Other Life | FF - MenT

2.

Když slunce zapadlo tak jsme slezli ze stromu. První lezl Honza a pak jsem slézala i já. Nějak jsem ale blbje šlápla a spadla jsem myslela jsem že spadnu ale Honza mě chytil. Chvíli jsme se na sebe koukali a potom jsem se začla smát a řekla jsem: ,,Postřeh máš teda dobrej." a on se pak začal smát taky. Položil mě na zem a ještě chvíli jsme byly na kopci a jen tak koukali na večerní město. Byl pátek. Takže jsme nemuseli zítra do školi. Když jsme ši domů tak mě Honza doprovodil a potom odešel. Šla jsem do pokoje ale zastihla mě máma. ,,Kde jsi byla?" rekla a zněla starostlivě. ,,Venku s kmarádem." řekla jsem jí a pokračovala jsem do pokoje. ,,Jestě počkej!" křikla na mě máma. ,,Zítra brzo ráno asi v 5 hodin odjíždíme s tátou na služební cestu. Vrátíme se až v úterý. Nevadí ti to? Ráno tě budit nebudem." řekla mamka. ,,Ne mami, jsem zvyklá." odvětila jsem a šla do pokoje. Jedna z výhod když mate rodiče ve stejné práci. Ano jsem často doma sama. Ale mě to nevadí. Když jsem přišla do pokoje tak jsem se převlíkla do domácího a šla na večeři. Měli jsme špageti. Miluju špageti. Když jsem dojedla tak jsem šla do pokoje a zalezla si k notebooku. Pustila jsem si nějaký film a potom šlo spát.

Sedím na židly. Sedím tam svázaná. Přdemnou je druhá místnost oddělená plexisklem. Otevřou se dveře v místnosti za plexisklem a vejde Honza. Najednou začne brečet a řekne: ,,Proč? Proč si mě v tom nechala?". Nechápavě se ho zeptám: ,,V čem? V čem jsem tě nechala?". On se začne hystericky smát a při tom brečí. ,,Proč si mě v tom nechala!!" zařve na mě. Najednou mu někdo zapíchne nůž do zad. Začnu řvát a brečet. Snažím se se rozvázat ale pouta se ještě víc utáhnou. Když Honza spadne uvidím za ním Petra jak se zlomyslně směje.

Vyletěla jsem z postele jako letadlo a posadila jsem se. Byla jsem spocená a měla jsem ulepené tváře. Špatný sen. Koukla jsem se na mobil. Oslnilo mě displejové světlo. Bylo 3:34 vstala jsem a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej. Potom jsem šla zpátky do pokoje zapla jsem si notebook. Šla jsem na facebook. A hele Honza byl online. Tak jsem mu napsala

Ha: Ahoj Honzí =D

H: Ahoj Haní :*

Ha: Jakto že nespíš?

H: Nemůžu usnout a ty?

Ha: Taky. Hele vim že to zní bláznivě ale nešel by jsi ven?

H: Jako teď?

Ha: Jop

H: Tak klidně :-) Tak za 10 minut jsem před vašim barákem ok?

Ha: Ok

Rycle jsem se převlíkla. Vzala jsem si kalhoty a mikinu. Vzala jsem si mobil, klíče a deku a šla. Vyšla jsem před barák. Honza už tam stál. ,,Ahoj Haničko." řekl Honza. ,,Ahoj Honzíčku!" řeknu a začnu se smát. Šli jsme tou samou cestou jako odpoledne. Vyšli jsme zase na ten kopec. Koukali jsme na noční Pardubice. Byla to nádhera. ,,Honzo." řekla jsem a koukla se na něj. ,,No?" kouknul se on na mě. ,,Chci ti říct.." řekla jsem a schválně to natahovala. ,,Coooo?" řekl Honza tázavě. ,,Znám tě teprve den, ale chci aby jsi věděl že jsi můj nejlepší kamarád." řekla jsem a obejmula jsem ho. ,,Ty jsi taky ta nejlepší kamarádka." řekl Honza. Sedli jsme si na deku a koukali se na Pardubice. Opřela jsem se o jeho rameno. On mi naoplátku chytil za rameno. Chvíli jsme tam takhle seděli. Potom jsem si lehla na deku a koukala na hvězdy. Oči se mi pomaličku zavírali a já usla.

-------------

Když jsem se probudila viděla jsem Honzu jak se kouká na východ slunce. Sedla jsem si k němu a koukala se s ním. Nic neříkal. Ticho prolomilo zazvonění mého telefonu. Napsala mi mamka. ,,Kde jsi?!". Sakra musim si něco vymyslet. ,,šla jsem si zaběhat". To mě v ten moment napadlo jako první ,,Dobře my s tatínkem už odjíždíme. Na stole máš nějaké peníze. Ahoj.". ,,Ahoj" napsala jsem a vypla jsem telefon. Opřela jsem se zase o Honzu. Když jsems se mu koukla do obličeje, kutálela se mu po tváři slza. ,,Co je Honzo?" zeptala jsem se ho. On si slzu utřel a řekl: ,,Ale to nic." řekl a pokusil se o úsměv. Byl to smutný úsměv. ,,Honzo mě můžeš říct všechno." řeknu a obejmu ho. ,,No dobře. Bylo to před hodně hodně dlouhou dobou. Bylo mi myslim 13? No myslim že 13. Měl jsem holku. Emily. Byla nádherná. Jednou jsme sem taky šly. Taky jsme se koukali na Pardubice. Jednou... Jsme se měli sejít. V parku. Přišel jsem brzo. Chtěl jsem jí překvapit. To jsem ale nevěděl že..." přestal Honza. ,,Že co?" řeknu. ,,Že ona překvapí mě. Rozhlížel jsem se po ní a viděl jsme jí s jiným klukem. Běžel jsem domů. Po chvíli někdo zazvonil. Šel jsem otevřít byla to Emily. Brečela a omlouvala se. Odpustil jsem jí. Zase jsme spolu byli asi rok. Jednou jsem šel do města. Měl jsem se tam sejít s mým nejlepším kamaráden. To co jsem uviděl mě totálně odrovnalo. Viděl jsem Emily s mým nejlepším kamarádem jak se tam líbaj a hihňaj se. Oba dva mě viděli a šli za mnou. Já je ale nechtěl ani vidět a běžel jsem zase domů. Tentokrát ke mě přišel ten můj kamarád. Otevřel jsem mu a on se mi začal omlouvat. Ale bylo vidět že ho to vůbec nemrzí. Moje nervy ruply a vrazil jsem mu pěstí. S Emily jsem se rozešel." řekl Honza a ukápla mu další slza. Uzřela jsem mu jí tentokrát já a obejmula ho. ,,Nechci aby jsi kvůli mě byla smutná." řekl a chytl mě ještě pevněji. ,,To bude v pohodě. Jsem tady pro tebe." řekla jsem a usmála se. Chtěla jsem ho nějak rozveseli tak jsem mu nabídla že u mě může dnes spát. Hned se mu rozzářili oči. Šli jsme do města a někdo zavolal Honzovi. Neposlouchala jsem to. Potom Honza řekl že dneska k němu mají přijít jeho dva kamarádi. Jeden z těch jeho kamarádů je prý rusák.

Další čast je zde. Doufám ze jste si jí užily.