Other Life | FF - MenT

20.

O týden později....

Dnes mají pustit Honzu z nemocnice. Za ten týden se toho moc nestalo. Martin, Vadim a Mia semnou bydleli v bytě a navštěvovali spolu semnou Honzu. Pomáhali jsme mu se dávat do kupy a i bez dovolení sestřiček jsme mu pomáhali se postavit na nohy.

Ze začátku si jen stoupl a hned ho zabolely žebra. Po asi třech dnech už ale normálně vztal a dokázal dojít (s nečí pomocí) do koupelny. Teď už dokáže i vyjít z nemocnice. Jeho rodiče odjeli do Itálie a tak je to teď na mě. Já mám ruku furt v sádře ale Mia s Martinem a Vadimem mi jí za ten týden stihly pokreslit a počmárat.

Probudil mě Bestík. Ano, Martin si ke mě dotáh svého pejska. Nechtěla jsem ale on mě k tomu nakonec donutil, protože by byl doma sám. ,,Besťo! Jdi pryč!" vyháněla jsem ho. ,,Chci jestě spát!" zužila jsem na něj oči. On se na mě jen díval a pobaveně vrtěl ocáskem. Úplně vydím co si v té jeho hlavičce říká. ,,Mě je úplně jedno že chceš spát. Ja si chci hrát!"

Jen jsem protočila oči a vztala jsem. Protáhla jsem se. Z té pohovky se sotva hýbu. A ta sádra taky nebyla to nejluxusnější na spaní. V mé posteli totiž spal Vadim s Miou a v pokoji pro hosty spal Martin. ,,Ale ale kdopak to tu vztává?" řekl tím nejsladším hláskem chlapec, který se opýral o jídelní stůl. ,,Manino!" přecedila jsem zkrz zuby. ,,Ano má paní?" řekl s úšklebkem ,,Příště si svého čoklíka nech v pokoji nebo ho alespoň dej na terasu." řekla jsem a vztala jsem. Bestík metzitím dál vesele vrtěl ocáskem.

Došla jsem do kuchyně a vytáhla hrnek. Udělala jsem si kakao a zamířila jsem na terasu. Že mám terasu jsem zjistila až nedávno když mi to řekla Mia. Taky nevím jak jsem se toho mohla nevšimnout. Sedla jsem si do křesla a pila svoje kakao. Koukla jsem se na hodinky 7:35. S Honzu jsem domluvená na devátou hodinu.

Když jsem dopila své kakao, vztala jsem a vešla zpátky dovnitř. Hrnek jsem dala na linku a šla jsem se převléknout.

V ložnici ale stále spala Mia s Vadimem a tak jsem musela byt opravdu potichu. Naštěstí mám v celém bytě tiché dveře takže vejít do pokoje nebyl zas tak velký probém. Přecupitala jsem ke skříni. Z ní jsem vytáhla trycko s erbem Nebelvíru, černé kraťasy a potom jen spodní prádlo. To tryčko je od Mii. Dala mi ho k narozkám v Amsterdamu. Ona je velká Potterheadka. Ale ostatně, já taky. Přecupitala jsem zpátky ke dveřím a potichu jsem je zavřela. V koupelně jsem se převlékla a učesala jsem se. S tou sádrou to bylo složité, ale to je vlastně všechno.

Z koupelny jsem vyšla a koukla jsem se na čas. 8:40. Zděsila jsem se jak dlouho jsem strávila v koupelně. Rychle jsem seběhla dolů. Mia už byla vzhůru a k mému překvapení byla i oblečená do normálních věcí. Zamrkala jsem nechápavě ale potom jsem jen zatřásla hlavou a řekla: ,,Mio odvezla bys mě do nemocnice? Jdu pro Honzu." Mia se jen usmála, řekla. ,,No jasný." a mrkla na mě. ,,Děkuju." úsměv jsem jí oplatila.

V předsíni jsme si obuly boty a vyrazily jsme.

Cesta netrvala ani 20 minut a už jsme byli u nemocnice. Na recepci jsme řekli za kým jdeme a potom už jsme jen šli do jeho pokoje. Mia šla předemnou. Opatrně otevřela dveře aby zjistila jestli náhodou Honza nezapoměl a jestli nespí.

Ztuhla. Dveře zavřela a koukala na mě lítostivým ale zároveň překvapeným výrazem. ,,Co je?" zeptala jsem se. ,,Je mi to líto." řekla a odstoupila odedveří. Nejistě jsem přistoupila ke dveřím a otevřela jsem je.

To co jsem uviděla, mi zastavilo srdce. Honza. Honza se líbal se sestřičkou. Ale ne s tou mojí (díky bohu). Jakmile mě zaznamenali odtrhli se odsebe. ,,Já... Já to vysvětlím." řekl Honza, zatímco se na mě sestřička s výstřihem až po kolena pobaveně koukala. ,,Myslím že my nic vysvětlovat nebudeš." řekla jsem docela klidným hlasem. ,,Já ti ale jedno řeknu. Domů se dostaň jak chceš, ale já tě tam nepovezu." řekla jsem a zabouchla jsem dveře.