23.

322 18 3
                                    

Probudil mě pocit potřeby kyslíku. Plíce jsem měla plné vody a tak jsem okamžitě začala vykašlávat vodu.

Byla jsem v něčí náruči. Ano, patřila Honzovi. ,,Ó můj bože." vydechl a pevně mě objal.
,,Myslel jsem že už tě nevzbudím." šeptal mi do vlasů, zatímco mi brečel na rameni.
,,Nemohl bych žít ve světě bez tebe." šeptal mi stále. Byla jsem v šoku.

Po chvilce jsem si všimla mého šrámu na ruce. Rychle jsem si rukáv stáhla dolů. Objala jsem ho taky.

Odtáhl si mě. Koukl se mi do očí.
Rychle mě políbil.

Snažila jsem se. Ale nemohla jsem. Snažila jsem se na to nemyslet.

Začala jsem mu brečet do polibku.

,,Promiň... Já ale nemůžu." řekla jsem a objala jsem ho.

,,Dobře." řekl.

Pustil mě a odešel.

Byla jsem tak slabá že jsem ani nevztala.

Lehla jsem si na zem a koukala jsem do stropu. Slzy mi stékaly po tvářích ale to jsem ani nevnímala.

Všechno mě bolelo. Všechno mě bolelo zevnitř.

Měla jsem pocit jakobych umírala. Zevnitř.

Na umyvadle mi začal zvonit telefon.

Pohled Honzy

Přišel jsem domů. Stalo se toho až moc najednou. Kdybych se nevrátil tak bych jí ztratil nadobro.

Kdybych, ah... Kdybych se nepřestěhoval a chodil furt do stejné školy! Hanku bych nikdy nepotkal a nemusela by teď trpět!

Zamířil jsem do koupelny. Koul jsem se do zrcadla. To co jsem viděl. Bože. Nenávidím se!

Ruce jsem zaťal v pěsti.

Zařval jsem a plnou silou jsem praštil do zrcadla.

Zrcadlo se roztříštilo a střepy se rozletěly na všechny strany.

Samozdřejmě jsem si ruku přezal.

,,Sakra!" zaklel jsem a chytl jsem si pořezanou ruku.

Dal jsem jí pod proud vody.

Bylo půl deváté večer. Ruku jsem si se svými lékařskými schopnosty 'ošetřil' a vyšel jsem z koupelny. Koukl jsem se zpět do ní. Všude na zemi byly střepy a některé od krve.

"Jsem ubožák." zašeptal jsem. Šel jsem do kuchyně. Bože. Takový vztek jsem na sebe měl. Vzal jsem talíř a třískl jsem s ním o zem.

Jak jinak, roztříštil se.

Další.

Třískal jsem s nimi o zdi.
Sousedi na mě bouchali ale měl jsem je v píči.

Celý byt byl pný střepů. Dýchal jsem zhluboka a rychle.

Došel jsem ke gauči a lehl jsem si.

Jednu ruku mám totálně dořezanou, všichni mě nesnáší za mojí chybu, ale to se sám taky nesnáším. Vadim, Martin, Mia. Dokonce i Rady a Tomáš se to dozvěděli. Sice chodí do studia ale vždy když tam přijdu hodí na mě vražedný pohled.

Rodiče mě taky nesnáší protože jsem se přestěhoval a nic jim neřekl.

Můj život je na sračky. Jediní kdo mě mají stále rádi jsou mý fanoušci, ale myslím že teď jsou na mě taky nastvaní protože jsem asi dva týdny nevidal žádné video.

Other Life | FF - MenTKde žijí příběhy. Začni objevovat