
A vystoupil muž v béžovém obleku. Vypadal velmi diplomaticky.

„Zdravím. Hranice Nebeský a Morový kříž, cesta k jednání 1000 v 9:00, zvaní Kongo Prstoklad ,Vilma Obetská ,Jack Mimoň, Celesta Schreskasievová, Aira Schreskasievová, Krišpína Generálská roz. Mimoňová ,Agáta Prstokladová ,Batrix ... , Ted a Brad Golemkovi ,Míra Poboda a Bethanie Bethansonová.“ukončil proslov.

„Ano. Akorát pane pořadateli chybí Celesta Schreskasievová.“řekl Kongo v klidu.
„Důvod nepřítomnosti?“ otázal se ostře pořadatel.
„Její psychický stav není dobrý , aby se mohla účastnit. Máme lékařskou zprávu.“řekl Kongo a podal ji muži.
„No dobrá. Lékaře respektujeme. Pojďte prosím vás. Chcete sehnat do jednání místečko pro vězně?“ptal se.
„Nene. Moji muži se o to postarají.“řekla s úsměvem Vilma.
Pán kývl a vstoupil do průchodu mi jej následovaly v dříve určeném pořadí. Když jsem prošla krajina se proměnila.
Stály jsme v obrovském budovém komplexu zbarveným do béžová. Kolem bylo plno lidí oblečených jako průvodce. Ten nás mimochodem vedl do jídelny.
Vní už čekal druhý muž.
„Děkuji Principiane.“uklonil se. Průvodce kývl a odešel.
„Kongo?“oslovila jsem váhavě našeho zástupce.
„Neboj se. Chci vám představit pana Bethansona.“řekl vesele.
„Zdravím. Rád vás poznávám. Mé celé jméno zní Aurelius Bethanson.“uklonil se. Béžová mu moc nesekla. Já bych mu doporučila šedou , ale tady to nejspíše vidí jinak.
„Tati?“vydechla překvapeně Bethanie.
„Ahoj holčičko moje.“obejmul ji silně. Ona se mu zabořila do náruče a brečela radostí. Konečně vidí otce. Já se podívala na toho svého v poutech za mnou.
Panicky Skoumal okolí.
„Copak?“zeptala jsem se veselé.
„Ty se tu necítíš špatně Airo?“zeptal se.
„Trochu. Jsme tu přeci poprvé.“odpověděla jsem laskavě.
Zamumlal něco ve smyslu "jasně.". Hned byl , ale ticho.

Po chvíli nás pan Bethanson odvedl do síně. Představte si soudní místnost jen výjimka bude , že je to hala.

U vyvýšeného pódia seděli tři soudci. Poté bokem porota atd.

„Odveďte Jacka a Batrixe do kruhu. “upozornil nás Bethaniin otec.
Vojáci z Nebeského Kříže přání splnili a usedli zpět. My se poté posadili na svědeckou lavici. Najednou do hali vešla Blintonová. Její Stínová uniforma mě rozčilovala.
„Airo klídek. Nekoukej tam tak.“pleskla mě po ruce Vilma.
„Hm.“zahuhlala jsem a otočila se na soudce , protože vszaly ze židlí.