Other Life | FF - MenT

31.

Leden 2018

Pohled Honzy

Dnes jdu poprvé do školy od toho incidentu. Léčba se protáhla až do Ledna. Nedával jsem to. A i teď na ní občas myslím, ale už jsem s tím smířený.

Ráno mě probudil ten otravný zvuk budíku. Dlouho jsem ho neslyšel a proto mi zněl ještě víc otravně. Byl jsem rozespálý protože jsem celou noc nespal. Nemohl jsem. Teď jsou noci kdy spím výjmečné.

Šel jsem do kuchyně a dal jsem si kafe. K jídlu nic. Neměl jsem chuť. Hodil jsem na sebe nějaké oblečení, vzal jsem si batoh do školy a vyšel jsem.

Před školou jsem se zastavil. Kolem mě procházeli lidi kteří se mezi sebou bavili a smáli se.

Mě do smíchu vůbec nebylo. Nadechl jsem se a vešel jsem.

Můj zrak automaticky zamířil na místo Hančiny skříňky. Byli u ní růže, všeljaké psaníčka a svíčky. Přišel jsem ke skříňce a koukal jsem na ní. Samé 'chybíš nám' nebo 'nikdy nezapomeneme' Ale když žila tak nikoho neměla. Věci jsem si dal do skříňky a šel jsem do třídy.

Celý jsem se klepal. Vešel jsem do třídy a všechny pohledy stanuly na mě.

Nějaké byly udivené, nějaké vystrašené a nějaké smutné.

Chvíli jsem stál ve dveřích a pak jsem se rozešel k lavici. Byla prázdná. Stál jsem u ní a udržoval slzy. Nadechl jsem se a sedl jsem si.

Ve třídě byla i jedna nová holka. Seděla sama v lavici vedle mě. Blondýna s brýlemi a hnědými oči. Měla vlnité vlasy, které jí sahaly až k pasu. Na sobě černé triko a roztrhané džíny. Koukala do nějaké knížky.

Když zazvonilo, zaklapla knížku a koutkem oka mě zahlédla. Koukla se na mě a usmála se. Usmál jsem se taky a když vešla učitelka naše pohledy se rozešly.

Učitelka si mě všimla a trochu sebou cukla. Potom ale pokračovala a výuku vyučovsla normálně. Doma jsem se i učil takže jsem se mohl učit.

Hodina se vlekla a já si hodinu ulehčoval čmáráním po sešitě.

Najednou jsem ucítil jak mi někdo hodil na krk kus papírku. Koukl jsem se po třídě a na mě koukala ta blondýnka. Smála se na mě. Taky jsem se usmál.

Podala mi papírek a potom si sedla do normální pozice.

Otevřel jsem ho a tam stálo:

Po škole v kavárně
naproti škole

Podiveně jsem se na ní koukl ale ona si něco psala do sešitu. Celý zbytek hodiny jsem myslel na setkání s cizinkou.

Psychiatrička mi radila ať se skamarádím s jinýma holkama ale já nechtěl. Jsem jenom Hanky. Ale bylo by lepší se s ní poznat. Bude to taková moje kamarádka. Normální kamarádka. Nesmím se do ní zamilovat.

Z mého myšlení mě vytrhl zvonek.

Seděl jsem v lavici a koukal jsem se na to co jsem načmáral když v tom si ke mě sedla. Sedla si ke mě tam největší píča ze třídy. Mandy. Černovláska s kozama velkejma jak melouny a vístřihem až někam po paty.

,,Čau kocourku." začala. ,,Čau obludo." odpálkoval jsem jí. Ani jsem se jo nekoukl do očí. Byla zaražená ale pak znova začala. ,,Nechtěl bys mě víc poznat? Vím že ti umřela tvoje holka ale to neni důvod ke smutku. Můžeš si to užít semnou." řekla a šáhla mi na rozkrok.

Pevně jsem jí chytl ruku a odtáhl jsem jí pryč. ,,Nikdy. S takhovou levnou štětkou nikdy ni mít nebudu. Narozdíl od tebe já nehledám holku na jednu noc. A Hanku si vůbec neber do huby, protože TO je holka od který by ses mohla hodně co učit." řekl jsem a pustil jsem jí.

Byl jsem tak naštvanej. Vyšel jsem ze třídy a mířil jsem rovnou na záchody. Zabouchl jsem se do kabinky. Rychle jsem dýchal a zatínal jsem pěsti. Zazvonilo ale to jsem ignoroval. Napřáhl jsem se a bouchl jsem do dveří kabinky.

Zámek to nevydržel a tak se dveře rozletěly. Sedl sem si na zem a opřel jsem se o zeď kabinky.

Nevím jak dloho jsem tam byl. A bylo mi to jedno. Jediný co jsem chtěl bylo v nedohlednu.

Uslyšel jsem otevření dveří a potom klapot podpatků. Zachvíli se ve dveřích kabinky oběvila ta blondýnka. Koukala se na mě jejíma hnědýma očima a usmívala se. Sedla si vedle mě na zem a nic neříkala.

Po chvilce řekla: ,,Agáta." a podala mi ruku. Vzal jsem jí a řekl jsem: ,,Honza."

,,Dobře jsi jí to nandal." řekla. ,,Díky. Není to poprvý co mě balí." řekl jsem a uchechtl jsem se.

,,Je mi líto tvojí holky. Asi to byla dobrá duše." řekla a úsměv jí zmizel ze rtů.

,,Nebyla jen dobrá. Byla úžasná. Ani mouše by neublížila. A přitom jí všichni ubližovaly. I já jsem jí ublížil. A teď jsem na to doplatil." řekl jsem a chytl jsem se za hlavu. ,,Určitě to nebyla tvoje chyba." řekla a usmála se. Už teď jsem zbožňoval její úsměv.

,,Můžu tě obejmout?" zeptala se po chvíli. ,,Ani nevíš jak bych byl rád." řekl jsem a sám jsem jí obejmul. Voněla příjemnou vůní a velmi jemně mě obímala. Po minutě obětí jsem se zeptal. ,,Neměli bychom se vrátit?"
,,Ne." řekla s klidem a oba jsme se uchechtly