Other Life | FF - MenT

7.

Ráno jsem se probudila na zemi. Coo? Jak jsem mohla spadnout a neprobudit se? Potom jsem vztala a koukla jsem se na postel. Tam byl rozvalený Honza a roztahoval se po celé posteli. Musela jsem se zasmát. Koukla jsem se na telefon. Bylo půl páté. Oblékla jsem se rozhodla jsem se pro raní běhání. Vzala jsem si na sebe sportovní oblečení a vyrazila jsem. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila jsem si písničky. Vyběhla jsem do ulic Kota Denpasar což je hlavní město Bali. Vyběhla jsem na takový malí kopec ze kterého bylo vidět celé Kota Denpasar. Zrovna mi do uší hrála písnička "Happier". Miluju tuhle písničku. Vždycky se u ní málem rozbrečím. Zastavila jsem se nahoře na kopci a sedla jsem si na Lavicku která tam byla. ,,Baby you look happier, you do. I know one day you'd fall for someone new. But If he breaks your heart like lovers do. Just know that I'll be waiting here for you." U tohohle mi ukápla slza. Vzpoměla jsem si na kluky. Na Vadima a na Martina. Hrozně mi chybí. Už se těším na chatu. A potom mám narozky. Bude mi 19. To už je sakra dost. Skoro vždy když mám narozky tak brečím. Je to divny já vím. Ale vždy si uvědomím že uběhl rok a já hovno stihla. Když jsem byla mladší tak jsem se na narozky těšila. Teď si přeji být mladší. Zítra odjíždíme. Chtěla bych tu zůstat. Pamatuju si že na základce jsem měla kamarádku. Ano měla jsem kamarádku a dokonce to byla moje nejlepší kamarádka. S tou jsme se domlouvali že až budeme velké tak budeme bydlet v lese a budeme se kamarádit se zvířátky. Jmenovala se Áďa. Jednou jsme se měli sejít a že půjdeme do lesa. Čekala jsem na ní před barákem. Čekala jsem tam asi půl hodiny. Najednou jsem viděla přijíždějící sanitku. Zastavila před Ádiným domem a záchranáři vběhli dovnitř. Nevěděla jsem co se děje. Pochvíli jsem viděla jak Áďu vezou na lehátku a dávají jí do sanitky. Rychle jsem se k ní rozeběhla ale saniťáci mě tam nepustili. Křičela jsem její jméno. Odvezli jí do nemocnice. Druhý den jsem tam za ní přišla. Zjistily že má nádor na mozku a že je jen malá pravděpodobnost že přežije. A měli pravdu. O týden později Áďa umřela. První týden jsem nechodila do školy a celé dny i noci jsem probrečela. Nemohla jsem usnout. Ztratit osobu, která byla s vámi propojená. Byla jako vaše kopije. Další týden jsem šla do školy. Sedla jsem si do lavice a koukala na místo vedle mě. Furt jsem doufala že se mi to zdá a že Áďa přijde do školy a sedne si vedle mě. Ale nikdy nepřišla. Nikdy už nikdo nepřišel. Jen všichni odcházeli. Stalo se to v sedmé třídě. Do deváté třídy mi už jen přátelé odcházely. V deváté třídě už jsem neměla nikoho. Nikdo nepřišel už 6 let. Ale teď přišel Honza. Honza a jeho kamarádi. Vadim, Martin, Daniel, Lucka. I jeho střihači Tomáš a Rady. Všichni to jsou skvělý lidi. Ale bojím se že zas o všechy příjdu. S každým dnem se probouzím z myšlenkou že je to všechno jen sen a já jsem jen holka která je sama a celý život sama bude. Celý život se bojím. Možná přeháním. Jak jsem nad tím přemýslela tak se mi po tváři rozkutálela další slza. Začala jsem brečet. Vzpoměla jsem si na vše co jsme dělali s Áďou. Jak jsme chodili do lesa a jak jsme se snažili mluvit se zvířaty. ,,Proč brečíš?" uslyšela jsem neznámý hlas. Zvedla jsem hlavu a koukla jsem se kdo na mě mluví. Byla to holka. Vypadala tak na 18 nebo 19. Měla ohnivě červené až orandžové, po pas dlouhé obarvené vlasy, které jí už trochu u kořínků odrůstaly. Milý obličej bez make-upu. Jen řasenka a linky. Jasně modré oči. Obě ruce plné náramků. ,,Nebrečím jen vzpomínám." řekla jsem a utřela jsem si slzy. ,,Aha. Jsem Mia. A ty?" řekla a sedla si ke mě. ,,Já jsem Hanka." odpověděla jsem jí na otázku a otočila jsem se k ní. ,,Ty jsi z česka?" zeptala se mě. ,,Jo jsem z česka. Jsem tu na dovolené s kamarády." řekla jsem. ,,Já jsem tu s rodiči." řekla otráveně. ,,Úplně ti rozumím." řekla jsem a zasmála jsem se. Ona se taky zasmála. ,,Hele nechtěla by jsi odpoledne někam zajít s naší partou?" zeptala jsem se jí. Jí se jen rozzářily oči a řekla: ,,Jestli to nebude vadit?". Já jen zakroutila hlavou a už jsme mířily do našeho hotelu. Cestou jsme se hodně seznámily a zjistili jsme že máme více společného než jsem doposud s někým měla. Když jsme došli do hotelu tak jsem se zastavila. ,,Hele musíš vědět že moji přátelé jsou trošičku známé osobnosti. Takže prosím nezačni ječet ok?" řekla jsem jí a ona jen přikývla. Vešli jsme do hotelu. Věděla jsem že budou na snídani. Většinou jsme snídali na pokoji ale teď jsme neměli chuť si něco udělat. ,,Ahoj bando!" řekla jsem a hrnula jsem se ke stolu kde seděl Honza, Lucka a Daniel. ,,Ahoj, Koho to sebou vedeš?" zeptal se Honza. Koukla jsem se na Miu která vypadala že v sobě drží všechnu radost, protože by jinak dělala kotouly po celé místnosti. ,,Před chvílí jsme se poznali a je to fajn holka mohla by dneska být s náma?" zeptala jsem se. ,,To nebude problem." řekl Dan a usmál se na ní. ,,A jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se Honza. ,,Mia." řekla potichu. ,,No tak vy se nasnídejte a já s Miou půjdem nahoru. Pak za náma přijdte. Zatim!" řekla jsem, chytla jsem Miu za ruku a táhla jí ke schodům. Ona na ně jen zamávala a potom šla zamnou. ,,To si děláš prdel?!" vykřikla na mě zarohem. ,,Vypadá to, že jo?" zvedla jsem obočí a usmála jsem se. ,,Já nevim jestli s nima vůbec dokážu promluvit. Já se bojim že tam omdlim. Ale hrozně moc bych se s nima chtěla vyfotit." řekla a nenápadně koukla za roh na ty tři. ,,Neboj se. Jsou to jen lidi a možná tu fotku nějak zařídim." řekla jsem a usmála jsem se. Odešli jsme do pokoje a já jsem se tam převlíkla do více civilizačních věcí a potom jsme si povídali na pokoji. Po asi dvaceti minutách přišly ti tři a rozhodli jsme se že zajdem do kavárny a potom na pláž. Když jsme šli do kavárny Mia se seznámila s Honzou, Luckou a Hlavně Danem. Došli jsme do kavárny a obědnali jsme si všichni lattéčko. Popíjeli jsme a povídali jsme si. Když jsme dopily, zaplatily jsme a odešli jsme do hotelu. S Miou jsme si dali sraz na pláži, protože Mia má hotel jinde a musela si tam dojít pro plavky. Vzala jsem na sebe plavky které jsem si tady koupila, respektive černé bikiny s tropickými kytkami. Hodila jsem si přes rameno ručník a šla jsem ke dveřím. Přes sebe jsem ještě hodila lehký přehoz a čekala jsem. Jako poslední tentokrát přišel Honza. ,,A kdopak se to uráčil přijít?" řekla jsem sarkasticky a vyšla jsem ze dveří. Zasebou jsem slyšela jen smích a potom kroky. Došli jsme na pláž a čekali jsme na Miu. Dlouho jsme nečekaly a přiběhla k nám. ,,Ahoj Bando!" vykřikla Mia a objala se s náma všema. Šli jsme se koupat a koupali jsme se až do noci. Domluvili jsme si, že přespíme všichni venku. Pod širákem. Já miluju takovéhle spaní a očividně Mia a Honza taky. Dano a Lucka nic nenamítaly a tak jsme si domluvili u jednoho pána spací sítě a tam jsme měli spát. Šli jsme se jen převlíknout. Mie jsem musela půjčit nějaké věci. Našla jsem ty nejvolnější kraťasy a tílko a dala jsem jí to. Když jsme byli všichni převlečení tak jsme šli ven. Na tyhle sítě už byly určené stromy a tak jsme si tam jen ty sítě přivázaly a potom jsme si šli lehnout. Spali jsme takhle. Od leva: Dan, Lucka, Mia, Já a Honza. Ještě asi hodinu jsme si povídali a když bylo 11 hodin večer šli jsme spát. Uklidňovalo mě šumnění moře a ani hmyz tak žádný nebyl. Zavřela jsem oči a pomalu usla.

Jsem v bílé místnosti. Jdu k jedné stěně a když se otočím tak je protější stěna blíž. Otočím se zpátky na stěnu ke které jsem šla a potom zpátky. A protější stěna je zase blíž.

Probudila jsem se. Zase jeden z nechápajících snů. Miluju tě mozku. Musím znovu usnout. Odpoledne nám letí letadlo. Zavřela jsem oči a usla jsem

--------------

Probudila jsem se a nademnou lítaly rackové. Zvedla jsem se a sedla jsem si na síť. Koukla jsem se kdo ještě spí. Všichni spali kromně Mii. Mia byla pryč. Na síti měla dopis. Bylo tam že musela už za rodiči a taky telefoní číslo. Šla jsem na pokoj a hned jsem si jí přidala do kontaktů. Převlíkla jsem se do normálního oblečení a začala jsem balit. Tentokrát jsem to tam poskládala a né naházela jak normálně dělám. Po asi půl hodině jsem měla zbaleno. Nikdo ještě nepřicházel. Rozhodla jsem se že jim udělám radost a poskládám jim oblečení aby ho tam pak jen daly. Začala jsem Honzou. Začala jsem mu skládat oblečení a dávala jsem je na postel. Po asi 15 minutách jsem měla hotovo. Šla jsem proto do ložnice Lucky a Danka a koukala jsem se kde mají věci. Nevěděla jsem jestli je to dobrý nápad, protože se přehrabuju v jejich věcech. Radši jsem to nechala být a jen jsem jim ustlala postel. Vyšla jsem z pokoje a šla do našeho. Lehla jsem si do postele. Chvíli jsem koukala do stropu, potom jsem zavřela oči a usla jsem.

--------------------

,,Haló ospalče vztáváme." uslyšela jsem a otevřela jsem oči. Byl to Honza.
,,Vztala jsem brzo, mám právo spát." řekla jsem a překulila jsem se na druhej bok. ,,Ale musís vztávat." řekl a začal mě lochtat. ,,Nee! Nech mě! Už vztávám!" řekla jsem a svinula jsem se do klubíčka aby mě nemohl lochtat. ,,No tak pohni." řekl a potom se ještě zarazil. ,,A děkuju že jsi mi složila věci. Dodal a usmál se. ,,Nemáš zač." odvětila jsem a úsměv jsem mu oplatila. Potom si ty věci dal do kufru a sedl si na postel. ,,Dano a Lucka balí?" zeptala jsem se Honzy. ,,Jo ale už mají skoro zbaleno. A za dvě hodiny jedeme na letiště tak se připrav." řekl, vzal si batoh a házel tam různé věci. I já jsem vzala můj batoh, dala jsem do něj vše co budu v letadle vyndavat, což jsou mobil, sluchátka, notebook, peněženka a doklady. Po dvou hodinách už jsme byli dole a vraceli jsme klíče od pokojů. Před hotelem už čekal autobus na letiště. Naposledy jsem se koukla na pláž a potom jsem nastoupila do autobusu. Povídali jsme si o všem možném co se tady stalo a hrozně jsme se u toho smály. Dorazili jsme na letiště. Náš let měl spoždění tři hodiny. Tak si tu pěkně počkáme.

,,Ahoj Hani!"..

Ahoj! Tahle část je trochu delší než ostatní ale to je moje chyba že jsem se do toho až moc zakousla. Doufám že vám to nevadí a Baxčus!😘