Other Life | FF - MenT

1.

Jsem v koupelně. Počesávám si moje po lopatky dlouhé, hnědé vlasy. Asi bych vám mohla o sobě něco říct. Dobře. Jmenuju se Hanka. Hanka Dvořáková. Je mi 18 let. Jsem asi 178 cm vysoká. Mám modré oči. Nemám žádného sourozence. Bydlím v Pardubicích.

Mám spoustu skvělých kamarádu a báječného kluka. Achjo. Kéžby to tak bylo.
Chystala jsem se do školy a doufala že dnes to bude bez modřiny. Ano ve škole mě šikanují. Nikomu jsem to neřekla. Myslím si že je to po chvíli omrzí. Obléknu si světle modré džíny a pruhované, černé tričko. Hodila jsem si tažku na záda a vyšla z domu. Po cestě posloucham písničky. Když jsem došla ke škole tak jsem se zhluboka nadechla a šla dovnitř. Rychle jsem si dala věci do skříňky a zamířila do třídy. Už jsem myslela že mě dnes nechá, ale mýlila jsem se. ,,Ale, ale... Kohopak to tu máme." zaslechla jsem známý hlas. ,,Petře, prosím nech mě." řekla jsem. ,,Tak počkej na odpoledne holčičko." řekl Petr a odešel s jeho partou. Vešla jsem do třídy a zamířila jsem ke své lavici. Sedla jsem si a připravila jsi na hodinu. Byla Čeština. Když hodina začala tak jsem poslouchala učitelku. Zrovna jsem si něco kreslila do sešitu když mě paní učitelka okřikla: ,,Slečno Dvořáková! Můžete mi zopakovat co jsem právě říkala?". ,,Noooo.... Emmm." zamumlala jsem. ,,Tak příště prosímvás poslouchejte." řekla učitelka a otočila se zpátky k tabuli. Já jen zakroutila očima. V tu chvíli vešel do třídy nějaký kluk. Byl cca stejně vysoký jako já. ,,Dobrý den jdu od ředitele." řekl ten kluk. ,,Ano vy budete pan Macák. Moc mě těší." řekla učitelka. Já se jen modlila ať ho neposadí ke mě. ,,Sedni si támhle k slečně dvořákové ve třetí lavici." řekla učitelka a já si v hlavě řekla ,,Kurva". Ten kluk šel ke mě a sedl si. ,,Ahoj." řekl. ,,Čau" řeknu já a dál jsem se věnovala čmárání po sešitě. Když byla přestávka tak na mě promluvil. ,,Jsem Honza." ,,Hanka" řekla jsem a vyndala si z tašky telefon a projížděla instagram. Viděla jsem jak se mi Honza kouká do mobilu. ,,MenT." řekne najednou. ,,Co MenT?" nechápavě se ho zeptám. ,,To je moje jméno na instagramu tak mě tam můžeš sledovat." řekl a usmál se. Můsím se zasmát taky.

Nějak jsme se zakecali a zjistili jsme že toho máme hodně společnýho. Když skončila škola tak jsme šli ze školy. Zjistily jsme že jsme stejně staří a že má sestru Lindu. Celou cestu jsme si povídali od myšlení proč nemůžem lítat po vymyšlení čtvercovího joja. Dovedl mě k mému domu a pak jsme se rozloučily. Šla jsem do pokoje a zalezla si k notebooku. Vyhledala jsem Facebook a byla tam žádost o přátelství od Honzy. Samozdřejmě že jsem ho přijmula. Po chvíli mi napsal:

H(Honza): Ahoj Hanko

Ha(Hanka): Ahoj Honzo

H: Co teď děláš?

Ha: Nudim se. Co ty?

H: Jsme na tom stejně :-) nechtěla by jsi jít ven?

Ha: Klidně

H: Dobře tak za 30 min v parku jo?

Ha: Dobře ahoj.

H: Ahoj

Vypnula jsem notebook, šla jsem do koupelny a trochu se upravila. Vlasy jsem si učesala do vysokého culíku a pár pramenů vlasů jsem si vytahala (znáte to) a převlékla se. Vzala jsem si bílí tričko přez to modrou dřísku a světle modrý džíny. Vzala jsem si vak do něj hodila mobil, klíče, peněženku a žvejkačky a vyšla jsem z domu. Šla jsem asi 10 min než jsem došla do parku. Sedla jsem si na lavičku a čekala. Když byl čas tak tu Honza ještě nebyl. Čekala jsem dalších 10 min a on furt nikde. Po dalších deseti minutách jsem ho viděla jak běží ke mě. Když se u mě zastavil tak jsem se ho zeptala: ,,Kde jsi byl? Už jsem myslela že ses na mě vykašlal.". Honza to ještě chvíli rozdejchával a potom řekl: ,,Já- já se ti omlouvám, ale-znova se nadechnul- ale měl jsem ještě nějakej problém s kamarádem.". Když to dořekl tak se sedl vedle mě. Chvíli jsme si povídali a pak jsme se šli projít. Šli jsme trochu za město, na jeden kopec. Nahoře na tom kopci byl výhled na celý Pardubice. Byl tam taky strom. Hrozně ráda lezu po stromech. Vím že zním jako dítě ale vždycky si vylezu na strom a pozoruju všechno kolem. Vyběhla jsem na kopec a koukala na ten výhled. Když se tam přibelhal i Honza tak jsem se jenom uchechtla a řekla: ,,Tak takovýhle tůry by jsme měli dělat častěji nemáš vůbec žádnou fyzičku!". Když se Honza vydýchal tak jsem si všimla toho stromu. Zajásala jsem. Vak jsem hodila na zem a vylezla na strom. Zezhora jsem zakřičela na Honzu: ,,Polez!". Honza se hned vyhoupl na strom a sedl si na větev kousek podemnou. Už byl docela večer takže byl západ slunce. Oba jsme se koukali na město v západu slunce.

Všechny vás zdravím u mé další FF. Tahlencta bude snad trochu delší jak ta co už jsem psala. Kdyžtak si jí můžete přečíst taky. Zatím Baxčus!