Morový Kříž

65.Kapitola

Probudila jsem se lépe než kdy jindy. Vylezla jsem z postele a oblékla si vojenské kalhoty,tmavě zelené tílko a koženou černou bundu.
Vojenské černé boty jsem si v mžiku nazula. Plášť jsem se rozhodla nechat zde.
Vlasy volné a splívající se skříní. Tak by to nazvala teta Mel.

Snědla jsem snídani celkem rychle. Chléb obloženy vajíčky. Asi se tu živí upíři více krví , jak to tak vypadá. Jsou už i líni krmit mládež.
Je 9:00 a pochoduju k výtahu. Z pokojů mých kamarádech nevychází zvuky. Buď spí nebo zde nejsou.
Výtahem jsem vyjela do 101 patra. Ve velké síni určené na porady seděl Kongo a diskutoval s hrstkou obyvatel mého krize , kteří přežili.
Vydala jsem se za nimi.
Čekala tu teta Melanie.
„Ahoj teto.“vrhla jsem se jí vesele kolem krku.
„Ahoj. Airinko miláčku. Jak se spalo?“poptala se.
„Výborně.“usmála jsem se.
„Musíme chvíli počkat. Kong tam má moc lidí.“upozornila mě teta.
Posadily jsme se na židle a vyprávěli si co jsme zažili. Teta Melanie se mi svěřila , že má strach o strýce.

Já ji vyklopila , že není sama. Já i Celesta to vnímáme stejně. Za dvě hodiny asi v 11:15 za námi došel Kongo.

„Ahoj.“pozdravila jsem.
„Zdravím Kongo.“uklonila se teta.
„Také zdravím. Ahoj Airo “pozdravil.
„Takže. Rád bych vaší neteři pověděl jak bude probíhat zítřejší přenos na jednání. Už totiž víme místo a čas portálu.“oznámil Curalův otec.
„Super. Povídej.“vyzvala jsem jej vesele.
„Je to opravdu nutné mezi všemi?“řekla opatrně Melanie.
„Máte pravdu. Pojďme k Vilmě. Ona info obdržela.“nabídl.
Vydali jsme se rychlým krokem k výtahu. Zmáčkli číslo 104 patro a jeli.
Za ani né minutku jsme vystoupily. Razíme si to za roh a klepeme na kancelář Obetské.
„Ano?“ozve se zevnitř a náhle nám blonďatá Nebeská Zástupkyně otevře.
V kanceláři sedí bratři Golemkovi a Míra Poboda.
„Vítejte.“přivítala náš trojlístek Vilma.
„Děkujeme Vilmičko. Potřebuji Melanii a Aiře povědět vše o přenosu portálem , ale tady Melanie se domnívá , že není bezpečné mluvit o tom v síni 101patra.“vyklopil Kongo.
„Ano. Rozumná úvaha.“vrhl se nám do řeči Míra.
„Posaďte se.“vyzvala nás netvózně Vilma.

Usadili jsme se na zbytek pohovka , která tu stála.
„Právě jsem s našimi vojáky hovořila o tom samém. Aspoň si to zopakují.“usmála se.
Kongo kývl , ale pokud ho něco vyvedlo z míry nedal to na sobě znát. Skvěle maskuje pocity. Ani já se v něm nyní nevyznám.

„Dnes půjdete všichni spát brzy. Jen ti co se účastní Melanie.“spražila pohledem tetu , která si pobrukovala.
„Ráno dostanete v 5:00 lidskou snídani. Za hodinu budete slušně oděni čekat před mrakodrapem. Já vás tam budu očekávat nejpozději v 6:30. Poté musíme vyrazit , abychom stihly portál.