Morový Kříž

7.Kapitola

Nemohu se pohnout . Chudák Melanie leží celá od hlíny s krví rozesetou na košili. V srdci má meč. Jediný způsob jak zabít upíra je probodnout srdce a štít hlavu ale ona má jen probodnuté srdce. Chytne mně naděje...
Co kdyby....

Odtáhnu opatrně tělo do lékařské místnosti. Zde ošetřující doktorka Petersnová převezme tělo a splní můj nevyřčený požadavek. Umýt a oživit.
Začne Mel vyslíkat košili a dá jí jinou. Položí ji na lůžko zatím bez košile a poprosí mně ad chytnou meč a na její povel ho vytáhnu. Omaže ránu olejem a já cítím jak meč začíná padat. Chytnou ho a táhnu....

Meč i z Petersnovou vytáhneme a položíme do boxu.

Petersnová né žene zašije a zpravidla ránu ošetří a dá košili. Vtom ma milovaná začne dýchat. Srdce se spustí. A ona začne mrkat. Jsem celý PAF..

„Melanii! Tak se mi stýskalo po tom slyšet tě dýchat...“ promluvím na ni.
Ona začne otevírat pusu a Petersnová využije šance a nalije jí tam léčebny lék. Mel promluví.
„Ehm...“ zasípe a kašle.
Já ji objemu a mačkán tak jak mohu.
„Edwardeee!" vyjekne radostně.
Jsem rad ze mne poznala.
„Ano miláčku?" povím jí něžně.
„Co se stalo? Naposledy jsem bojovala venku a řítil se na mně meč. Edwards já byla mrtvá?!“ vykřikne zděšeně.
Smutně kývnu . Jsem neschopný mluvit.
Po chvíli vyjsnovani se nají burguru a usne.
Já se vydán ven s mečem v ruce. Plný nové energie a naděje se vydáván hledat Kristiána a Alphu.
Vidím ji bojovat. Už je unavená. Seká kolem sebe nevědomky tyčí.
Běžím napříč jejímu nepříteli. Zasalutuji s mečem a Stínového bojovníka probodnut přímo v srdci. Zřítí se k zemi. Meč zarazím do pochvy a ovejmu Alphu.
Vytáhne meč a společně bojovníkovi usekneme hlavu přímo před Alonii , která to vidí a rozzuří se. Seka po Alphě mečem. Asi našla lék na vidění vtom vidím že už porodila. Dítě zřejmě pojmenovat nechce. Vidí že ji chce sejmout Kristian a že nemá šanci tam zařve „ Krišpínka! Postarej se mi oni Lelku Do!“ vyřkne a než Kristián sekbe tak he na zemi a vidím skelný pohled plný smrti.