Morový Kříž

64.Kapitola

S fakty jsem se smířila. Rozloučila jsem se a vydala do chodeb mrakodrapu.
Moji mysl obtěžovali různé myšlenky od dob kdy jsme opustily vesnici. Vždy jsem toužila poznat život v Kříži. Teď vím , že je to divné. Vedoucí není v kanceláři. Místo toho pije kafe u občanky. Chapete to? Jsem si myslela , že Abrahám je fajne.
Asi jsem se trošičku mýlila..
Najednou zastavím u dveří s nápisem.
Zástupkyně Morového Kříže.Kika Oremiejová.
Už je mi to jasný! Marlen bude čelit odsud. Tohle by Cural nechtěl.
Obětoval život , abychom ho mi mohly žít dál. Všechno to udělal kvůli nám. A hlavně mě. Věřil , že použiji svoji moc a něco udělám. Ale jak bych podle vás mohla provést něco o čem nic nevím. Vrtají mi hlavou slova strýce Edwarda. Říkal , že běhám rychleji, nepůsobí na magické klece a věci. Jako užitečné to nejspíš bude. Ale co je důležité nejvíce? To ZZ se mi nikdo neobtěžuje říct.

Nakonec v rozpacích a chmurných myšlenkách zaklepu na dveře. Nebylo by slušné se neozvat.
Ozvalo se slabé "dále".
Vešla jsem a obdivně vydechla. Ta místnost je stejná jako u nás v mrakodrapu.
Jenom né tak zničená.

„Ahoj Kiko."pozdravila jsem zástupkyni stojící u okna.
Tento pokoj je o patro níž než kde se nachází Marlen.
„Ahoj Airo."řekla klidně.
Snaží se krotit došlo mi.
„Doufám , že neruším Kiko. Mám o tebe starosi. A no nebavilo mě poslouchat Marlen. Teď tam jen holkám říká jak bude probíhat slyšení."vysvětlila jsem.
„Ano běžný postup. Měla jsem to dělat já. A místo toho trčím tady sama na práškách a bylinných čajíčcích. K tomu náhražka mojí kanceláře."prskla vztekle. Nečekala jsem to.
„Tvoje je zničená nadobro. Viděla jsem ji."řekla jsem smutně.
„Taky to říkali. Ale ani tělo mi nedovezli. "začala vzlykat.
Sedla si na pohovku a v ruce sebřela rám fotografie. Byla focena na náměstí Morového kříže v létě rok před mým narozením.
Byla na ní Kika v pracovním oblečení zavěšená do úsměvavého muže. Byl asi stejně starý. Její manžel Frederick.
Na fotce byl oblečený v vojenských gatích a tílku.

„Je mi to líto."polkla jsem hlasitě.
„On prý byl v době požáru mimo stany. Tak jak mohl zemřít. Vím , že pročesali ulice. Celesta se zmínila. Ale tolik brutality bych od Stínů nečekala..."mumlala smutněji než předtím.
„Na té fotce. To bylo kdy?"odhodlala jsem se zeptat.
„Rok než jsi se narodila. Léto. Červenec. "rozbrečela se.
„Nemusíš mi to říkat pokud nechceš."upozornila jsem Kiku.
„Nene. V pohodě."nadechla se.
„Bylo to vyfoceno po prohlášení , že jsem vdaná zástupkyně. Právoplatně mě vepsali do knihy osudu kříže."řekla hrdě.
„Týjo."vydechla jsem ohromeně.
Povídali jsme si až do 16:00 kdy vešla Vilma s jídlem.
„Airo. Měla by jsi ještě něco vědět o sestřenici."zvolala zástupkyně když jsem se chystala s chlebem v ruce opustit místnost.
„Copak?"řekla jsem bojácně.
„Celesta tě bude potřebovat. Zastřelili jí včera přítele. "sdělila mi Kika.
„Ona měla přítele?"vydechla jsem ohromeně.
„Ano. Prý byl s Frederickem na hlídce posvátného stromu. Mimoňovi vojáci je našly a postřelily. Můj muž podlehl okamžitě. Ale ten mladíček se ho snažil vrátit . Měl prostřelenou plíci. Moc dlouho na místě nevydržel. Po 15minutách se udusil na embolii."oznámila Kika. Tolik informací. Ochromilo mě to. Tak za prvé mi nikdo neřekl , že někoho Celesta má. Taky je mi toho líto. Určitě to byl statečný chlapík.
„Dík že jsi mi to řekla. Pomůžu jí. Je mi líto i tvého muže."řekla jsem pravdivě a odešla urychleně z místnosti. Na chodbě čekala Vilma Obetská.
„Je jí lèpe?"zeptala se.
„Určitě. Musí to mu dat čas."vysvětlila jsem.
„Dobře. Pojď odvedu tě do tvého dočasného pokoje."ukázala rukou a vedla mě k výtahu . Mají tu mrakodrap mnohem vyšší než mi.
Dojeli jsme výtahem do 5patra.
První pokoj naproti výtahu bude patřit Bethanii. Ten na konci chodby Krišpíně. Agáta a Celesta mají pokoj v desátém. Ostatní nevím. Já obsadila pokoj mezi ložnicemi mých Bff.
„Tak upaluj. Večeři vám donesou "řekla Vilma. Poté zmizela ve dveřích výtahu.
Nadechla jsem se a vlezla do pokoje.
Byla tu maličká zato útulna koupelna s záchodem. Ložnice s nebesy a šatní skříní. Obývák nqbízí výhled na ulici. Nic moc pohled , ale aspoň něco.
Gauč,televize,rostliny. Vše hezké. Bude těžké se s pokojem loučit , ale navždy zde být nemohu.

Než jsem si užila dosyta blaha pokoje donesly mi balík krve k večeři. Občerstvila jsem se a šla spát.